Zaměstnavatelé ve velkém volají po návratu svých lidí do práce. Končí tak doba home officů, během níž velká část generace Z vůbec poprvé vstoupila do pracovního života. Její návyky se však od starších zaměstnanců značně liší. Příslušníci generace Z nejsou například úplně zvyklí na požadavky, aby byli v práci výkonní.

Mladí lidé tak hledají různé kreativní způsoby, jak dostát očekávání svých šéfů, aniž by při tom museli zvyšovat pracovní nasazení. Zajímalo nás, jak to nejčastěji dělají.

Hurá do práce

Časy hromadných home officů končí. Čím dál více firem podle britského deníku The Guardian po svých zaměstnancích požaduje, aby trávili pracovní dobu převážně ve svých kancelářích.

Zaměstnavatelé však v tomto ohledu narážejí zejména u generace Z, která si v posledních letech osvojila zcela jiné návyky.

Doma bylo hej

Velká část mladých totiž vstoupila do pracovního života během pandemie, kdy byla práce z domova běžnou praxí po celém světě. Nyní však čelí požadavku na osobní přítomnost na pracovišti, kvůli čemuž čelí zcela novému prostředí, na které se musí adaptovat.

“TASK MASKING” - it’s the latest workplace trend going viral and your Gen Z workers could be doing it! @LisaMarieBoothe @AnitaJVogel @GriffJenkins @davidwebbshow sound off pic.twitter.com/w7mAZ3fvQK

— The Big Weekend Show (@BigWeekendShow) March 17, 2025

Jednou z cest je hledání poměrně kreativních způsobů, jak uspokojit nároky nadřízených, aniž by kvůli tomu nutně museli zvýšit pracovní výkon.

Kancelář plná herců

Nový fenomén se v angličtině nazývá „taskmasking“ a spočívá v jakémsi hraní role pilného pracovníka ze strany zaměstnanců. Mezi příklady předstírání zaneprázdněnosti patří například chození po kanceláři s notebookem v ruce, hlasité ťukání do klávesnice, pořádání velkého množství schůzek či velmi brzký příchod do práce.

Gabrielle Judgeová, osmadvacetiletá tvůrkyně obsahu a spisovatelka známá jako Anti Work Girlboss, vzpomíná pro deník The Guardian na dobu, kdy byla zaměstnaná v kanceláři. „Lidé se tvářili, že jsou opravdu zaneprázdnění, i když ve skutečnosti šli jen na oběd, nebo měli celý den na uších sluchátka AirPods, takže to vypadalo, že mají zrovna online schůzku. Spousta lidí také jen intenzivně zírala do počítače,“ popisuje způsoby, kterými se její kolegové snažili předstírat přílišnou produktivitu.

Taskmasking na plný úvazek

Za taskmasking lze podle Judgeové považovat i kafrání u firemního kávovaru, pokud tedy zaměstnanci mluví o pracovních záležitostech, nikoli o historkách ze svého života. „Můžete prostě s někým navázat konverzaci, abyste vypadali zaneprázdněně,“ dodává.

Může se to zdát jako vtip, ale i předstírání přílišné produktivity je ve skutečnosti poměrně únavná činnost. „Je to vyčerpávající, když musíte v práci neustále předstírat. Když jdete do kanceláře, jste unavení, i když jste neudělali nic jiného, než kdybyste zůstali doma. Je to prostě únava, která přichází se společenským vyčerpáním z hraní role,“ vysvětluje Judgeová s tím, že taskmasking je ve skutečnosti jakýmsi druhem práce „na plný úvazek“.

Tento fenomén má podle Guardianu však i svoji „offline“ podobu, flákat se je tak možné i během home officu. Nejčastějšími projevy falešné zaneprázdněnosti jsou posílání hromady e-mailů nebo trávení spousty času na Slacku či jiné platformě, která má pomoct práci organizovat.

Je to širší problém

Vvedoucí americké poradenské firmy zaměřené na oblast lidských zdrojů Cierra Grossová popsala pro The Guardian taskmasking jako projev širších problémů současného pracovního trhu. Podle ní stojí za neochotou zaměstnanců pracovat hlavně touha jejich šéfů dostat své podřízené do kanceláře za každou cenu.

„Taskmasking bývá spojován s pracovníky s nízkou výkonností, ale mohou ho provozovat i vysoce výkonní pracovníci, kteří rychle dokončí svou práci,“ vysvětluje Grossová s tím, že pokud zaměstnanec dokončí konkrétní úkol, velmi často nemá nic dalšího na práci. Svoji povinnost tak má splněnou a velmi často mu nezbývá ve zbytku pracovní doby nic jiného než jen tak surfovat na internetu. Anebo předstírat, že dělá něco skutečně zásadního.