Ačkoli o Sýrii pořád slyšíme v souvislosti s násilím a vraždami mezi místními etniky, pro návštěvníky působí tahle země úplně jinak. Přívětivě a bezpečně. A zdá se, že je to i strategie nové vlády. Sýrie se zkrátka po pádu režimu Bašára Asada otevřela turistům, a to obzvlášť těm ze Západu.

I my jsme na naší cestě na začátku května zažili “sílu evropského pasu”. Jak se projevuje?

Jste tu vítáni

Je to už půl roku, co v Sýrii padl diktátorský režim Bašára Al Asada. Země má nové vedení, a to se snaží směrem na západ ukázat otevřenou náruč.

Nový prezident Ahmad Šara, který ještě nedávno vedl islamisty, teď točí videa, jak hraje basketbal, a má za sebou taky první a úspěšné setkání s Donaldem Trumpem. My jsme si začátkem května vyzkoušeli, že si v Sýrii západních turistů opravdu považují.

Síla pasu v praxi

Když kdekoli v Sýrii vytasíte evropský pas, okamžitě pocítíte nejen vřelost, ale i určitý druh závisti. Ať už to byli lidé v kavárnách nebo vojáci na checkpointech, všichni nám záviděli svobodu, možnost volně cestovat a žít v demokratické zemi.

On the second leg of his Gulf tour, US President Donald Trump reflected on his meeting with Syria’s leader Ahmad Al Shara, describing him as 'a tough guy' with a strong past and potential to stabilise the war-torn country. pic.twitter.com/2AT4lfaSoQ

— The National (@TheNationalNews) May 14, 2025

Přestože v Sýrii stále existuje jisté bezpečnostní riziko, místní nás ujišťovali, že Evropané jsou zde pod ochranou a jejich život má větší cenu než ten syrský.

Proč tam jedete?

První dotaz na můj evropský pas jsem zaznamenala už na letišti v Libanonu, kdy se mě kontrola na hranicích ptala, co budu v zemi dělat. Odpověděla jsem, že mířím do Sýrie.

Všichni se divili, proč bych tam jezdila. No a pokračovalo to i na syrských hranicích, kde se podivovali ještě o něco víc, jenže tady už s přívětivostí v oku. No a hlavně viděli evropský pas, téměř ho ani neotevírali a zahlásili s nadšením: "Welcome in Syria."

Vstupenka ke svobodě

Hned po rozhovoru s prvními Syřany jsem si uvědomila, jakou sílu ten náš evropský pas má. Zmiňovali ho všichni. Pracovníci restaurací, hotelů, policie a dokonce i vojáci nám říkali, že chtějí jít s námi k nám.

Že chtějí do Evropy a chtějí získat evropský pas. Všichni nám záviděli, že můžeme volně cestovat a zejména žít v demokracii.

Rovnost na papíře

Nejvíc mě ale zasáhla debata s lidmi na recepci hotelu, kteří se hlouběji rozpovídali o tom, jaká je cena života Syřana a Evropana. “Kdyby tady zabili někoho ze Sýrie, tak to nikoho nezajímá. Všichni jsou na to zvyklí. I když je to hrozné říkat," svěřila se mi recepční Nesra z hotelu v Damašku. "Za bývalého režimu tady mizeli lidé každý den. A dnes se to děje také, zejména Alavitům, skupině lidí, pod kterou patřil i bývalý prezident Bašár Asad."

O naši bezpečnost Nesra strach neměla. Nemáme se prý čeho bát, protože ktuální vláda se snaží za každou cenu narovnat vztahy se západními zeměmi. "Váš život tady má aktuálně jednoduše desetkrát vyšší cenu než ten syrský. Nikdo by vám nic neudělal. Protože kdyby ano, ví o tom média na celém světě. A znamenalo by to zkázu pro celou zemi,” dodala Nesra.

U sousedů se nedoplatí

A opravdu jsme se nebáli. Shodli jsme se, že v několika evropských městech jsme se cítili méně bezpečně než v Sýrii. A to i přes to, že v zemi na každém rohu stojí lidé se zbraněmi. I tihle milicionáři často ale přišli za námi a chtěli si popovídat, vyfotit se a v tichosti nám záviděli jen to, odkud pocházíme.

Pro běžného Syřana je cestování absolutně nedostupné. Ti, co neutekli do Evropy nebo nejsou majetkově za vodou, nikdy v životě nikam necestovali. Pár jedinců, kteří mají příbuzné například v Libanonu, tam byli třeba jednou za život. S průměrným platem 50 dolarů měsíčně a cenou 200 dolarů za pas je cestování ale pro běžné Syřany nemožné. A kdyby se i do okolních zemí dostali, tak se nedoplatí. Ceny v Turecku, Libanonu i Jordánsku jsou mnohem vyšší než ty v Sýrii.