Teď budeme zbrojit. Kvůli zhoršující se situaci na mezinárodní scéně a přístupu administrativy Donalda Trumpa se vyspělé státy rozhodly, že budou investovat hlavně do své obrany. Velmi často se tak bude dít na úkor jiných oblastí. A výjimkou z těchto oblastí není ani zelená transformace.

Co to pro budoucnost naší planety znamená? Na to jsme se zeptali dvou českých odbornic, které se světovému hospodářství věnují.

Zbrojíme, klima počká

Bezpečnostní situace ve světě se stále vyostřuje. Nová administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa požaduje po ostatních členských zemích NATO, aby každý rok investovaly pět procent svého HDP do obrany.

Ještě před několika lety však po svých spojencích požadoval pouhá dvě procenta ročně. Vyšší výdaje na obranu nutí vyspělé státy šetřit v jiných oblastech. A výjimkou nejsou ani opatření zmírňující dopady klimatické změny.

Bude hůř?

Odborná asistentka z Katedry podnikové ekonomiky a managementu na brněnské Masarykově univerzitě Renata Čuhlová pro Bold News popsala, jaké konkrétní dopady může omezení investic do zelené transformace mít.

Část Evropanů žila v přesvědčení, že svět je vlastně bezpečný a že vlastně stačí, když my chceme žít v míru. A tak to není. Zatímco my jsme se starali o Green Deal, Vladimir Putin zbrojil. pic.twitter.com/OrP7lMud5y

— Petr Fiala (@P_Fiala) March 4, 2025

„Omezení může vést ke ztrátě pracovních míst, nižší spotřebě a poklesu HDP v některých regionech,” tvrdí Čuhlová. Podle ní lze očekávat i dopad na investice do inovací. “Zde potom hrozí ztráta konkurenceschopnosti vůči ostatním ekonomikám. Odklad investic do zelených technologií může vést k vyšším nákladům spojeným se znečištěním a zdravotními dopady,“ dodává Renata Čuhlová s tím, že mezi ohrožené sektory patří energetika, doprava, ale také stavebnictví.

V Německu se hádají

Omezování ekologických investic se paradoxně týká hlavně těch nejvyspělejších ekonomik světa. Jedním z příkladů je sousední Německo, kde se toto téma stalo jablkem sváru během povolebních jednání o nové spolkové vládě.

Zelení, kteří se pravděpodobně stanou součástí příští vládní koalice společně s křesťanskou unií a sociálními demokraty, kritizují plán budoucího kancléře Friedricha Merze na uvolnění takzvané dluhové brzdy. Ten má podle magazínu Echo24 umožnit státu investovat víc peněz do oblasti obrany a veřejné infrastruktury.

Zelení však tvrdí, že CDU a SPD chtějí zbrojit na úkor zelených investic. Proto svým pravděpodobným budoucím koaličním partnerům pohrozili, že pokud nebudou ochotni navýšit finance pro boj s klimatickou změnou, nepodpoří Merzův plán jako celek.

Bohatí nemají pro chudší

Německo však není výjimkou. Bohaté státy, jejichž kroky mají na světové klima největší dopad, si za přesun investic z oblasti klimatu do vojenství vysloužily kritiku již na listopadové konferenci COP29 v Ázerbajdžánu, a to zejména od menších zemí.

„Celosvětové vojenské výdaje činí 2,5 bilionu dolarů ročně. Pro někoho je 2,5 bilionu dolarů na vzájemné zabíjení málo, ale jeden bilion dolarů na záchranu životů je nerozumný,“ pustil se tehdy do velkých světových hráčů panamský vyslanec pro klima Juan Carlos Monterrey Gómez, jenž vyspělé státy v čele s USA obvinil, že si zahrávají s vyhynutím lidstva. „Způsobit si vlastní vyhynutí je ta nejsměšnější věc. Dinosauři měli alespoň asteroid. Jaká je naše výmluva?“ prohlásil.

Zelenou to neohrozí

Omezování zelených investic může znamenat i částečný návrat k fosilním palivům. Podle Čuhlové však tento trend není dlouhodobě udržitelný. Většina vyspělých zemí se totiž již v minulosti zavázala produkci emisí omezovat, což znamená, že i přes drobné výkyvy bude nutné v zelené transformaci i nadále pokračovat.

Důvodů, proč budou světové ekonomiky pravděpodobně i nadále přecházet na čistší zdroje energie, je však mnohem více. „Ceny obnovitelných zdrojů energie dlouhodobě klesají, což činí jejich využívání stále výhodnější. V neposlední řadě, geopolitická situace tlačí mnoho zemí k energetické nezávislosti prostřednictvím obnovitelných zdrojů. Celkově platí, že krátkodobý návrat k fosilním palivům je možný, ale dlouhodobé faktory směřují k dalšímu růstu zelené ekonomiky,“ vysvětluje Čuhlová.

Slova Čuhlové potvrzuje i docentka Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně Lucie Coufalová, podle níž zastavení zelené transformace v příštích letech nehrozí. I ona očekává spíš její zpomalení. „Mnoho zemí a regionů má stále ambiciózní cíle v oblasti dekarbonizace a udržitelného rozvoje, proto bych neočekávala, že se ekologická tranzice zcela zastaví,“ uvedla pro Bold News.

Financování se nezastaví

Podle Coufalové také nehrozí, že by nebylo po přerušení toků peněz ze státních rozpočtů zelenou transformaci z čeho financovat.

„Existují různé alternativní zdroje financování, jako jsou soukromé investice, green bonds, crowdfunding a řada inovativních finančních nástrojů zaměřených na udržitelné technologie. Také mezinárodní organizace a fondy mohou poskytovat financování pro projekty zaměřené na ochranu životního prostředí,“ vysvětluje.

A co Česko?

Obě akademické pracovnice důrazně varují před tím, aby se Česko vydávalo směrem omezování zelených investic. „Česko by mělo brát v úvahu, jak omezení investic do zelené ekonomiky může ovlivnit jeho závazky v oblasti klimatických cílů a udržitelného rozvoje. Snížení investic může mít negativní dopad na zaměstnanost v zelených sektorech a bránit technologickému pokroku," konstatuje Coufalová.

"Pokud bude Česko chtít udržet krok s globálními trendy v oblasti udržitelnosti, bude třeba hledat alternativní zdroje financování a podporovat inovace,“ dodává Coufalová s tím, že vzhledem k aktuální politické situaci a narůstajícímu skepticismu ohledně přechodu k zelené ekonomice napříč českou populací, se nebude jednat o jednoduchou záležitost.

Podle Čuhlové však nemusí současná situace pro Česko znamenat nutně pouze výzvu, ale může být i příležitostí k inovacím. Zároveň však bude v příštích letech nutné v zelených inovacích a technologiích pokračovat kvůli udržení konkurenceschopnosti. „Pokud se sníží globální poptávka po zelených technologiích, může to zasáhnout české exportující firmy,“ uzavírá Čuhlová.