Zatímco země dokonce i na západ od nás burcují, abychom se chystali na válku s Ruskem, v Česku je klid. Řeší se tu střet zájmů jednoho ambiciózního politika, který chce být na sklonku kariéry znovu premiérem, a řeší se tu, jestli mají vlát na budovách ukrajinské vlajky.
Konflikt ale na spadnutí je, a to nejen vzhledem k provokacím Ruska, které různými sabotážemi a přelety dronů zkouší, co evropské státy ještě zkousnou. Důkazem je také výroba raket do ruských skladových zásob, které podle Američanů i vojenských odborníků nejsou určeny pouze k válce na Ukrajině.
Podle politologa Masarykovy univerzity v Brně Josefa Krause není konflikt Evropy s Ruskem pro Česko třaskavé téma, protože se médiím na rozdíl od domácích problémů tak dobře neprodává. Na konflikt ale podle něj všechno ukazuje a jde spíš jen o otázku načasování.
Racionální odhad
Sabotáž na polské železnici, průnik dronů na Rumunské území, kvůli kterým musely za bílého dne vzlétnout spojenecké stíhačky NATO, jen za těmito incidenty z posledních dnů podle dostupných informací stojí Rusko.
V časech zvyšujícího se napětí tak čím dál více evropských politických i armádních představitelů mluví o potenciálním konfliktu mezi Ruskem a NATO.
Česko v klidu
V Česku ovšem takto silná prohlášení zatím nezaznívají. Podle bezpečnostního experta z Masarykovy univerzity v Brně Josefa Krause ovšem hrozba útoku na NATO není žádný výmysl, ale racionální odhad bezpečnostní situace.
„Otázka je hlavně načasování a podoba, ne to, zda je hrozba vůbec myslitelná. Řada evropských i aliančních představitelů mluví o tom, že Rusko si do konce desetiletí cíleně vytváří schopnost ohrozit některý ze států aliance, typicky na východním křídle. Z toho neplyne, že válka je za rohem, ale že Rusko přechází na dlouhodobou válečnou ekonomiku, modernizuje armádu a testuje naši odolnost,“ říká Josef Kraus, politolog Masarykovy univerzity v Brně
Hrozba je blíž
O hrozbě otevřeného konfliktu mezi NATO a Ruskem mluví Němci, Poláci, Dánové a nejnověji také Francouzi. Německý ministr obrany Boris Pistorius nedávno pro list Frankfirter Allgemaine Zeitung s odvoláním na vojenské analytiky uvedl, že Rusko by mohlo napadnout NATO v roce 2029, nyní však mluví už o roce 2028.
Náčelník francouzského generálního štábu Fabien Mandon zase vyzval starosty francouzských měst aby na konflikt s Ruskem připravili obyvatele. Dánská premiérka Mette Frederiksenová před měsícem zmínila, že by do roku 2030 měly být evropské armády připraveny na možnou eskalaci. Po zářijovém sestřelení ruských dronů nad polským územím pak podle Novinek.cz polský premiér Tusk prohlásil, že je země nejblíž k ozbrojenému konfliktu s Ruskem od druhé světové války.
Zdrženlivé Česko
Takto silná prohlášení od českých armádních ani politických představitelů nezaznívají. Neznamená to však, že by Česko signály, které přichází ignorovalo. Pokud by o ní ale média i politici mluvili víc, byla by podle Krause hrozba konfliktu mnohem méně abstraktní.
„V českém prostoru ta varování nezaznívají méně, spíš jsou méně křiklavá a médiím se hůř prodávají. Náčelník generálního štábu Karel Řehka i prezident Petr Pavel opakovaně říkají, že hrozba ze strany Ruska roste, že obrana země je dlouhodobý úkol a že se Česko musí připravovat na horší scénáře, a to včetně možnosti velké války v Evropě,“ uvedl Kraus.
Podle něj je také velký rozdíl oproti pobaltským státům nebo Polsku, které jsou v bezprostředním pocitu ohrožení, protože s Ruskem sousedí. „V Česku se část politické scény bojí voliče vystrašit a část naopak pracuje s uklidňující představou, že nás NATO vždy automaticky ochrání. Takže varování zůstávají spíš v odborné a vojenské rovině, místo aby se stala celospolečenským tématem,“ dodal.
Jak by to vypadalo?
Podle Krause by potenciální konflikt Ruska s NATO začal eskalací dnešního stavu. „První fáze by téměř jistě byla vedená na dálku, typicky masivní raketové a dronové údery na infrastrukturu, dezinformační operace, kyberútoky, snaha paralyzovat rozhodovací procesy a logistiku," konstatuje Kraus.
"NATO by se pak snažilo získat kontrolu nad vzdušným prostorem a mořem, zastavit ruský postup na zemi a rozbít jeho schopnost vést koordinované operace. Scénářů je mnoho, ale jisté je jen jedno, taková válka by nebyla lokálním incidentem, ale otřesem celého euroatlantického prostoru. To je přesně důvod, proč se o ní dnes mluví,“ uzavřel pro Bold News expert.
