Nemuset sedět v kanclu osm hodin, mít volnost a dobře vydělávat. Jak na to, když nemám kapitál a zkušenosti na vlastní podnikání? Jan Hamr učí lidi na startu kariéry, že mohou mít svobodu i peníze. Neprodává vzdušné zámky, ale systematickou práci. Práci na sobě.
V nedávno vydané knize, kterou tento úspěšný finanční poradce, jenž vybudoval tisícičlenný tým, nazval Jenom na 100 %, se dočtete, jak se dostat do ideálního životního tempa. My jsme se ho zeptali, kdy a jak má člověk začít s budováním kariéry, aby té svobody, která je sopojená i s finanční nezávislostí, nakonec dosáhl.
Ve své knize ukazujete, že speciálně pro mladé lidi je výhodná „strukturální firma“. Co tenhle pojem znamená?
Strukturální firma typu OVB je něco mezi zaměstnáním a podnikáním. Je to svoboda pod deštníkem. Máte podporu týmu, ale zároveň potenciál jako v podnikání. Vedoucí vás naučí, jak v práci postupovat, ale zároveň si volíte intenzitu práce sami. To je třeba při vysoké škole ideální. Nejste na všechny výzvy sami, ale naopak budete patřit do týmu, kde je povzbuzující atmosféra.
Nechci to zveličovat, ale někdy mi přijde, že speciálně dnes mladí lidé ve věku studia vysoké školy trochu hledají směr ve svém životě. O co vlastně hrát? Tohle třeba u nás řešíme často. Nalezení vlastního směru je u nás velké téma.
V knize píšete, že podnikání bylo pro vás snem, když jste byl ještě teeneger, ale byl to pro vás „vzdálený ostrov a nevěděl jsem, jak se na něj dostat“. Jakou cestu ukazujete dnes jako úspěšný čtyřicátník mladým?
Podnikat mě opravdu lákalo už od střední školy. Cestu k podnikání jsem nakonec našel ve finančním poradenství. Na to podnikat sám na sebe jsem tehdy ve 21 letech nesebral odvahu. Nevěřil jsem si, že bych v nějakém oboru byl dost dobrý na to uspět. A tak jsem ocenil, že mi někdo pomůže.
Měl jsem to štěstí, že jsem se dostal do firmy, která svůj rozvoj staví na osobním a kariérním růstu svých lidí. Začal jsem sám bez zkušeností a můj kapitál byl tak akorát čas. A ani toho nebylo úplně moc, protože jsem studoval denní studium na VŠ. Asi i díky tomu začátky nebyly zas tak moc úspěšné. Úspěchy přišly až později a nejdřív spíš pozvolna. No a před měsícem náš tým překročil hranici 1 000 aktivních členů.
Vím, že mladí, kteří chtějí podnikat, mají dnes po ruce mnoho inspirace a možností všeho druhu. Nicméně věřím, že napodobení mé cesty je stále jedna z těch jednodušších. Máte-li blízko k financím a obchodu, je to opravdu slušná šance na úspěch.
Hodně píšete o motivaci a prokrastinaci. Jaké tipy máte pro mladé lidi, aby se dokopali k výkonu?
Lidé nejsou líní, jenom málo motivovaní. Nemůžete ale jen čekat, že vás namotivuje někdo druhý. Chtělo by to tedy nejprve si dobře promyslet vlastní směr a cíle. Dokopat se pak do práce už není těžké. Samozřejmě pomůže, když se můžete inspirovat ohledně nasazení a režimu práce ve svém okolí.
Jasně, pokud je vám 20 let, tak většinou ještě nechcete dát většinu svého času práci. My se i přesto snažíme mladé lidi učit návyky samostatné práce. Málokdo si je přinese ze školy nebo předchozího života. Někdy trvá i roky, než ten mladý člověk dozraje a stane se z něj silný samostatný poradce nebo leader týmu. Do té doby potřebuje podporu a také kontrolu.
Já jsem si někdy ve 23 letech udělal plán, jak si zařídím život v nejbližších letech. A že až vyřeším všechny praktické věci, že si za odměnu koupím sportovní auto, Corvettu. Pořídil jsem si nejprve její malý model a ten mě každý pracovní den motivoval. Nakonec jsem si ji po 7 letech práce koupil. V knize jsem tento příběh popsal dopodrobna. Dnes malé modely Corvetty rozdávám i na seminářích jako takovou pomůcku. Je nicméně jedno, jestli si za cíl dá člověk něco materiálního nebo třeba to, že chce mít svobodu ohledně nakládáni s vlastním časem nebo možnost podpořit své děti.
Také píšete, že klíčové je zabrat v budování kariéry v mladším věku. Proč naopak nezabrat později, když má člověk už víc zkušeností?
Protože na to už nebudete mít tolik energie a také budete pravděpodobně mít víc co ztratit, takže budete opatrnější. Makat naplno a pouštět se do riskantních výzev je snazší bez závazků, tedy v době mezi 20 až 30 lety věku. Pak začne přicházet rodina, děti, pravidelné náklady na život, ale taky třeba první zdravotní problémy. Jen málo lidí se dokáže i v takové životní situaci, byť mají už nemalé zkušenosti, pustit do něčeho nového, riskantnějšího.
A jak se naopak vyhnout riziku, že se člověk stane workoholikem?
Na tohle téma je teď spousta knih a podcastů. Ostatně i moje kniha je z části o tom. Na druhou stranu si myslím, že se tohle téma dnes řeší až moc, respektive řeší se nesmyslně brzo.
Trochu se bojím, aby lidé kvůli strachu z workoholismu nezpohodlněli až moc. Pak se za 10 nebo 20 let bude řešit, že sice nejsou přepracovaní, ale že jim zase vadí, že si vlastně ledacos nemohou dovolit. Přál bych si, abychom neztratili tah na branku. Jako jednotlivci i jako společnost.
Taky píšete o tom, jak důležité je nabrat do týmu „áčka“. Jak se takoví lidé poznají?
U nás se uplatní lidé s různými dispozicemi a nasazením. Úspěch každého týmu nicméně ovlivní počet schopných, „áčkových“ lidí. Za mě jsou to inteligentní lidé, kteří si snadno dokáží osvojit určité postupy, jsou proaktivní, mají podnikatelsky a obchodně nastavenou hlavu a nebojí se dílčího neúspěchu.
I když jsou mladí, tak často už v životě zaznamenali nějaké úspěchy ve škole, ve sportu nebo v jiné zájmové činnosti. Tito lidé jsou pro nás cenní a věřím, že i my jim umíme nabídnout velmi nadstandardní podmínky pro jejich růst.
A co když si třeba sám o sobě nemyslím, že jsem „áčko“, bojím se, že nebudu tak dobrý? Vy jste si myslel od začátku, že jste „áčko“?
Dobrá otázka. Myslel i nemyslel. Obecně jsem cítil, že mi některé věci jdou lépe než ostatním nebo že nad určitými věcmi jinak přemýšlím. Říkal jsem si, že bych to mohl nějak zúročit. Ale na druhou stranu jsem ještě v době, kdy jsem začínal chodit na vysokou školu, moc nevěděl, jak a kde.
A tak bych se tehdy za áčko sám spíš nepovažoval. Ono je to ale taky o tom, jak je člověk schopen se zlepšovat. Pod dobrým vedením se leckdy rozvine i skrytý talent. Neptejte se, jestli áčko jste, nebo nejste, zkuste jím být. Třeba vás samotné překvapí, co ve vás je.
Co byste poradil mladým lidem, kteří chtějí mít v životě onu „nezávislost či svobodu pod deštníkem“, jak o tom píšete v knize?
Hlavní je převzít odpovědnost. Za to, co děláte i neděláte. Vlastně za celý život. Bez toho svobodu nikdy nezískáte. Dobrá zpráva je, že tohle se dá natrénovat. I když vám třeba rodiče nebo vaše okolí moc svobody nedali a dnes se tak odpovědnosti bojíte, tak se nic neděje.
Tohle se dá změnit celkem snadno a rychle. Ale musíte chtít tu odpovědnost převzít a zkusit si s ní pracovat. Když se to pak naučíte, je to fantastický pocit.
Všichni chtějí být dobří a úspěšní, ale všichni jsme plní nedostatků a chyb. V dnešní době mladí lidé také často mají problém, jak unést selhání a neúspěch… Jistě jste i vy měl v kariéře krizové momenty, jak tohle řešit?
V knize takových momentů popisuji hned několik. I tohle téma je vlastně o nastavení hlavy. Kdyby se sportovec bál prohry, a proto ani nenastoupil do zápasu, tak se nikdy nezlepší.
Lepší je spíš přístup, že buď vyhraju, anebo se něco nového naučím. Vždy tedy získám něco kladného, a proto je dobré co nejvíc hrát. Možná se ani tak nestanete nejlepším na světě, ale rozhodně se v dané aktivitě zlepšíte. A když to takhle budete v životě dělat často, tak se určitě nakonec budete mít nadprůměrně dobře.
Kdo je jan Hamr?
V České republice vybudoval kolos s mnoha stovkami finančních poradců. V rámci OVB, lídra trhu, držel v rukou více než desetkrát nad hlavou pohár pro nejlepšího z manažerů, a to i v evropském měřítku. Finančník nedávno vydal knihu, která ukazuje, jak lze v této branži dosáhnout úspěchu. Titul nese název Jenom na 100%.
