Přestože evropská levice v posledních letech spíš oslabuje, ve Francii zažívá nečekaný vzestup. A děje se tak díky 74letému lídrovi krajní levice Jean-Lucu Mélenchonovi, který již počtvrté kandiduje na prezidenta.
Šéf populistické strany Nepoddajná Francie slibuje „občanskou revoluci“, vyšší zdanění bohatých, omezení soukromého vlastnictví, ochranu klimatu či oslabení prezidentských pravomocí.
Přesto, že jeho program působí radikálně, daří se mu výrazně oslovovat zejména mladé voliče. Podle nedávného průzkumu jej podporuje 58 procent Francouzů ve věku 18 až 24 let.
Mezi staršími generacemi je jeho podpora výrazně nižší. Mladé přitahuje jeho důraz na sociální spravedlnost, boj proti rasismu a klimatická témata i schopnost komunikovat prostřednictvím sociálních sítí.
Mélenchon si zároveň vybudoval silnou podporu mezi etnickými menšinami, obyvateli vyloučených lokalit či předměstí a zaměstnanci veřejného sektoru. Jeho popularita má ale i své hranice. Kritici upozorňují na jeho autoritativní styl či na vazby jeho okolí na radikální hnutí nebo opakovaná obvinění z antisemitismu.
Levice v útlumu
Podle výsledků nejen českých, ale i dalších evropských voleb z poslední doby se zdá, že levici na starém kontinentu postihla letargie. Jistou výjimku v tomto ohledu nabízí Francie.
Lídr tamní krajní levice Jean-Luc Mélenchon oznámil svoji již čtvrtou prezidentskou kandidaturu. Po posledních volbách v roce 2022, kdy těsně neprošel do druhého kola, sice účast v dalších volbách odmítal, teď si ale řekl, že konečně nastal jeho čas.
Extrémní volby?
Jeho domněnku potvrzuje i nedávný průzkum veřejného mínění, podle nějž by se tento lídr strany Nepoddajná Francie ve druhém kole hlasování pravděpodobně utkal s kandidátem krajně pravicového Národního sdružení Jordanem Bardellou.
Francie by se tak teoreticky mohla v roce 2027, kdy současné hlavě státu Emmanuelovi Macronovi vyprší druhý mandát, dostat do situace, kdy se proti sobě v boji o prezidentský palác utkají zástupci krajní pravice a krajní levice.
Slibuje revoluci
Mélenchon svým voličům podle týdeníku The Economist slibuje „občanskou revoluci“. Plánuje omezení soukromého vlastnictví, vysoké zdanění bohatých nebo větší důraz na ochranu planety.
Kromě toho podporuje také vystoupení země z NATO nebo přijetí nové ústavy, v níž by prezidentovi nepříslušely tak významné pravomoci, jako je tomu dosud. I ve svých 74 letech umí vystupovat na sociálních sítích, díky čemuž si dlouhodobě získává popularitu u mladých Francouzů. Jejich hlasy přitom mohou být pro jeho cestu do Elysejského paláce klíčové.
Mladí z něj šílí
Podle výše zmíněného průzkumu z letošního dubna vnímá Mélenchona pozitivně plných 58 procent Francouzů ve věku od 18 do 24 let, zatímco ve věkové skupině 50 až 64 let je to pouhých 14 procent.
Týdeník The Economist připomíná, že politik cílí na mladé, kteří jsou znepokojeni stavem klimatu a mezinárodním vývojem. Daří se mu to díky jeho zaměření na lidskost, na boj s rasismem či za spravedlivější svět. Podle magazínu však budoucí prezidentský kandidát přebírá některá z hesel krajní pravice, která přeformulovává ve svůj prospěch.
Obratný taktik
Mélenchon ve své zemi také platí za obratného volebního taktika a v uplynulých letech si pracně vybudoval vlastní voličskou základnu. Do ní kromě vzdělaných mladých lidí patří také pracovníci ve veřejném sektoru, příslušníci početných etnických menšin nebo lidé z předměstí a vyloučených lokalit.
Jeho úsilí přineslo ovoce v jarních komunálních volbách, v nichž se Nepoddajné Francii povedlo „dobýt“ několik důležitých měst. Mezi ně patří třeba stotisícové pařížské předměstí Saint-Denis, kde žije až 48 procent obyvatel v sociálním bydlení a více než třetinu populace tvoří přistěhovalci.
Má své limity
Popularita Mélenchona však lze vysvětlit i dlouhodobou oblibou levice ze strany francouzské společnosti. Až do sedmdesátých let vévodila tamní levici komunistická strana a svoji roli hraje podle Economistu také francouzská historie plná převratů a revolucí.
Jeho obliba však má i své limity. Problémem může být Mélenchonova dominantní povaha, která se naplno projevila v roce 2018, kdy napadl členy prokuraturynapadl členy prokuratury při soudní prohlídce sídla jeho strany. Nepřidávají mu ani vazby na násilná antifašistická hnutí či obvinění z antisemitismu, o kterých píše například The Guardian, a bagatelizace tohoto problému. Sám politik však jakákoli nařčení odmítá a tvrdí, že jsou součástí politického boje.
