Studenti v jihoasijské Bangladéši se rozhodli vzít osud své země do vlastních rukou. Založili proto novou politickou stranu s názvem Druhá republika. Na začátku jejího vzniku stály jedny z největších protestů v historii země, které probíhaly loni v létě.

V ulicích bangladéšských měst tehdy zemřelo asi 1 400 lidí a občanské nepokoje vedly k pádu dlouholeté premiérky Šajch Hasíny Vadžídové. Organizátory demonstrací tehdy byli především mladí lidé, kteří nyní chtějí dosáhnout spravedlnosti pro oběti policejní brutality, přijmout novou ústavu a změnit politický systém.

Konec premiérky

V Bangladéši se v létě 2024 odehrály jedny z největších protestů v historii země. Ty vedly až k pádu dlouholeté premiérky Šajch Hasíny Vadžídové.

Jak připomíná britský Guardian, v čele protestního hnutí tehdy stáli hlavně tamní studenti. A ti se nyní rozhodli vzít osud své země do vlastních rukou a založit novou politickou stranu.

Nová alternativa

Uskupení s názvem Jatiya Nagorik (v překladu Druhá republika) má za cíl vnést do bangladéšské politiky svěží vítr, nastartovat demokratizaci země a změnit tamní politický systém, který je už několik dekád ovládán dvěma velkými politickými klany.

„​​Během červencové revoluce znělo jedno z hesel Kdo bude alternativou?. Nyní tu alternativu přinášíme,“ prohlásil novopečený šéf strany Nahíd Islám.

Na cestě ke změně

Od loňského léta, kdy studentské prostesty svrhly premiérku Vadžídovou, se v Bangladéši uskutečnilo mnoho zásadních změn. Vedení země se ujala prozatímní vláda, do jejíhož čela se postavil ekonom a laureát Nobelovy ceny Muhammad Júnus. Ten v zemi zavedl dlouho potlačovanou svobodu slova a umožnil běžné fungování opozičních stran, jejichž činnost byla během uplynulých 15 let různými způsoby potlačována.

Prozatímní premiér Júnus původně počítal s tím, že bude u moci několik let, což mělo jeho vládě umožnit zavést nezbytné reformy. Po tlaku ze strany veřejnosti však oznámil, že se v zemi letos uskuteční svobodné parlamentní volby. Obyvatelé nejhustěji obydlené země světa by měli k urnám vyrazit letos v prosinci.

Až dosud byla hlavním favoritem blížících se voleb strana Lidová liga, z jejíchž řad pocházela i svržená premiérka Vadžídová. Důvodem je mimo jiné i fakt, že řada opozičních politiků se stále nachází za mřížemi nebo v exilu. S volebními preferencemi Bangladéšanů však může vznik nové strany zásadně pohnout.

Spravedlnost pro oběti

Cílem nové strany není jen dovést zemi k větší demokracii, ale také zásadním způsobem změnit tamní politický systém. Strana, jak už její název napovídá, má v úmyslu vybudovat zcela novou Bangladéš, tedy její druhou republiku. Mezi hlavní priority patří také přijetí nové ústavy. Důvodem je fakt, že země nikdy nebyla od svého vzniku v roce 1971 skutečně demokratická.

Mladí politici chtějí také dosáhnout spravedlnosti pro občany země, a to i pro ty, kteří zemřeli během loňských demonstrací. OSN nedávno zveřejnila důkazy o závažném porušování lidských práv a možných zločinech proti lidskosti spáchaných na příkaz Vadžídové, která se snažila nepokoje potlačit. Policejní zásahy v ulicích bangladéšských měst si tehdy vyžádaly životy nejméně 1 400 lidí.

Nebude to snadné

Šéf strany Nahíd Islám ve svém projevu také připustil, že zakladatele Druhé republiky nyní čeká náročný úkol. Musejí provést transformaci nesourodé party pouličních studentů s malými politickými zkušenostmi na organizovanou národní stranu, která bude během několika měsíců připravená na účast v parlamentních volbách.

„Samozřejmě to není snadné. Byli jsme úspěšnou revoluční silou, nyní chceme být demokratickou silou. Ale právě teď není naším hlavním cílem být zvoleni. Důležitější je, abychom byli hybnou silou nezbytných reforem, které je třeba uskutečnit,“ prohlásil Islám.

Nejsou sami

Druhá republika však není jediným příkladem strany, jejíž existence vyšla ze studentských protestů. Když se v roce 2011 během takzvaného arabského jara zhroutil autokratický režim v Tunisku, založili tamní studenti stranu Afek Tounes, jež se později podílela na tvorbě první demokratické ústavy v historii země.

Dalším z příkladů je Hongkong, kde v roce 2016 vznikla strana Demosistō. Ta byla založena studenty z takzvaného deštníkového hnutí, kteří demonstrovali proti posilování vlivu čínské komunistické vlády v do té doby demokratické zemi. Cílem jejích členů bylo dosáhnout větší autonomie Hongkongu a bojovat za lidská práva. Strana byla nakonec v roce 2020 rozpuštěna.

A opomenout nemůžeme ani francouzskou stranu La République En Marche! (dnes „Renaissance“) prezidenta Emmanuela Macrona, která byla založená v roce 2016. Její vznik před devíti lety přilákal mnoho mladých lidí nespokojených s tradičními stranami. Mladí hráli zásadní roli také při plánování jejího programu a organizování kampaní.