Možná si pamatujete, kde jste byli ráno 24. února 2022, kdy začaly přicházet první zprávy o ruském útoku na Ukrajinu. Konflikt trvá tři roky a jedinou dobrou zprávou je, že začala vážná debata o mírových rozhovorech.
Pro Ukrajinu by ale dohoda pod taktovkou USA a Ruska znamenala velké ústupky a hořkou porážku. Nabízí se tak otázka, jestli Ukrajinci jednou nebudou litovat rozhodnutí, že se za cenu velkých ztrát na lidských životech Rusům se zbraní v ruce před třemi lety postavili.
Jejich rozhodnutí bránit se bylo demokratickou částí světa obdivováno, potřebnou podporu k odvrácení ruské invaze ale Ukrajinci dosud nezískali.
Symbol i terč
Ve čtvrtek 24. února 2022 byla Ukrajina napadena Ruskem. Jeho invazní síly narazily na odpor nejen armády, ale také běžných lidí.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odmítl možnost evakuace do bezpečí, ve svém vojenském oblečení se stal symbolem ukrajinské obrany před agresivním Ruskem. O tři roky později je ale on sám hlavním terčem kritiky staronového amerického prezidenta.
Kdyby se vzdali
Můžeme jen spekulovat, co by se stalo, kdyby se před třemi lety Ukrajina okamžitě vzdala Rusku. I v případě rezignace vedení země by jistě došlo k částečnému odboji v ulicích a městech, tedy i ztrátám na životech.
Think of it, a modestly successful comedian, Volodymyr Zelenskyy, talked the United States of America into spending $350 Billion Dollars, to go into a War that couldn’t be won, that never had to start, but a War that he, without the U.S. and “TRUMP,” will never be able to settle.…
— Donald J. Trump Posts From His Truth Social (@TrumpDailyPosts) February 19, 2025
Rozhodně ale ne k tak masivním, jako je tomu nyní během války. Ušetřena by byla velká část infrastruktury, kterou Rusko od začátku války bombarduje.
Konec svobody
Rusko by si na Ukrajinu dosadilo svou loutkovou vládu, prezidentovi Zelenskému by hrozila nejen politická, ale také fyzická likvidace.
Zcela zlikvidován by byl ale nastoupený proevropský směr Ukrajiny a její těžce nabytá svoboda.
Tak my to tedy odsoudíme
Zahraniční spojenci sice Ukrajinu materiálně, finančně i diplomaticky podporují, svá vojska ale do bojů nezapojili. Nanejvýš odmítavé rezoluce a odsudky by padaly i v případě, že by se Ukrajina Rusku vzdala hned na začátku konfliktu. Asi tak, jako se to dělo v roce 2014 při ruské anexi Krymu.
K aktivní pomoci by se Západ neodhodlal. K aktivnějšímu zapojení do války ho nakonec nevyprovokovalo ani ruské hromadné zabíjení a znásilňování civilistů.
Má to zapotřebí?
Prezident Zelenskyj byl na Západě díky svému rozhodnutí zůstat a bojovat veleben za odvahu a rozhodnost.
Nyní ale čelí brutálním osobním útokům ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa, který je narozdíl od Zelenského pro některé evropské politiky velkým vzorem a hrdinou.
Zelenského dilema
Trump zpochybňuje Zelenského rozhodování, legitimitu i charakter. Tvrdí, že jde o nikým nevoleného diktátora. A dokonce ho obviňuje z toho, že válka, kterou podle Trumpa Ukrajina začala, trvá už dlouho. I když někteří komentátoři tvrdí, že “jde o taktiku, jak dostat Ukrajinu k jednacímu stolu”, je tato taktika vzhledem k napadené zemi, jejíž podstatnou část by Trump rád koupil jako hokynář, přinejmenším hloupá.
Volodymyr Zelenský si při pohledu na akceschopnost Západu asi sám musí klást otázku, jestli to rozhodnutí před třemi lety mělo smysl. A Donald Trump hlásá svým spojencům do světa jedno: Agresorům se podvolte a pak si to nějak vyřešte. My přijdeme jen tehdy, když nám to bude stát za to.
Deziluze Ukrajinců
Konflikt na Ukrajině ukázal, že bezpečnostní záruky dané mezinárodními smlouvami nemusí vždy platit. V době vypuknutí války měla Ukrajina v tehdejším prezidentovi USA demokratického podporovatele. Otázkou je, jestli by se rozhodla bránit v situaci, pokud by v roce 2022 byl prezidentem právě Donald Trump. Od toho by si stejný objem pomoci a podpory jako od Bidenovy administrativy rozhodně nemohla slibovat.
Nikdo z vrcholných zástupců Ukrajiny rozhodně neřekne, že bylo rozhodnutí bránit se ruské agresi bylo chybné. Ukrajinci zbytku světa ukázali svou obrovskou odvahu a odhodlání bojovat za lepší budoucnost. Ani jejich heroické výkony na bojištích je ale stejně nemusí zachránit od toho, že se nakonec o jejich budoucnosti rozhodne za jednacím stolem, ke kterému je nikdo nepozve. V takovém případě by si oprávněně kladli otázku, k čemu to celé vlastně bylo.
