Z plánovaného press tripu na studentské demonstrace do Srbska se nakonec stala balkánská tour přes Makedonii, Kosovo a Albánii. V Bělehradě jsme narazili na drahé jídlo, levné, ale podivné ubytování a super noční život.

Niš toho kromě pevnosti moc nenabízí, ale bydlení tu bylo za hubičku a místní „supermarket“ připomínal Grand Bazaar.

Makedonské hlavní město Skopje nás překvapilo chaotickou architekturou, absencí platebních terminálů, ale i skvělým jídlem a cenami. V Kosovu jsme si pak užili moderní atmosféru Prištiny a celé dobrodružství jsme zakončili v Albánii.

Hledání letenek

Na začátku února jsme se vydali do Srbska monitorovat studentské protesty a udělat rozhovory s jejich organizátory. Z původně krátkého tripu se ale vyklubala neplánovaná týdenní balkánská tour.

Zpáteční letenku jsme neměli a cesta se z jihu Srbska postupně natáhla přes Makedonii, Kosovo a Albánii. Teprve z ní jsme se nakonec dostali zpět do Prahy. Nakonec stál ale celý výlet za to.

Drahé pivo v Srbsku

První zastávkou byl každopádně Bělehrad, kde jsme si prošli Knez Mihailovu ulici, ale místo očekávaných nízkých cen nás překvapily pražské standardy. Jídlo v restauracích nebylo nijak levné a točené pivo pod 80 korun jsme hledali marně.

Naopak ubytování nás cenově mile překvapilo. Tedy, dokud jsme nezjistili proč. Pokoj za 300 korun na osobu a noc sice měl slíbené okno, jenže výhled z něj byl pouze na zeď, která byla hned za oknem.

Chillování v Bělehradě

Pokud se do Bělehradu chystáte, určitě nevynechejte Kalemegdan, kde je nejlepší západ slunce ve městě, Skadarliju s top bary, chillovací zónu u vody Ada Ciganlija a večerní atmosféru v Beton Hale.

Na kávu nebo brunch zajděte do Lokal Coffee & Bistro, na pivo do Poletu nebo do Samo Pivo, kde si užijete trochu hipsterského prostředí.

Proč Niš není Nice

Z Bělehradu jsme pokračovali do třetího největšího srbského města Niš, což se ukázalo jako survival výprava už na autobusovém nádraží. Místní MHD byla naprostá loterie, takže po hodině a půl čekání jsme si museli vzít taxi, jehož řidič nás lehce natáhl, ale nakonec nás ke správnému autobusu dovezl. Niš, v cestovatelských vtípcích často zaměňovaný za francouzské Nice, toho kromě pevnosti moc nenabízí. Ale ubytování za 250 korun na noc bylo až podezřele luxusní.

Když jsme se ptali na supermarket, poslali nás do tržnice, která připomínala kombinaci vietnamské Sapy a istanbulského Grand Bazaaru z Temu.

Makedonie plná kontrastů

Další den jsme překročili hranice a zamířili do Skopje, kde už se platby kartou moc nenosí. Makedonské bankomaty sice rády účtují nesmyslné poplatky, ale díky extrémně nízkým cenám vás to tolik netrápí. Na oběd v luxusní restauraci vám klidně stačí stovka. Doporučujeme Sultan Lounge v turecké čtvrti. Nabízí skvělé jídlo, funkční Wi-Fi, shishu za pár korun, jen tu nenalévají alkohol.

Skopje je jinak divoký mix historie a architektonického chaosu. Na jednom rohu osmanské mešity, na druhém přehnaně monumentální sochy z projektu Skopje 2014, který měl město „zkrášlit“, ale spíš z něj udělal bizarní open-air muzeum. Uprostřed všeho obří Alexandr Veliký na koni, hned vedle Kamenný most a Starý bazar, který si naštěstí zachoval autentickou atmosféru.

Pokud chcete dobrý výhled na město, vyjděte si na pevnost Kale nebo se lanovkou vyvezte na Vodno k Miléniovému kříži. A jestli už máte dost betonu, vydejte se do Matka Canyonu, který je ideální na jednodenní únik do přírody.

Kosovský a albánský bizár

Po Severní Makedonii jsme zamířili do kosovské Prištiny, která nás okouzlila. No, co si budeme, zejména asi bizarní architekturou a super nízkými cenami. Jídlo ve fancy restauraci za tři eura? To chcete. Město nabízí pestrou směs kulturních zážitků a velmi aktivní místní obyvatele. A ktivní jsou do té míry, že focení architektury v zapadlých uličkách příliš nedoporučujeme. Pokud se tedy nechcete střetnout s naštvanou místní rodinou, která v té architektuře bydlí.

Ráno jsme se každopádně zastavili v Kavárně Dardania, kde jsme si dali kávu a načerpali energii, a odpoledne jsme se vydali do Restaurace Kosovski Kutak, kde jsme ochutnali autentickou kosovskou kuchyni a dali si českého Kozla. No a večer jsme zamířili na naše ubytko, které bylo hned v centru a přes Booking nás vyšlo na 200 korun na osobu a noc. Jestli to bylo díky absenci topení, wifi a elektřiny, to už je diskutabilní.

Ne na blind

Celou cestu jsme zakončili v Albánii, konkrétně v Tiraně, odkud nám to konečně rozumně letělo domů. V centru jsme navštívili klasicky náměstí Skanderbeg a Bunk’Art muzeum. No a kvůli velkému hladu jsme zamířili hned do první restaurace vedle našeho ubytka. Tam nám každému přinesli úplně jiné jídlo, než jsme si objednali, naúčtovali si DPH, které v ceně nebylo, a ještě nám po tom bylo zle… Takže raději než jít na blind (zde myšleno spíš to, jak to slovo zní, než co znemená, pozn. red.) určitě doporučujeme výběr podniků na Tripadvisoru.

Ani ta poslední večeře nám ale výlet nezkazila. Balkán byl super zážitek, i když je potřeba se sem tam připravit na bizarní chvilky. I kvůli nim za to ale stají se sem vrátit. A pokud se chcete pobavit, tak se zeptejte ChatuGPT na vtípky o Kosovu a Albánii. Nebo rovnou o albánské mafii. Snad vás to od cesty neodradí.