Co spojuje Donalda Trumpa, Keira Starmera a Giorgiu Meloniovou? Na rok 2024 budou vzpomínat jako na politicky velice úspěšný.
Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách, Starmer v čele Labouristické strany po čtrnácti letech porazil britské konzervativce. A italskou premiérku Meloniovou Politico označilo za nejmocnější evropskou osobnost roku.
Někteří politici budou ale chtít na uplynulý rok velice rychle zapomenout. Komu rok 2024 z hlediska politiky nevyšel?
Vítězové a poražení
Ve světě politiky nebylo v roce 2024 většího vítěze než zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa. Pro něj byl uplynulý rok jedním velký triumfem a v roce 2025 ho dotáhne svým oficiálním návratem do Bílého domu.
Nezastavil ho ani neúspěšný pokus o atentát během předvolební kampaně. Velké vítězství si letos také připsala britská Labouristická strana, která se v čele s Keirem Starmerem vrátila po dlouhých čtrnácti letech k moci.
Královna Evropy
Italskou premiérku Giorgiu Meloniovou zase označil za nejmocnější evropskou osobnost roku vlivný server Politico. Meloniové se podařilo upevnit pozici nejen v italské, ale také evropské politice.
Postupně se zbavuje nálepky političky s fašistickými kořeny, tlumí také některé své radikálnější postoje především v zahraniční politice. Její vláda je stabilní, to v Itálii není nic samozřejmého.
Putin nevítězí
Takový Vladimir Putin sice letos také s přehledem vyhrál prezidentské volby, mezi jednoznačné vítěze světové politiky se ale rozhodně počítat nedá. Válka na Ukrajině pokračuje, Rusko je pořád v částečné mezinárodní izolaci.
Stále častěji navíc na veřejnost prosakují informace o neutěšené situaci ruské ekonomiky, která by se měla podle prognóz i v roce 2025 zhoršovat. Zvolení Trumpa americkým prezidentem by pro něj teoreticky mohlo být dobrou zprávou, to ale ukáže až čas.
A nevítězí ani Zelenskyj
Když jsme zmínili Vladimira Putina, tak musíme poukázat i na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Ten měl letošní rok složitý, jeho popularita se propadla na 16 %. Není proto překvapivé, že se do uspořádání dalších prezidentských voleb nehrne.
Hrozí mu navíc ztráta podpory nejdůležitějšího partnera v podobě Spojených států, těžké časy jeho země zažívá i na bojišti. Na druhou stranu ale svou zemi stále srdnatě drží v boji proti silnějšímu agresorovi.
Prohry v čele Francie i Německa
Perný rok zažil i francouzský prezident Emmanuel Macron. Evropské i předčasné parlamentní volby pro jeho stranu dopadly špatně, Francie se potácí v politické nestabilitě a střídá premiéry.
O moc lépe na tom nebylo ani sousední Německo a jeho kancléř Olaf Scholz. Tomu se pod rukama rozpadla dlouhodobě nepopulární vláda. V roce 2025 jeho socialisty zřejmě čeká velká volební prohra.
Bidenův poslední pád
Zapomenout bychom neměli ani na dosluhujícího amerického prezidenta Joea Bidena. Pro toho měl být uplynulý rok ve znamení obhajoby a dalšího souboje s Donaldem Trumpem.
Místo toho se mu postupně zhoršoval zdravotní stav a mizela bdělost do takové míry, že musel ze souboje odstoupit. Rok 2024 bude v jeho politické historii navždy rokem, kdy v důležitém prezidentském souboji poškodil demokraty a napomohl Trumpovi k návratu do Oválné pracovny.
Velký špatný pro Asada
Neúspěchy a problémy zmíněných politiků lze ale jen těžko srovnávat s tím, co potkalo diktátora Bašára Asada. Ten byl ze Sýrie povstalci vyhnán do Ruska, jeho režim padl stejně jako následně jeho sochy v ulicích syrských měst.
Na rok 2024 nebude s láskou vzpomínat ani jihokorejský prezident Jun Sok-jol. Jeho pokus o likvidaci opozice skončil fiaskem a obviněním z velezrady. Poučí se z těchto a mnoha dalších porážek politici v roce 2025?
