Frustrace, strach a hasnoucí naděje, že se kdy vrátí zpět. Tak vnímají mladí Slováci v Praze aktuální dění ve své vlasti. Demonstrace jsou podle nich jen poslední nadějí a reálně nic nezmění.

Společnost vnímají mladí Slováci jako silně rozdělenou a ani jeden z trojice oslovených nevidí jako reálné, že by se do země zmítané politickou i společenskou krizí chtěl někdo rozumný v blízké budoucnosti z Česka vrátit.

Podruhé v ulicích

Poslední výkřik naděje, zoufalost, znechucení ale i strach. Tak popisují Slováci žijící v Česku, které Bold News oslovily, své pocity z dění v jejich rodné zemi.

Premiér Robert Fico mluví o údajných pokusech o převrat, vyhošťování těch, kteří za nimi stojí, a jeho vláda utahuje šrouby. V reakci na Ficovo chování a obavu o směřování země vyšly už podruhé statisíce Slováků po celé zemi do ulic.

Nebezpečný návrat

Rapper Wongrey a také student Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Tomáš, který si říká žije v Praze už osm let, si vzhledem k aktuálnímu dění na Slovensku připadá stále víc jako emigrant.

This is Bratislava tonight.

Thousands of people demonstrating for a European Slovakia 🇸🇰🇪🇺 & against the pro-Kremlin policies of PM Fico. pic.twitter.com/8rEnALWKVP

— Jakub Bielamowicz (@KubaBielamowicz) January 24, 2025

„Začínám mít čím dál větší strach z toho, že už se na Slovensko vzhledem k situaci, která tam je, nikdy nevrátím. Mohlo by to být nebezpečné. Začínám si připadat jako nežádoucí osoba, zejména pak na východě Slovenska, odkud pocházím a kde je obrovská podpora Roberta Fica a Ruska,“ popsal Wongrey v rozhovoru pro Bold News.

Odjakživa rozdělená společnost

Aktuální demonstrace vidí Wongrey jako poslední výkřik naděje. „Když jsem viděl těch skoro 50 tisíc lidí na první demonstraci na Bratislavském náměstí, říkal jsem si, že to je poslední záblesk naděje. Ale když jsem si poté uvědomil, že dohromady na Slovensku demonstrovalo 100 tisíc lidí z 2,5 milionu voličů a když vidím, co se děje na internetu, ale i reálně ve společnosti, když v třeba v Bratislavě začaly pobíhat neonacistické skupinky, tak spíš myslím, že je to takový poslední výkřik,“ vnímá i protesty pesimisticky Wongrey.

Podobně situaci vidí i student Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Marek. Podle něj je společnost na Slovensku odjakživa rozdělená. Velké rozdíly vidí mezi západem a východem.

„Západní Slovensko se vysmívá středu a východu. Na východním a středním Slovensku došlo k minimálním změnám v infrastruktuře, ale i v povědomí obyvatel od pádu totalitního režimu. Rád používám citát některých uprchlíků z Ukrajiny, kteří se ocitli na východním Slovensku a ptali se, jestli válka už došla i tam. Západní část Slovenska je pak ovlivněná zbytkem západní Evropy,“ míní.

Spojují se jen mladí

Podle Marka díky demonstracím dochází k určitému spojení společnosti, ale jen v určitém okruhu lidí. Protivládní protesty pak rozhodně nevypovídají o celospolečenském politickém názoru. V to, že se slovenská společnost spojí víc, prý lze jen doufat.

„Demonstrací se účastní především mladí Slováci, jejichž hlasy už neputují vládním stranám. Podstatná část z těchto lidí uvažuje, jak ze Slovenska utéct. Ti, co zůstanou, se pak voleb ani neúčastní kvůli pocitu bezmocnosti,“ dodává Marek, který se sám několika protivládních demonstrací účastnil a je v kontaktu s lidmi, které je nyní organizují.

Stav frustrace

To třiadvacetiletá Natália, taktéž studentka Fakulty humanitních studií, podle svých slov cítí znechucení, strach a nejistotu. Doufá, že demonstrace pomohou aktuální stav Slovenska změnit. Její rodná země je podle ní ve stavu frustrace.

„Robert Fico této frustrace využívá. Po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny v roce 2018 vyšli lidé do ulic, společenský tlak ho donutil odstoupit a lidé byli plní naděje. Ta ale skončila krátce po nástupu Igora Matoviče do vlády,“ míní Natália.

Mráz z devadesátek

Podle Marka se Slovensko do této situace dostalo díky starším spoluobčanům, kteří mu v podstatě vládnou a rozhodují o jeho budoucnosti. Vinu ale také přikládá předchozím vládám a nerozhodným voličům, kteří po sérii vládních krizí prostě volili osvědčenou starou klasiku, tedy Roberta Fica.

To Wongrey vidí kořeny tohoto stavu mnohem dál. „Podle mě se ze Slovenska nikdy neztratila mentalita devadesátých let. Druhá věc je, že Slováci mají problém se vzděláním, a tím pádem inklinují k machistickým postavám a nenávisti, protože prostě nechápou různé souvislosti, a tak volí jednoduchá řešení, která jim nabízí Fico nebo naši neonacisti,“ uvažuje Wongrey.

Už se asi nevrátíme

Ani jeden z oslovených Slováků neuvažuje o tom, že by se kdy zpátky na Slovensko vrátil. „Abych se vrátil, museli by v Bratislavě postavit metro,“ řekl s nadsázkou Wongrey.

„Každoopádně by se musela vyměnit garnitura tak, aby prozápadní část parlamentu udávala směr. Ale k tomu by museli všichni Slováci odjet na dva až tři roky do zahraničí nebo by museli na hranice přijet ruské tanky. Pak by se možná lidé vzpamatovali a něco by se změnilo. Ale ta změna je podle mě tak nereálná, že se na Slovensko už nikdy nevrátím,“ uzavírá Wongrey.

Za míň nenávisti

Natália do Prahy odcházela s tím, že se zpět na Slovensko po studiích vrátí. Ani ona už to ale reálně nevidí. „Když vidím, jak se propadáme stále hlouběji a hlouběji, začínám o svém návratu pochybovat. Těžko říct, co by se muselo stát. Asi obnovení školních osnov, přístupu k žákům a k jejich výchově, zlepšení úrovně zdravotnictví, zvýšení finančního ohodnocení napříč všemi obory, více lidí s otevřenou myslí, větší pocit svobody, více lásky a méně nenávisti,“ vyjmenovává.

To Marek o návratu na Slovensko, kde část života prožil ani nikdy neuvažoval i proto, že se narodil slovneským rodičům už v Česku. „Návrat na Slovensko si neumím představit za žádných okolností. Ani dnes, ani v důchodu. S mojí specializací jsem na Slovensku nezaměstnatelný a vzhledem k vývoji školství a vědy asi nikdy na Slovensku uplatnění nenajdu. Právě kvůli úrovni školství pro mě Slovensko nepředstavuje ani zemi, kde bych chtěl vychovávat své budoucí potomstvo,“ uzavřel.