Čínská cesta Jana Michálka, alias youtubera Honzi, se k jeho překvapení změnila ve velké mediální téma. A zřejmě až zpětně si díky tomu uvědomil, že se stal obětí čínské propagandy. Do té doby vlastně možná ani nevěděl, co to propaganda je.

Propaganda je ale běžnou součástí našich životů, přestože si to často ani neuvědomujeme. A často si to neuvědomí ani lidé, které sledují další tisíce fanoušků.

Český Honza v Číně

Český Honza vyrazil do světa a byl z toho průšvih. To není zrychleně převyprávěná pohádka, ale shrnutí čínské kauzy influencera Jana Michálka.

Youtuber Honzi se nechal zvát na různá místa komunistické země, aby tam natáčel pozitivně laděná videa. To influenceři pro různé firmy a někdy i země dělají běžně. U Číny je to ale přece jen trochu problematičtější.

Za mrzký peníz

Tak daleko ale český influencer nemyslel. Utrpení Ujgurů či tamních opozičních lídrů naprosto z videí vytěsnil. Pokud o něm vůbec věděl. A třeba ho ani nenapadlo se zamyslet, kdo a proč mu vlastně výlet platí.

Michálek ovšem není zdaleka prvním českým influencerem, který se tak trochu nešikovně zamotal za mrzký peníz do politiky.

Stranické dobro

Kvůli svému zapojení do očkovací kampaně tehdejší Babišovy vlády si své vyslechli například Anna Šulcová a Jakub Gulab. Nedokázali poznat, kde končí hranice veřejně prospěšné kampaně a kde začíná jízda na propagandistické PR mašině politického hnutí.

Na rozdíl od Honzy Michálka byli (a možná stále jsou) přesvědčeni o tom, že nedělali nic špatného. Honzi alespoň připouští, že se asi trochu nechal nachytat.

Jak vznikla propaganda?

Mladé influencery může omlouvat nezkušenost, neomlouvá je ale to, že si nedokážou chybu přiznat a poučit se. Ti úspěšní mají přitom vliv až na statisíce lidí a utváření jejich názorů. Přetvářet názory lidí je ostatně obecně cílem propagandy.

Propaganda je velice mocný a taky už časem velice dobře prověřený nástroj. V roce 1662 byla Vatikánem pro propagaci římskokatolické víry ustavena kontrolní komise Sacra Congregatio de Propaganda Fide. A právě od jejího pojmenování odvozujeme název pojmu propaganda.

České ministerstvo vnitra na svých stránkách propagandu definuje jako “systematické šíření informací a myšlenek (hlavně neobjektivním nebo zavádějícím způsobem) za účelem prosazování nebo podpory politické kauzy či názoru”.

Všude, kam se podíváš

Propagandistická činnost jako taková má samozřejmě starší kořeny než v roce 1662. Už ve starověku ji používali Peršané, Římané i Číňané.

V moderních dějinách je nedílnou součástí mezinárodních vztahů, různých represivních režimů i válečných konfliktů mezi státy. Logicky si ji pojíme spíš s autoritativními režimy, jako jsou Rusko, Čína nebo KLDR. To ale neznamená, že demokratické státy propagandu nepoužívají. Používají.

V podstatě před jakýmkoli politickým rozhodnutím či před jakýmikoli volbami. Na rozdíl od nacistického Německa už ale dnes nikdo nezřizuje ministerstvo propagandy. A to, že první dvě písmena slova propaganda označují PR, je jistě jen náhoda. Public relations zní přece jen mnohem vznešeněji.

Ověřujte, přemýšlejte

Jak se tedy z kauzy cestování do Číny poučit? Nic není jen tak a zadarmo. V dnešním světě to platí dvojnásob. Dá se to doložit například na fungování sociálních sítí. Vždy bychom se měli zamyslet nad kontextem a širšími souvislosti. Nebo si prostě položit otázku začínající slovem “proč”. Proč mi daný člověk, médium, firma nabízí či tvrdí právě tohle.

Přibližně tolikrát, kolik mají věrných fanoušků, by se měli zamýšlet influenceři, celebrity a veřejné osobnosti všeho druhu. Zkrátka ti, kteří mají schopnost ovlivnit další lidi. A když už podobnou chybu uděláme, tak bychom se k tomu měli postavit a veřejně o tom mluvit. To například Honza Michálek dělá a je to tak správně.