Kníže, hrabě, ale taky zeman nebo vladyka. Víte, koho označují a jaké jsou mezi nimi rozdíly? Pojďte si s námi připomenout všechny české šlechtické tituly. A podívat se na to, které rodiny je dodnes používají.

Šlechtické tituly mohl v českých zemích až do roku 1918 udělovat panovník. Díky titulu se daný člověk a jeho rodina stali součástí aristokracie a mohli využívat značných výhod a výsad.

Například do roku 1848 mohli jen šlechtici zasedat v zemském sněmu, podílet se na správě státu nebo vlastnit tzv. deskový statek, ke kterému se vázalo právo volit. Šlechtici také směli mít svůj vlastní erb.

Jak se šlechta dělila?

Ke každému aristokratickému titulu náleželo správné titulování. Krále ostatní oslovovali „Veličenstvo“, knížete „Jasnosti“ a hraběte „hraběcí Milosti“. Ne všichni členové aristokracie samozřejmě měli stejná práva a postavení.

Podle titulů spadali do panovnických rodin, vyšší šlechty čili panstva a nižší šlechty. Pojďme si teď jednotlivé tituly představit blíže.

Panovnické šlechtické tituly

Český král
Titul českého krále jako první získal v 11. století přemyslovský kníže Vratislav II. Až jeho pravnuk Přemysl Otakar I. ale dostal od římského krále tento titul dědičně.

Atributy všech českých králů byly korunovační klenoty – svatováclavská koruna, královské žezlo, jablko a další. Posledním českým králem byl do skončení první světové války Karel III. (římský císař Karel I.).

Moravský markrabě
Úzce se vázal k titulu českého krále a samostatně se používal jen velmi krátce. V období vlády prvních Přemyslovců ho dostávali příbuzní panovníka. S korunovací Přemysla Otakara II. se jím začali titulovat pouze vládnoucí čeští monarchové. Tituly se krátce rozdělily opět během vlády Lucemburků, ale od počátku husitských válek se titulem moravský markrabě mohl pyšnit pouze český král.

Vyšší šlechta neboli panstvo

Kníže
Knížata jsme zařadili do vyšší šlechty, nositelé tohoto titulu ale mohli (a dodnes mohou) být také panovníky. Než čeští monarchové získali titul krále, vládli právě z pozice knížat. Několik evropských monarchií má dodnes v čele státu knížete: Lichtenštejnsku vládne kníže Hans Adam II., v Monaku kníže Albert II. Monacký. Mezi současné známé knížecí rody z českých zemích patří Schwarzenbergové.

Hrabě
Tímto titulem se nejdříve označovali královští úředníci. Je to jeden z mála šlechtických titulů, který byste našli téměř všude v Evropě, v českých zemích se používal od 17. století. Hraběcí titul získali například významné české rody Černínů, Šternberků nebo Kinských.

Svobodný pán
Titul svobodného pána se uděloval v rámci celé Svaté říše římské, tedy v Německu, českých zemích a také Rakousko-Uhersku. V některých evropských zemích tento titul najdete dodnes, například ve Švédsku, Dánsku a Norsku.

Nižší šlechta
Tituly nižší šlechty se v českých zemích používaly do 16. století. Tehdy se začaly rozlišovat jen dva stavy: vyšší šlechta neboli panstvo a rytíři. Ostatní představitelé nižší šlechty se postupně přesunuli do rytířského stavu, padli ve vojenských konfliktech nebo přišli o majetek či byli nuceni ho prodat, protože je nedokázal uživit. Stávali se pak úředníky nebo se stěhovali do měst.

Rytíř
Rytíři byli původně válečníci šlechtického původu, kteří si tento titul museli zasloužit odvahou a statečností ve válce. Po první bitvě mohl být mladý šlechtic pasován na rytíře. Mladíci pocházeli z bohatých rodů, protože výzbroj a kůň, které ke své práci potřebovali, stály jmění. Jako šlechtický titul se označení rytíř začalo používat ve 12. století. Tehdy už se řada urozených mužů pyšnila tímto titulem, aniž by si ho ve válce zasloužili.

Rytířství do dnešní doby přežilo v podobě rytířských řádů, které se udělují za služby vlasti nebo jiné zásluhy – například ve Velké Británie je možné získat vyznamenání Řád britského impéria.

Zeman
Původ tohoto slova odkazuje k zemi, tedy vlastnictví půdy. Až do 14. století byl zeman obecným označením pro nižší šlechtu. Později specificky znamenal příslušníka nižší šlechty, který sídlil na venkovském dvoře a živil se buď hospodařením na vlastní půdě, nebo prací ve veřejné správě. Zeman patřil v hierarchii na nižší příčku než rytíř.

Vladyka
Vladykové se často zaměňují se zemany. Byli to také příslušníci nižší šlechty, kteří svoje uplatnění ale nacházeli spíše ve vojenství nebo v soudnictví.

Panoš a páže
Toto byly nejnižší šlechtické tituly. Panoš původně označoval služebného šlechtice nebo pomocníka v boji. Od 16. století tento titul získávaly první dvě generace rodin, které byly nově přijaty do rytířského stavu, aby se odlišily od starožitných rytířských rodin.

Titul páže zase původně označoval mladíka ze šlechtického rodu, který sloužil u dvora nebo v domě některého z významných pánů. Učil se tam způsobům, zacházením se zbraní a také tanci. Zhruba od 16. století ale pážata plnila jen ceremoniální funkce.

Kam se poděla česká šlechta?

Šlechtické tituly byly oficiálně zrušeny v prosinci 1918, jednalo se o jeden z prvních zákonů mladé republiky. Používání titulů bylo zakázáno pod hrozbou sankce od 50 do 15 000 korun a pobytem ve vězení až na 14 dní.

Zákon vláda nezrušila ani po roce 1989, ačkoli bývalým šlechtickým rodům začala vracet zkonfiskovaný majetek. Teoreticky je tedy používání šlechtických titulů stále protizákonné, v praxi se jimi ale významné rody jako Kinští, Schwarzenbergové či Lobkowiczové stále označují.