Ve středu 14. května jsme se vrátili ze Sýrie. Země, která si vydechla, ale zároveň je pořád zmítána nepokoji po prosincovém pádu diktátora Bašára Asada. O změně režimu jsme mluvili s mnoha lidmi. Zatímco muslimové jsou nadšení a věří, že Sýrie začne konečně prosperovat, křesťané se bojí.
Právě křesťané navíc měli blízko alavitům, muslimské náboženské skupině, ke které patřil i Asad. Její členové byli v březnu ve velkém vražděni, než tomu nová vláda zabránila.
Místní křesťané teď mají každopádně strach, že přijdou také na řadu. Když nad námi při rozhovoru s jedním z křesťanů letěl izraelský dron, dotyčný řekl: „To je naše pleasure music. Letí to na ty podělaný džihádisty.“ Tím myslel aktuální vládu.
Po pádu Asada
Zatímco svět sleduje další otřesy na Blízkém východě spíš z dálky, my jsme se vydali na vlastní kůži do Sýrie, kde se v prosinci 2024 změnil režim. Uprchlého diktátora Bašara Asada nahradil Ahmad Šara.
Během naší cesty napříč zemí jsme mluvili s desítkami lidí. Jejich pohled na budoucnost v Sýrii se mění zejména podle toho, jaké vyznávají náboženství.
Šance na změnu
Většina muslimského obyvatelstva, tedy s výjimkou alavitské menšiny, do které patřil i bývalý prezident, vidí změnu jako obrovskou příležitost. Věří, že po letech války přijde éra plná možností a rozvoje.
“Myslím si, že Sýrie konečně dostala možnost posunout se dopředu a směrem k demokracii, prač od sankcí,” říká šestadvacetiletý Ahmed, kterého jsme potkali v kavárně v Damašku.
Křesťané v nejistotě
Jiná atmosféra ale panuje v křesťanských čtvrtích. Tamní obyvatelé jsou plní obav a jejich čtvrti se potýkají s mnoha změnami. V posledních týdnech došlo k uzavření desítek obchodů s alkoholem a velkému zdražení lihovin.
"Tohle je pro nás jasný signál. Začíná to alkoholem a skončí to u zákazu Vánoc a nařízení, ať nosíme burku,” řekl pro Bold News otec křesťanské rodiny, která nás v Damašku pozvala na večeři. Přes pohostinnost je tu cítit i strach. Rodina si ani evropským novinářům nepřála uvádět žádná jména.
Strach po masakru
Křesťané tradičně patřili ke spojencům alavitů, menšiny, která vládla v režimu Bašára Asada. O to děsivější pro ně byl březnový masakr, při kterém byli alavité násilně vyvražďováni ve vesnicích na severozápadě Sýrie. Během tří dnů bylo podle odhadů zabito přes tisíc lidí. "Dvě moje kamarádky z Latákie zemřely. I jejich děti. Nic neudělali. Prostě jen patřily k alavitům," dodává žena z křesťanské rodiny v Damašku.
Když jsme s rodinou mluvili, létaly nám nad hlavami izraelské drony. Pro místní už je to běžná každodenní záležitost. Ale komentář, který zazněl od křesťanského muže vedle nás, nás docela šokoval: "To je naše pleasure music. Letí to na ty podělaný džihádisty.” Myslel tím aktuální vládu. Za Asada prý sice nemohli nic říct, ale nemuseli se bát toho, že se jim něco stane.
Chceme jen klid a práci
V Sýrii žili křesťané po staletí. Vždycky sice jako menšina, ale v bezpečí. Dnes jim mnozí muslimové vyčítají spojenectví s Asadovým režimem. I křesťané chtějí podle slov rodiny, která nás hostila skromným, ale skvělým jídlem, práci, klid a naději. I pro mnohé z nich je proto nová Sýrie nadějí. S aktuální vládou, která byla ještě donedávna propojená s džihádisty Islámského státu, úplně nesouhlasí.
Křesťanů bylo před vypuknutím občanské války v Sýrii podle oficiálních statistik asi deset procent ze všech obyvatel Sýrie. To by odpovídalo zhruba počtu dvou milionů lidí. Po vypuknutí války jich ale stovky tisíc odešly. Ti, kteří zbyli, teď doufají v lepší budoucnost.
