Vietnam není jen zemí s rýžovými políčky, polévkou Pho Bo a kuželovitými klobouky z palmových listů. Vietnamci jsou velice aktivní i v používání sociálních sítí a výzkumu toho, jak na mladé lidi působí. Jejich země je zároveň prvním státem v jihovýchodní Asii, který má platný komplexní zákon o umělé inteligenci.

Experiment nabádající příslušníky generace Z, aby si dali na zkoušku na 54 hodin pauzu od nekonečného brouzdání na netu, který se nedávno uskutečnil pod vedením sotva dospělých Vietnamců, je toho důkazem.

Posouvá totiž debatu od stále frekventovanější otázky, jestli a do jakého věku by měly být internetové platformy omezovány, k tomu, jak si generace vyrůstající prakticky odmalička online a s mobilem před očima může vytvořit zdravější vztah k technologiím. Tato studie zároveň zkoumá, co se stane s emocemi, soustředěním a návyky mladých, když se od sociálních sítí dočasně odpojí.

Někomu asi haraší

Ty vago, tak tady někomu docela hustě haraší. Co bych asi tak dělal tak dlouho bez netu! To byla zřejmě nejčastější reakce mladých Vietnamců, kterým přišla na sociální sítě nebo do mailu výzva, aby si na předlouhých padesát čtyři hodin dali pokoj od sociálních sítí.

Přesto se do experimentu internetové abstinence, který popisuje magazín Vietnam.net, překvapivě přihlásilo víc lidí, než jeho iniciátoři, členové studentské iniciativy Z&Αlpha, původně očekávali.

Sledovaný experiment

Tým představil v srpnu výsledky experimentu na workshopu věnovaném sociálním médiím a duševnímu zdraví dětí a dospívajících, který pořádalo vietnamské ministerstvo školství a vzdělávání, Pedagogická fakulta Vietnamské národní univerzity v Hanoji, UNICEF Vietnam a iniciativa Z&Alpha.

Účastníci studie nesměli po dobu 54 hodin sledovat Facebook ani TikTok. A už tady můžeme prozradit, že se to většině nepovedlo.

Krizový druhý den

Pokusu se účastnilo celkem 43 lidí ve věku od 15 do 30 let. Šlo o studenty středních škol, vysokých škol a jejich absolventů. Všichni byli zvyklí každodenně používat Facebook nebo TikTok. Během 54hodinové výzvy se zavázali, že se oběma platformám budou vyhýbat.

Už druhý den však většina účastníků tento závazek porušila. Na sociální sítě se vraceli na krátkou dobu v rozmezí jedné až 30 minut. Často prostě ze zvyku nebo reflexivně. Jiní se na sítě přihlásili, aby odpověděli na zprávy a komentáře nebo vyřídili pracovní záležitosti. Výzkumníci neuvedli, jestli někdo z účastníků test stoprocentně zvládl. To prý ani nebyl účel výzkumu. Tím bylo hlavně zjistit, co onen „pokus o půst“ s účastníky dělá.

Nepříjemné pocity

Půst od sociálních sítí totiž pro účastníky znamenal hlavně emocionální změny. Většina z nich uvedla, že se cítila nepříjemně, neklidně nebo znuděně, zatímco jen malá část se cítila normálně.

U těch, kteří pociťovali negativní emoce, se tato negativní úroveň s každým dalším dnem půstu zvyšovala. Někteří už první den popisovali neurčitý pocit, že jim „něco chybí“, jako by ztratili část svého obvyklého spojení s ostatními.

Druhý den se tahle "nuda" ještě zvýšila, což účastníky donutilo hledat způsob, jak jejich myšlenky od telefonů odvést. Výzkumníci zdůrazňují, že se jednalo o experiment na malém vzorku. Výsledky nicméně naznačují, jak pevně se sociální sítě staly součástí každodenního života mnoha mladých uživatelů.

Vyrovnat se s nutkáním

Tým se neptal pouze na to, zda mají sociální sítě škodlivé účinky, chtěl zjistit, co se ve skutečnosti děje, když se mladí uživatelé dočasně odpojí. „Zpráva o studii se zaměřila na tři otázky: Kolik účastníků porušilo svůj závazek nepoužívat sociální sítě. Jak se během těch 54 hodin měnila jejich nálada a emoce. A také, jakou taktiku zvolili, aby zvládli nutkání vrátit se zpět na sítě,“ uvedl jeden z autorů experimentu a ještě nedávno student výběrového gymnázia v Hanoji Ngo Quoc Anh.

Ideální míra

Smyslem celé akce bylo podle něj najít návod na to, jak mladým lidem pomoci vybudovat si k těmto platformám zdravější vztah.

„O tom, jak na sociálních sítích vzniká závislost, se sice mluví pořád dokola, ale reálných experimentů mapujících na konkrétních příslušnících generace Z, jak se mění jejich soustředění, spánek, chování a emoce ve chvíli, když se rozhodnout dát si pauzu od sociálních sítí nebo jejich používání výrazně omezí, se uskutečnilo jen málo,“ vysvětluje svou motivaci k experimentu Ngo Quoc Anh s tím, že úspěchem bylo už to, že respondenti doopravdy chtěli tenhle poměrně dlouhý časový úsek bez internetu zvládnout, protože si sami uvědomovali, že to s jeho používáním často přehánějí a bere jim víc času i energie, než je jim příjemné.

„Věřili, že jim to pomůže, aby si našli svou ideální míru a naučili se bavit s vrstevníky nebo poslouchat hudbu i jinak než jen prostřednictvím tipů a lákadel na sociálních sítích. A drtivá většina těch, kdo skutečně vydrželi abstinovat celých 54 hodin, získala dojem, že jim experiment skutečně pomohl. Oddechli si, zklidnili, dobili baterky,“ dodává Quoc Anh.

Nic není černobílé

Podle Trana Thanha Nama z Pedagogické fakulty Vietnamské národní univerzity v Hanoji by se to ale ani s internetovým půstem nemělo úplně přehánět.

„Je dobré si uvědomit, že dopad sociálních sítí na duševní zdraví není tak jednorozměrný, jak by vyplývalo z poplašných zpráv šířených médii,“ říká pro magazín Vietnam.net.

„Hodně totiž závisí na tom, jak jsou platformy využívány a s jakým obsahem se na nich mladí lidé setkávají. A pak samozřejmě na individualitě každého mladého člověka, protože každý jsme jiný,“ dodává Tran Thanh Nam, který měl nad experimentem odborný dohled a jeho výsledky analyzoval.

Posilují vazby

Při zdravém způsobu užívání mohou podle pedagoga sociální sítě významně posilovat vazby mezi dospívajícími a mladými dospělými, poskytovat jim společenskou oporu, snižovat u nich pocity osamělosti a pomáhat jim rozvíjet jejich identitu.

„Mladým lidem mohou také zpřístupnit informace o stavu jejich duševního zdraví, a když zjistí, že mají opravdu problém, povzbudit je k vyhledání pomoci. Těm, kteří se potýkají s psychickými potížemi, může digitální prostředí nabídnout příležitost spojit se s komunitami a podpůrnými sítěmi,“ zdůraznil.

Nenuťte nám moudra

Také podle Quoc Anha je zásadní si uvědomit, že jsou to mladí lidé a teenageři, kteří by v problematice užívání sociálních sítí měli mít právo se vyjádřit, sdílet vlastní názory a diskutovat se svými vrstevníky.

„Někdy už je to únavné. Berou naši generaci jenom jako ty, kdo jsou závislí a potřebují chránit. Je sice pravda, jak nám pořád zdůrazňují, že patříme k nejintenzivnějším uživatelům sociálních sítí, ale zároveň jsme lidé, kteří technologické změny prožívají, sledují a jsou schopni na ně bezprostředně reagovat. Jsme tak mnohem tvárnější v tom, že můžeme snadněji upravovat své vlastní chování a pomáhat nacházet řešení,“ zdůrazňuje Quoc Anh.

„Nejsme zkrátka úplně blbí, tak proč nám starší generace pořád dokola cpou svá otřepaná a zastaralá moudra?“

Jak na digitální gramotnost

Digitální gramotnost by podle Quoc Anha neměla spočívat jen v tom, že se děti naučí technologie ovládat. Měla by jim hlavně pomoct pochopit, jak digitální svět ovlivňuje jejich vlastní chování, vkus, preference, emoce a pozornost.

„Veškeré ty debaty s rodiči a učiteli by se zkrátka neměly pořád točit jen kolem hlídání času stráveného na mobilech nebo počítačích. Rodiny a školy by měly být kreativnější. Nezakazovat, neomezovat, ale nabízet nám víc jiných možností od sportu až po kroužky, kde zkrátka najdeme možnost si normálně a v klidu popovídat tváří v tvář."