Co turisté nevidí: Jak se v Dubaji obchoduje s bílým masem

Ubytovna dělníků v Dubaji, zdroj: FADEL SENNA / AFP / AFP / Profimedia

Za pozlátkem luxusu Spojených arabských emirátů se skrývá tvrdá realita. Každý rok do země přicházejí tisíce lidí s nadějí na lepší život, ale místo slušné práce a dobrého výdělku je často čeká vykořisťování, nucená práce i sexuální zneužívání.

Nejčastěji jde o pracovníky z chudších zemí, kteří se nechají zlákat sliby o vysokých platech a pohodlném životě.

Vláda sice tvrdí, že proti modernímu otroctví bojuje, ale skutečnost je jiná. Systém nazvaný kafala, který zaměstnance váže na jejich zaměstnavatele, otevírá dveře nekontrolovanému zneužívání, korupci a také sexuálnímu otroctví.

Luxus, dřina a iluze

Spojené arabské emiráty, zejména pak jejich největší město Dubaj, jsou velkým lákadlem pro turisty. Není divu, nabízejí teplo po celý rok, čisté moře, dlouhé pláže a nespočet volnočasových aktivit.

Pro lidi z rozvojových zemí se zase jedná o pracovní destinaci. Na stavbách, ale i v komunálních či odpadových službách pracují hlavně Indové, Pákistánci a sem tam Afričané. Přicházejí sem za lepším životem a více penězi. Ne vždy se to ale povede.

Moderní otroctví

Tato moderní země totiž bojuje s vykořisťováním, nucenou prací i sexuálním zneužíváním. Lidé ze zemí třetího světa se tak místo lepších pracovních podmínek a vysokých platů často setkávají s takzvaným moderním otroctvím.

Podle deníku The Times of India pracují až šestnáct hodin denně v neuvěřitelném horku. Přespávají na předměstí Šardžá v ubytovnách, kde jsou v jednom pokoji až desítky lidí, a často nakonec dostávají horší platy než v domovských zemích. Nemají ale kam a hlavně jak utéct.

Obchod se ženami

Zaměstnavatelé jim často berou pasy a pracovníci jsou vázáni takzvaným systémem Kafala, v rámci nějž musí pracovat pro jednoho zaměstnavatele po celou dobu pobytu. ​Podle agentury Reuters je Dubaj také významným centrem pro obchodování se ženami zejména z Afriky, které jsou pod záminkou legální práce lákány do Spojených arabských emirátů a následně nuceny k prostituci.

Tyto ženy často čelí násilí, zastrašování a nelidským podmínkám. Sociální sítě na začátku roku obletěly destíky videí hovořících o takzvané Dubai Porta Potty. Na této akci si ti nejbohatší obyvatelé Emirátů vyberou ženy ze zaostalých zemí a slibují jim obrovské částky peněz výměnou za sex. Nejde ale jen o sex. Na těchto akcích mají místní bohatí muži podle svědectví na sítích ženy často nutit k sexu se zvířaty, jíst exkrementy, jsou k nim velmi násilní, mlátí je a vytrhávají jim vlasy. Za oplátku jim však nabídnou až 30 tisíc dolarů.

Násilí, sex a Porta Potty

O Porta Potty se začalo mluvit a psát už v roce 2022, ale časem téma vyšumělo a některé příspěvky zmizely ze sítí. Na začátku roku 2025 se však začala opět šířit videa a příběhy z těchto akcí. “Patřím mezi ženy, které byly v Dubaji sexuálně zneužity. Seznámila jsem se s jednou ženou na Facebooku, ta mi tvrdila, že si vydělává tím, že létá do Dubaje a spí tam s muži. Nabídla mi, že to mohu dělat také," popisuje pro magazín THE BBC Ghana místní mladá dívka, která tvrdí, že v Dubaji pracovala jako sexuální otrokyně.

"Hned v den příletu jsme jely do domu jednoho Araba. Byl nadšený, když mě viděl. Přivázal mě k posteli a donutil mě k orálnímu sexu. Začal mě bít a nutil mě tuto aktivitu dělat hodinu v kuse. O chvíli později mi sedl na obličej, začal se na mě vyprazdňovat a donutil mě to sníst,” sdělila dívka. Podobná svědectví se objevují na sítích i od dalších dívek.

Zákony? Jak pro koho

I tak se ale Dubaj hrdě prezentuje jako nejbezpečnější místo na zemi, kde se žena nemusí sama bát vyjít ven ani v noci. A Dubaj pro běžné turisty opravdu bezpečná je. Zákony však platí zejména pro migranty, v menším pak pro bohaté turisty a nikoli pro místní bohaté Araby.

Jak upozorňuje korespondentka New York Times, která v regionu žila více než deset let, tak pro Araby je v Emirátech povoleno téměř vše. Jakmile by se ale dopustil sexuálního či jiného obtěžování nějaký imigrant, okamžitě ho deportují. Arabové si v zemi zákony sami vytvářejí a sami na ně dohlíží. Často tak končí za mřížemi i aktivisti a novináři, kteří na problémy země upozorňují.