Dokonalý make-up, dokonalé oči i rty, na obličeji ani jediný pupínek, natož vráska, zuby jako z reklamy na coregu.

Pokud znáte někoho jen z fotografií ze sociálních sítí, které jsou plné ”upravovacích filtrů”, pak je možné, že ho v reálu vlastně ani nepoznáte. Pojďme se ale podívat do historie, kdy tahle “upravovací mánie” vlastně vznikla.

Obraz jako měřítko krásy

Dokonalosti, alespoň té zdánlivé, se lidé snažili dosáhnout už v dobách, kdy se objevili první portrétisté. Do vzniku první fotografie přitom zbývaly ještě stovky let. Snaha o dosažení větší atraktivity vyobrazených lidí sahá už do období renesance a baroka. Dokazují to i odkryté přemalby různých portrétů.

Malířská díla se s realitou často značně rozcházela a stejně jako dnešní upravované fotky sloužila ve své době jako měřítko krásy. Skutečné ženy chtěly vypadat jako ty namalované a muži takové ženy chtěli mít. K přemalbám docházelo v průběhu let právě proto, že se vnímání krásy měnilo. Nebo chtěl zkrátka portrétovaný dosáhnout vlastní dokonalosti.

Dokonalý barokní šlechtic

Rentgenové snímky původního obrazu odhalily, že to byl velmi pravděpodobně i případ neznámého šlechtice, kterému portrét vytvořil malíř Petr Brandl.

Jeden z nejvýznamnějších a nejlépe placených představitelů českého vrcholného baroka muže zřejmě nejdříve zaznamenal tak, jak skutečně vypadal. Klient ale evidentně nebyl s výsledkem, věrně zobrazujícím mimo jiné jeho baňatý nos, spokojen a malíř musel namalovat portrét nový. Výsledek? Zhodnoťte sami :).

Kruhy Isabely Medicejské

Patrně nejstarší známou retuší je ale portrét Isabely Medicejské ze 16. století. Originální portrét příslušnice mocného italského rodu vznikl nejspíš v roce 1574, k jeho „vylepšení“ došlo zřejmě v 19. století.

Z přemalovaného obrazu shlíží mladá žena s bezchybnou pletí a jemným nosíkem, má nepřítomný výraz a mírný úsměv. Realita? Radiologická analýza odhalila, že skutečná Isabela Medicejská byla starší, bledá, měla lehce zahnutý nos, vyšší čelo, silnější ruce a kruhy pod očima.

Zmizíš a budeš zmizelej

S vynálezem fotografie se možnosti úprav značně zjednodušily. Před příchodem počítačů a digitální fotografie se fotky upravovaly inkoustem nebo barvami a velmi častou technikou bylo stříkání barvy pomocí vzduchu, tzv. airbrushing. Používalo se také kreslení tenkými štětci na negativ, škrábání nebo různé fotomontáže.

Krása šla na chvíli stranou a po roce 1900 se úpravy využívaly převážně k manipulaci s historickými fakty. Přispěly k tomu obě světové války i totalitní režimy. Z fotek komunistických diktátorů tak mizely nehodící se či již nežijící osobnosti nebo se běžně měnila hesla na transparentech.

Photoshop: Synonymum úprav fotografií

S nástupem digitální fotografie se ke slovu konečně dostaly moderní technologie, téměř všechny ale byly vytlačeny programem Photoshop. Umí spoustu věcí, například odstranit nedostatky pleti, změnit tvar, barvu i velikost očí, řas a obočí, tvarovat rty, nebo zeštíhlit postavu.

Není divu, že našel široké uplatnění v módním průmyslu a ve velkém přispěl ke vzniku iluze krásy z módních časopisů, která je ale na hony vzdálené realitě.

Zpátky do současnosti

Na rozdíl od Photoshopu, který je náročnější na použití a je určen hlavně profesionálům, jsou beauty filtry, používané zejména na sociálních sítích, díky svému jednoduchému intuitivnímu použití dostupné i běžným uživatelům. To také přispělo k jejich masivní oblibě.

Mezi nejrozšířenější aplikace patří FaceApp s více než půl miliardou stažení nebo třeba Facetune s více než 60 miliony uživatelů po celém světě.

Nic se ale nemá přehánět a platí to i pro zkrášlující filtry. Jejich masivní rozšíření zásadně zkresluje vnímání standardů krásy a vede k nerealistickým očekáváním, jak by měl člověk vypadat. Když to tedy nakonec s filtry přeženete, hrozí vám, že se v reálu budete muset s fanouškem vašich přefiltrovaných účtů na sítích znovu seznamovat. Pokud před vámi rovnou neuteče.