Listopad 1989, protesty v Peru, Nepálu, na Madagaskaru nebo v Maroku, křídový vzdor proti Robertu Ficovi na Slovensku. Tyto události mají kromě vzdoru proti vládám nebo jejím představitelům společnou ještě jednu věc. Všechny je iniciovali studenti. Čím to?
Oproti jiným generacím mají totiž zásadní výhodu. Žijí aktivní život a nemají závazky. Podle sociologa společnosti STEM/MARK Jana Buriance jsou mladí lidé generací vzdoru a to prý už od nepaměti.
„Obecně nejenom studenti, obzvláště pak ti vysokoškolští, ke kterým to patří tak nějak od nepaměti, ale mladí lidé celkově jsou vždy takzvanou generací vzdoru či revolty. Souvisí to pravděpodobně s jejich aktivním způsobem života, dobrou organizovaností, kterou dnes ještě posilují například sociální sítě, ale také jejich smysl pro spravedlnost, ať už si pod tím pojmem můžeme představovat každý něco jiného,“ říká pro Bold News Burianec.
Politolog Lukáš Valeš se pak domnívá, že mladá generace vždy vidí věci idealisticky a někdy nedomýšlí následky svých činů. Odvaha mladým však ani podle něj nechybí.
„Mladým lidem nechybí odvaha, a jsou proto schopní radikálnějších názorů než zbytek společnosti. Velkou roli v tomto hraje také mezigenerační prvek. Mladí lidé chtějí mít svůj svět a svět, který reprezentuje předchozí garnitura je nejenom z jejich pohledu špatný, ale také jsou to ti páprdové, kteří už by neměli mít z jejich pohledu své místo na slunci. Marek Benda by mohl výprávět,“ řekl Bold News Valeš s odkazem na nedávná slova nové pirátské poslankyně Kateriny Demetrashvili, která prohlásila, že by se do Sněmovny měli pouštět mladí lidé, aby v ní nesedělo „dvě stě Marků Bendů“.
Když dojde trpělivost
Platí, že ke studentům a mladým lidem se starší generace v různých protivládních protestech a během převratů přidávají až později. Po brutálním zásahu policistů na Národní třídě v listopadu 1989 proti studentům se ke generální stávce a dalším demonstracím přidali po týdnu i jejich pracující rodiče. Zmlácení jejich dětí bylo na ně zkrátka moc.
Křídový vzdor slovenských studentů vůči premiérovi Robertu Ficovi, následný demonstrativní odchod gymnazistů z jeho přednášky a arogantní chování vůči nim pak přimělo 50 tisíc lidí, aby se se 17. listopadu sešli na bratislavské protivládní demonstraci. Další tisíce demonstrovaly pak i v dalších slovenských městech.
Mladí myslí srdcem
Proč jsou tedy mladí téměř vždy v první linii? „Studenti nemají rodiny, máte-li rodinu, musíte myslet na svou budoucnost. Generace lidí, řekněme 35 let plus, musí myslet více na následky svých činů. Mladí lidé uvažují srdcem, u nás starších převažuje spíš ten rozum,“ míní Valeš.
I to se ale podle něj v dnešních dnech začíná pomalu měnit, protože nároky na život jsou pro mladé lidi čím dál vyšší. Podle Buriance jsou protestní iniciativy mladých lidí dány také tím, že na sebe dokáží strhnout více pozornosti. „Může to být dáno například díky jejich širšímu komunikačnímu záběru, schopnosti lépe medializovat svá sdělení či vyšší míře organizovanosti,“ uvedl Burianec.
Arogance moci
Vyvstává však otázka, zda mladé lidi berou starší generace vážně a také, jak moc vážně je berou politici. Vzpomeňme na památná slova vedoucího tajemníka pražské KSČ během revolučních dní v listopadu 1989 Miroslava Štěpána.
Ten tehdy dělníkům ČKD vzkázal, že v žádné zemi neexistuje to, aby 15leté děti určovaly, kdo má být prezident. Odpovědí mu byl pískot a pokřik „nejsme děti“. Robert Fico na zmiňované přednášce studentům vzkázal, ať si jdou bojovat na Ukrajinu. I to rodiče přirozeně naštve.
Berou je vážněji
Mladí jsou navíc silní na sociálních sítích a mnozí z nich mají zásadní slovo ve společnosti. I proto na ně musí brát dneska politici větší ohled.
„Příklad letošních parlamentních voleb, kdy byl velmi silný populační ročník prvovoličů a do parlamentu se zároveň dostal rekordní podíl mladých lidí do 30 let, význam mladé generace a její budoucí roli v politickém rozhodování jen potvrzuje, že politici mladou generaci začínají brát čím dál vážněji," říká Burianec.
"U starší generace je to pak odvěký problém, kdy to znamená komplikovanější mezigenerační souznění dané například jinou životní zkušeností či strategií, také komunikačním stylem nebo dokonce slovníkem,“ dodává sociolog.
Test soužití generací
Podobně to vidí také Valeš. Podle jeho slov budeme nyní svědky pokusu o soužití dvou generací.
„Politici i starší generace vnímali mladé lidi vždy trochu s despektem. Na druhou stranu si myslím, že všichni noví mladí poslanci jsou mimořádně schopní a znalí lidé. Teď si vyzkoušíme schopnosti mladých politiků a političek ukázat, že tam nejsou jen proto, že jsou mladí, ale také, že něco dokážou,“ uzavřel Valeš.
