Ve středu 5. prosince přijde Mikuláš, čert a anděl a také to bude přesně měsíc, kdy na výsluní světové politiky znovu vyšel Donald Trump. Samozřejmě bylo vzápětí po listopadových volbách napsáno mnoho článků o tom, jaká tragédie to je a ještě bude.

Pro demokracii v USA, pro menšiny, pro média, pro běžence a taky pro vztahy s Evropou. To všechno ale Spojené státy i transatlantické vazby přežijí. Největší tragédie Trumpova vítězství tkví ovšem v tom, že se tenhle vítěz stal vzorem.

Měsíc od voleb

Co znamená jeho vítězství pro demokracii v USA? Co pro Evropu? A co znamená pro NATO? Přesně takhle zněly otázky předních světových deníků po vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách, které proběhly 5. listopadu.

Všechny výše zmíněné dotazy jsou samozřejmě relevantní, ale odpověď na ně zní, že můžeme být poměrně v klidu. Donald Trump není blázen a ani jeho okolí ho nenechá zásadně vykolejit z demokratických principů, na nichž Amerika stojí.

Máme se bát my?

Úplně v klidu ovšem nemůžou být země, kde demokratické principy ještě úplně zakořeněné nejsou. A to včetně České republiky.

A second Trump administration could be a disaster for Europe. It might also—finally—shake the continent out of its inaction https://t.co/KujR3y2Vys

— Businessweek (@BW) November 13, 2024

Trump totiž svou kampaní a svým vítězstvím ukázal, jak by se mělo postupovat, když chce úspěchu docílit člověk, který má problémy se zákony, který je arogantní šovinista, který opovrhuje menšinami, kterého nezajímá budoucnost planety a kterého k úspěchu motivuje především msta.

Vzor Slovensko

Co taková politická arogance bez jakékoli úcty ke státnickým funkcím, k demokracii, o morálce či nějakém nadhledu ani nemulvě, dokáže v praxi, můžeme už dva roky pozorovat na Slovensku.

Svou popularitu tamní premiér Robert Fico postavil na tom, že bude "protisystémový", že se vymezí vůči Evropské unii, zneguje veškerou snahu o pomoc napadené Ukrajině, že se naopak postaví za Rusko, do něhož bude vysílat své emisary a sám tam vyrazí na květnové oslavy. Větší škody ale dělá doma, na Slovensku. A cíl? Stejný jako Trump. Vyhnout se spravedlnosti a pomstít se všem, kteří byli nespokojení s jeho předešlým úřadováním.

Nebezpečí pro Česko

Jenže tady už se to nekoná v americké noblese, ale v kulisách postkomuinistického státu, který má nedávné zkušenosti s obrovskou korupcí a jen málo zkušeností s demokracií západního střihu.

Vítězství Donalda Trumpa není tedy nebezpečím pro Francii, pro Německo, Itálii či Španělsko. Jeho vítězství je nebezpečím pro státy, jako je Slovensko, Maďarsko, ale taky Česko. I tady máme totiž silné tendence omezovat právo, demokratické instituce a, jak by se hezkým politickým newspeakem řeklo, nabourávat naše strategická partnerství.

I zde už samozřejmě za 35 let demokracie funguje jakýsi systém protivah, ale nefunguje dostatečně pružně. To proto, že zde demokracie a to, co s ní souvisí a musí zůstat politiky nedotčené, ještě není ani za takovou dobu úplně jasně vymezeno tradicí. Onu tradici zde nahrazujeme změtí zákonů, které jsou velice často i vrcholnými představiteli země ohýbány do extrému.

Moc blízko Rusku

Je jasné, že západ Evropy poslední čtyřleté období Donalda Trumpa přežije bez větších úhon. Žádné tragédie se tam nestanou. Východ má obrovskou nevýhodu, že je blízko agresivnímu Rusku a stále v něm přežívá řada obyvatel, kteří s láskou vzpomínají na sílu a věčnou slávu Sovětského svazu.

Ta sice skončila před 33 lety, ale Rusko si nyní dalo za cíl, že se jí pokusí obnovit. Ony inklinace k východu ze strany východních států jsou dány tím, že jim vládnou často lidé, kteří by už měli být, i co se týče věku a náhledu na dnešní dobu, za politickým zenitem.

Pokud jde ze strany těchto "starších bílých mužů" o nějakou snahu o reakci na "progresivní" politiku, dá se říct, že jde o snahu dosti primitivní a je proto i příznačné, že nás tahle politika táhne i směrem k primitivnímu totalitarismu Ruska.

Až vymizí demokrati

Chcete-li na závěr trochu optimismu, tak už je i teď, měsíc po amerických volbách, ze všech vyjádření, plánů a i z rétoriky Donalda Trumpa patrné, že jeho druhý prezidentský mandát žádný zásadní extrém nebude. Důkazem je, že své předvolební proklamace a sliby spíš mírní, než aby je po vítězství dál vyhrocoval. To se o politických vítězích na východě od nás úplně říct nedá.

Úplně optimisticky ale skončit nemůžeme. Je tu totiž něco, co může být ještě nebezpečnější než samotný Trump ve svém druhém funkčním období. A to možnost, že se po jeho vzoru, tedy s despektem k zákonům, morálce, etice a všemu, co ještě nedávno mělo k politice patřit, začne chovat i druhá strana.

Joe Biden omilostněním odsouzeného syna ukázal, že to není až takový problém. A výměna těchto dinosaurů za mladé politické naděje není zárukou, že volby nebude vyhrávat nějaký extremista ze sociálních sítí. Buďme tedy obezřetní v tom, abychom na základě oné u nás snad stále ještě demokratické předvolební show nevolili apriorní nedemokraty.