Každý sedmý člověk mezi 10 a 19 lety trpí podle Světové zdravotnické organizace některou z duševních poruch. A často si dřív než do ordinací psychologů chodí pro diagnózu na sociální sítě. Až 52 % videí souvisejících s ADHD a 41 % videí s autismem na TikToku ale obsahuje nepřesné informace nebo dezinformace.
Upozornili na to výzkumníci z Východoanglické univerzity a z nadace NHS Foundation Trust. Kromě skutečných psychologů a terapeutů totiž na sociálních sítích hojně radí také lidé, kteří se žádným odborným vzděláním ani zkušenostmi prokázat nemohou. Z duševního zdraví se tak stává další populární obsah.
Zábava i medicína
Na sociální sítě, jako je Instagram a TikTok, se kromě zábavy a edukativního obsahu přesouvají také nejrůznější odborníci. Třeba i psychologové a terapeuti. Ve svých příspěvcích nebo krátkých videích pak radí svým sledujícím, jak poznat tu či onu duševní poruchu, co pomáhá na úzkost nebo jak řešit toxického partnera.
{code}
Trend se docela ve velkém týká i Česka. A je to logické. I odborníci přes duševní zdraví rádi využijí platformy třeba k tomu, aby mluvili a edukovali o důležitých tématech zvláště mladé lidi.
Jenže do uživatelského jména nebo bia si může napsat, že je psychologem, úplně každý. Máme tu tak i nový trend "falešných psychologů" nebo "psychologů amatérů", kteří rádi poradí, ale předpoklady k tomu, aby radili, nemají žádné. A stejný trend už delší čas funguje i v zahraničí.
Lepší než v ordinaci
Podle serveru Al-Džazíra je jazyk psychologů na sítích přizpůsobený mladé generaci. A „virtuální komunita“, bezpečí a anonymita, které sociální sítě poskytují, jsou to, co z nich dělá příjemnější prostor, než jsou běžné ordinace psychologů a jejich formální péče.
Server ale zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat psychoedukaci od léčby. Zatímco sociální sítě mohou předat informace, správnou diagnózu online určit nejde, natož pak nastavit správnou léčbu.
Příležitost pro odborníky
K oblíbeným a kvalifikovaným odborníkům na Instagramu patří podle Al-Džazíry třeba klinický psycholog Robert Roopa z Ontaria. Současně s instagramovým profilem spravuje také webovou stránku, kde k příspěvkům přidává delší a odbornější články.
„Vnímám sociální média nejen jako příležitost pro vzdělávání veřejnosti jinak než přes akademické články a odborné knihy, ale také jako potřebné zviditelnění profesionálů,“ uvádí Roopa na webu.
Není to terapie
Sociální média úspěšně propojují psychology s potenciálními klienty už i u nás. Pražský terapeut Minh Mai se na svém instagramovém profilu s více než 41 tisíci sledujícími zaměřuje na osvětu v oblasti duševního zdraví.
Rovnou ale upozorňuje, že profil není prostorem pro terapii ani jinou odbornou pomoc. „Obsah na tomto profilu nenahradí terapii, krizovou intervenci ani odborné vyšetření. Pokud potřebuješ pomoc, obrať se přímo na specialistu,“ uvádí společně se svými kontaktními údaji a pracovní dobou.
Jak poznám, že mám ADHD?
Ne všichni "psychologové na sítích" jsou ale takto zodpovědní. Věty jako „Nemůžeš si dovolit terapii? Tak jsi tu správně“ staví psychology a terapeuty do snadno nahraditelné role, kterou může zastat na internetu kdekdo.
Například video s tipy, jak se samodiagnostikovat na ADHD, přidávají na TikTok i profily, které se jinak zabývají úplně jiným typem obsahu. A žádné vzdělání ani zkušenosti v oblasti psychologie nikde a ničím nedokládají.
Zapomínání není diagnóza
V dalších nemálo případech se z ADHD, panických atak nebo třeba bipolární poruchy stává dokonce zábavný obsah. Tvůrci je zlehčují nebo názvy skutečných diagnóz používají pro pojmenovávání běžných lidských projevů.
Ne každé neposedné dítě má ADHD, žádný koníček nedefinuje autisty a náladovost ani nerozhodnost mezi dvěma kabelkami rozhodně není bipolární porucha. Podobná videa spíš podle Al-Džazíry přispívají k tvorbě a udržování předsudků.
Lajky bez diplomu
Magazín televize Al-Džazíra také upozorňuje, že pro publikum na sociálních sítích je přirozeně složité rozlišit odbornost od popularity. Pokud má tvůrce, který mluví o duševním zdraví, hodně sledujících, dodává mu to v očích lidí určitou kredibilitu. Stále ale ne odbornost.
Podle psychiatra Gorkema Yilmaze, který také zveřejňuje psychoedukační obsah online, se „psychologie“ na sociálních sítích musí dělat úplně jiným způsobem. „Skutečná klinická práce je individuální a kontextová, zatímco sociální média oslovují nedefinované publikum a upřednostňují tedy spíše stručnou, snadno stravitelnou a poutavou komunikaci,“ popisuje.
Nepravdivá polovina
Kvalitu informací o duševním zdraví na sociálních sítích zkoumali například odborníci z Východoanglické univerzity a z nadace NHS Foundation Trust. Z jejich výzkumu vyplývá, že množství dezinformací je nejvyšší na TikToku, konkrétně 52 % videí souvisejících s ADHD a 41 % videí s autismem obsahovalo nepřesné informace.
„Kromě toho, že dezinformace vedou k nepochopení závažných onemocnění a patologizaci běžného chování, mohou také vést k opožděné diagnóze u lidí, kteří pomoc skutečně potřebují,“ uvedla Eleanor Chatburnová, jedna z autorek studie, pro server BBC.
Sítě jako zdroj
Podle Světové zdravotnické organizace trpí duševní poruchou každý sedmý člověk ve věku 10 až 19 let. A jsou to právě takto mladí lidé, kteří se často se svými problémy obrací nejprve na sociální sítě.
Platformy by tedy podle psychologů i autorů britské studie měly obsah související s psychickým zdravím přísněji moderovat.
