Byl výstup pražského řidiče tramvaje číslo 7 na konci února, který napadl ukrajinské prarodiče s dítětem, ojedinělým excesem? Je jasné, že po třech letech konfliktu si mnozí Češi vylévají frustraci na ukrajinských uprchlících. A někteří politici tuto frustraci i záměrně podporují.
Nás v redakci zajímalo, jak tyto tři roky vnímají mladí Ukrajinci, kteří v Česku našli útočiště. Ptali jsme se, na to, jaké byly jejich první dojmy, když přijeli do Česka. A nakonec i na to, jestli se vztah Čechů k ukrajinským běžencům zásadně mění.
Smrkáme na veřejnosti
Prvotní dojmy oslovených byly po příjezdu vesměs podobné. Mnohé například příjemně překvapila mentalita místních. „Krásná architektura a zajímavá mentalita Čechů. Může se zdát, že Čechům je jedno, co se kolem nich děje, ale pokud potřebujete pomoc, ochotně ji nabídnou,“ říká Yaroslav z Černihivu.
„Zaskočily mě některé kulturní rozdíly. Například v Česku není považováno za nezdvořilé smrkat na veřejnosti," popisuje Kyrylo, který přišel do Česka z Krymu. "Překvapila mě také absence toulavých zvířat. Lidé se k sobě chovají s respektem, například si neprotlačují cestu bez čekání."
Nenávist a solidarita
Xenofobie, nenávist a nedůvěra vůči cizincům v Česku obecně dosahují poměrně vysoké úrovně. Podle výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění z roku 2023 považuje 50 % Čechů nově příchozí občany jiných národností za problém pro Českou republiku. Zatímco v roce 2022 se mnoho uprchlých Ukrajinců setkávalo s výraznou vlnou solidarity, v průběhu času se zdá, že nenávist vůči nim mezi Čechy narůstá.
Podle mnoha Ukrajinců žijících v Česku se však jedná spíš o menší část populace, většina lidí k nim stále přistupuje se solidaritou a přijímá je do společnosti. „Záleží na konkrétním člověku. Někteří, jakmile zjistí, že jsem cizinec, začnou se chovat jinak. Ale to je menší část populace,“ říká Kyrylo.
Nadávky? Většinou nereagují
S xenofobními narážkami se setkala většina oslovených. Jak na ně ale reagují? Většina se snaží konfliktu vyhnout a urážlivé komentáře jednoduše ignoruje. „Ano, ve většině případů nereaguji. Záleží na tom, jestli spěchám a jakou mám náladu, ale pokud by někdo chtěl použít fyzické násilí, samozřejmě se budu bránit,“ říká Kyrylo.
„Vůbec nereaguji. Vychovaný člověk by nic takového neřekl,“ popisuje Kristina z Oděsy, která se s xenofobií setkala jak v pracovním, tak ve školním prostředí.
Mění se to k horšímu?
Časem se podle některých Ukrajinců opravdu zdá, že se postoj mnoha Čechů k nim mění. „Stále cítím podporu, ale v současnosti převažuje spíš nedůvěra,“ říká čtyřiadvacetiletý Pavlo z Mykolajiva, který v Praze studuje Vysokou školu ekonomickou.
„Tím, že je nás tu víc, tak nás možná někteří vnímají jako určité ohrožení,“ myslí si Kristina. „Ano, postoj se mění, a to spíš k horšímu,“ dodává Kyrylo.
Ne všichni mají ale pocit, že by mezi Čechy narůstala nenávist vůči Ukrajincům. „Zdá se mi, že všechno zůstalo na stejné pozitivní úrovni,“ říká Valentyn z Kaluše. „Ano, určitě. Kromě podpory uprchlíků Češi začali lépe rozlišovat Ukrajince a Rusy, což považuji za důležité. Když jsem poprvé přijel do Česka, neměl jsem pocit, že by Češi tento rozdíl vnímali,“ vysvětluje Yaroslav.
Mladí Ukrajinci se alespoň podle zkušeností těch, se kterými jsme mluvili, obecně v Česku cítí být vítanými. Češi jsou také většinou solidární a i po třech letech jim pomáhají. Stále více se ale mladí Ukrajinci setkávají s urážlivými a xenofobními komentáři. A jejich četnost se, zdá se, pořád stupňuje.
