Umělá inteligence mění podobu studia na vysokých školách. Některé tuzemské fakulty v nedávné době kvůli jejímu nástupu přistoupily k rušení bakalářských prací. Podle České televize tak učinila třeba Ostravská univerzita, část fakult Masarykovy univerzity v Brně, Západočeská univerzita v Plzni nebo pražská Vysoká škola ekonomická.

Mnohé školy místo tradičních prací zavádějí například praktické projekty. Mají bakalářské práce v moderní době ještě smysl? Nejen na to jsme se zeptali odborníků z praxe.

Mají smysl, ale…

Podle Jakuba Havlíčka, metodika výzkumných inovací z Masarykovy univerzity, mají bakalářské práce stále smysl, avšak jejich role prochází postupnou proměnou.

„Schopnost formulovat argument, pracovat se zdroji, strukturovat text a samostatně promýšlet problém patří k základům akademického řemesla. Nemění se tedy samotná podstata této dovednosti, ale spíš nástroje, s jejichž pomocí ji studenti rozvíjejí,“ vysvětluje pro Bold News Havlíček s tím, že AI představuje nový typ nástroje, s nímž je nutné se naučit pracovat efektivně, kriticky a eticky.

AI musí být povolena

Zároveň však Havlíček dodává, že bakalářská práce ve formě textu může v moderní době plnit svůj účel jenom tehdy, pokud bude chápána jako proces, v němž se studující učí odborně pracovat i za využití nových technologií.

„Klíčové je, aby AI sloužila jako pomůcka, nikoli jako náhrada samostatného myšlení,“ dodal s tím, že pro některé obory může být „bakalářka“ stále tím nejvhodnějším výstupem. Jinde ale mohou být velmi funkční alternativou například projekty, případové studie nebo portfolio.

„Na Masarykově univerzitě už se s takovými modely v některých programech setkáváme," říká Havlíček. "Jejich výhodou je, že mohou lépe odpovídat praktickému zaměření oboru. Zároveň takové typy závěrečných úkolů nedovolují, aby je studující snadno obešel za pomoci AI.“

Podle Havlíčka je ideální náhradou bakalářské práce každý výstup, který skutečně ověřuje, zda studující získali znalosti, dovednosti a kompetence, jež jim měl daný program poskytnout.

Psaní textů je out

S Havlíčkem souhlasí i Radko Sáblík (ODS), ředitel pražské Smíchovské střední školy a gymnázia, jehož studenti s umělou inteligencí ve výuce pravidelně pracují. Podle něj má smysl učit studenty středních i vysokých škol dovednosti argumentace, vyjádření jejich názorů a jejich podložení fakty i vhodnými argumenty.

To se však dá naučit i jinými způsoby než psaním dlouhých odborných textů. „Umělá inteligence má pomáhat a pomáhá, čímž šetří čas pracovníka. Ten musí umět s programem komunikovat a také musí uplatňovat kritické myšlení, k čemuž potřebuje vědět minimálně základní informace o problému, který řeší. I to může být součástí výuky,“ konstatuje Radko Sáblík.

Ten také také tvrdí, že učitelé by měli svým studentům zadávat úkoly, při nichž lze umělou inteligenci využít, a to takovým způsobem, aby získané dovednosti využili i v reálném životě. „Klíčová je efektivita práce. Proč něco vytvářet hodiny, když mi může program pomoci danou věc vytvořit za pár vteřin. Ale pak je nutné s takovým výstupem pracovat, upravit ho. Také zadat pokyn pro program tak, aby co nejlépe naplnil moje představy,“ doplnil.

Jak AI používají?

A jak studenti v praxi umělou inteligenci skutečně využívají? "Studující dnes podle mých zkušeností využívají AI při studiu především jako praktickou pomůcku," tvrdí Jan Havlíček.

"Nejčastěji jde o generativní nástroje pro orientaci v tématu, formulaci textu, jazykové úpravy, překlady, shrnování nebo přípravu podkladů ke studiu,“ vyjmenovává Havlíček s tím, že univerzity zároveň stále častěji nabízejí doporučení, jak tyto nástroje používat eticky, bezpečně a smysluplně. Zároveň také dodává, že konkrétní využití AI ve studentských pracích nelze pomocí dostupných nástrojů spolehlivě zjistit.

Měnící se role učitelů

Radko Sáblík navíc podotýká, že role učitele ve výuce se v posledních letech zásadně mění, a to nejen v souvislosti s využíváním umělé inteligence. „Učitel už dávno nemá být předkladatelem informací, ale mentorem, který pomáhá svým klientům, tedy studentům, se vzdělávat. Jak už říkal klasik J. A. Komenský: ‚Učitel nesmí být sloupem, který jen stojí u cesty a ukazuje směr, ale sám nejde‘,“ konstatuje Sáblík.

Ten také upozorňuje na to, že na takové změny učitelé většinově nejsou připravováni, a navíc to po nich nechtějí ani mnozí ředitelé základních a středních škol, ale ani děkani a rektoři škol vysokých.

"Pokud přitom chce být člověk dobrým učitelem, tak musí reflektovat novou dobu, nové možnosti moderních technologií, aby mohl následně sám vzdělávat jiné. K tomu ale potřebujeme změnit myšlení všech aktérů ve školství, tedy především ředitelů škol, učitelů, studentů vysokých a středních škol, žáků základních škol a jejich rodičů, ale i zástupců regionální a státní správy. Pokud budou ředitelé a učitelé chtít, není důvod, proč by to neměli zvládnout,“ uzavírá Sáblík.