Když si zadáte Sýrii do internetového vyhledávače, většinou na vás vyskočí články o terorismu, masakrech nebo žebříčky nejnebezpečnějších zemí světa. V nich se Sýrie nejčastěji objevuje na třetím místě. My jsme se rozhodli vydat přímo na místo a na vlastní oči zjistit, jaká je realita v zemi, kde jen před pár měsíci došlo k převratu.
Během týdne stráveného v Damašku a Homsu jsme se setkali s řadou místních obyvatel, kteří se s námi otevřeně podělili o své názory na nový režim, ekonomickou situaci i otázku bezpečnosti.
Teď je tu bezpečno
Jejich odpovědi v nás vzbuzovaly celou škálu emocí, od překvapení a zmatku až po lítost. Jak tedy Syřané vnímají vládu islamistické skupiny Tahrír al-Šám? A co si myslí o tom, jaký obraz jejich země vytváří svět?
Śãlmàń Othman, místní kavárník a bývalý prodejce elektroniky, byl vůbec prvním Syřanem, se kterým jsme se v Damašku dali do řeči. Iniciativně nás oslovil s tím, že podle naší řeči tipoval, že jsme z Ruska. Rozhovor se ale rychle stočil k jeho osobnímu příběhu.
Za vlády předchozího režimu prodával mobilní telefony, což se pro něj kvůli mezinárodním sankcím a přísné kontrole technologií ze strany úřadů Bašára Asada stalo riskantní záležitostí. Některé druhy elektroniky byly totiž kvůli obavám ze zneužití zakázány. A Śãlmàń Othman kvůli tomu v roce 2022 skončil prý ve vězení, odkud si neodnesl jen psychické následky, ale i viditelné bodné jizvy.
Křesťané to mají jinak
Zatímco se Othman, který patří k muslimské většině, dnes cítí bezpečněji než kdy dřív, obyvatelé křesťanské čtvrti, se kterými jsme mluvili, to vnímají jinak. Jedna z místních žen nám popsala, že ji den převratu zastihl v posilovně. Nečekaně jí volal jeden z blízkých a naléhavě ji žádal, aby se okamžitě vrátila domů. Netušila, co se děje, jen že se něco vážného stalo a bála se.
Ten pocit strachu v ní přetrval i měsíce poté. Říká, že se teď na ulici necítí tak bezpečně jako dřív. Touží po tom chodit ven beze strachu, bez obav, že se jí něco stane jen proto, že je žena nebo že patří ke křesťanské menšině. Chce se oblékat podle sebe, aniž by musela každý den čelit pohledům, které jí dávají najevo, že si nezahalila vlasy.
Těžko dostupný alkohol
Velkým tématem, které rezonuje mezi mnoha lidmi, je také alkohol. Ačkoliv je v Sýrii legální, jeho prodej i dostupnost jsou po převratu výrazně omezenější než za vlády diktátora Asada. Jednu nečekanou s alkoholem spojenou interakci jsme zažili hned první noc v Damašku. Zničehonic na nás začal jeden kolemjdoucí mluvit slovensky. Ukázalo se, že jde o Mohameda z Libanonu, který několik let žil na Slovensku a dnes provozuje autosalon přímo v Damašku.
Mimo kameru se nám svěřil, že s novou situací v zemi není v některých ohledech spokojený. A ano, týkalo se to právě alkoholu. Podle něj se po převratu výrazně změnila atmosféra, lidé už nechodí tolik do barů, večírky jsou vzácnější a konzumace alkoholu se pomalu stává společenským tabu. Jako někdo, kdo si na Slovensku oblíbil tamní pálenky a otevřenější přístup k pití, si nad tím posteskl. Možnost posedět večer s přáteli u skleničky mu dnes prostě chybí. A není v tom sám, jeho kamarád George, milovník tradičního araku, s ním sdílí velmi podobné pocity.
Obraz, který škodí
Ačkoliv je pravda, že ve velké části Damašku je shánění alkoholu skutečně náročnější, křesťanská čtvrť působí jako pravý opak. Noční život tam pulzuje naplno, ulice jsou plné lidí v krátkém oblečení a jen máloco připomíná, že se stále nacházíte v převážně muslimské zemi.
Poslední den naší cesty jsme byli pozváni na večeři do domu jedné křesťanské rodiny, která provozuje cestovní kancelář. Příjemně jsme si popovídali i se synem majitele, který se s námi podělil o své rozčarování z toho, jak Sýrii zobrazují zahraniční média.
Podle něj ji často vykreslují jako nebezpečnou zemi, kam by se nikdo neměl vydávat, a to podle jeho slov výrazně škodí místnímu turismu. A jak to po týdnu v Sýrii vnímáme my? Za nás návštěva rozhodně stojí za to. Je ale důležité naslouchat radám místních, respektovat kulturu a dodržovat základní bezpečnostní pravidla.
