Němci díky Národnímu archivu USA mohou zjistit, zda jejich prarodiče nebyli náhodou nacisté. Nově zpřístupněná databáze obsahuje několik milionů kartotéčních záznamů, které měly být původně zničeny. Ty obsahují informace zhruba o 6,6 milionu Němců, kteří byli do roku 1945 členy Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP).

Národní archiv USA zpřístupnil online miliony členských karet NSDAP. V Německu tak znovu otevřel téma, které v moha tamních rodinách provází spíš mlčení. Databázi si po více než 80 letech po skončení nacistické diktatury může prohlédnout kdokoli, a to bez registrace.

Každý pátý

Databáze obsahuje několik milionů kartotéčních lístků a informace o zhruba 6,6 milionu Němců, kteří byli do roku 1945 členy Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP).

Podle serveru Deutsche Welle jsou ale záznamy pravděpodobně neúplné. Například z dat Německého historického muzea vyplývá, že v roce 1945 byl členem strany každý pátý dospělý Němec. Těch na konci války žilo včetně dětí 60 až 70 milionů.

Má ji i Německo

Němci mají vlastní databáze, ale ta americká je zkrátka nová. „Zdá se, že je pro širší veřejnost velmi lákavé provádět vlastní online výzkum,“ říká historik Johannes Spohr. Zároveň připomíná, že i Německo má podobnou databázi, která je dostupná ve Federálním archivu. Podle Spohra tam lze získat dokonce mnohem víc informací než pouze údaj o členství.

Vyhledávání v německé verzi má ovšem na rozdíl od té americké háček. Jde o zákonné omezující lhůty, které povolují zveřejňování informací o jednotlivcích až sto let po jeho narození nebo deset let po jeho smrti.

Tyto údaje navíc nejsou dostupné online a je nutné o ně žádat písemně. A na rozdíl od Národního archivu USA mají soukromé osoby přístup k některým souborům pouze tehdy, pokud hledají příbuzné, nikoli třeba sousedy nebo jiné osoby.

Byl váš děda nacista?

V americké databázi podle serveru DW pátrají hlavně vnoučata po svých prarodičích. Server také zmiňuje studii, podle které víc než dvě třetiny Němců věří, že jejich předkové neměli s nacismem nic společného. „Tyto odpovědi pramení převážně z pocitů, ne z konkrétních znalostí,“ komentuje výsledky studie Spohr.

Prohledávání archivů tedy může poskytnout jistotu. Kartičky obsahují jména, data a místa narození, data zahájení členství a také čísla členů. V některých případech obsahují také adresy a fotografie registrovaných členů NSDAP. Ani jeden z archivů však neodhaluje nic o tom, zda byl někdo fanatik, oportunista nebo pouhý stoupenec.

Navíc se dochovalo pouze asi 80 % těchto kartiček. Takže i když se jméno v archivech neobjevuje, není podle Deutsche Welle možné zcela jasně určit, zda byl něčí příbuzný skutečně nacistou.

Co vězí za zájmem?

Spohr připisuje nedávný nárůst zájmu o hledání údajů v databázích částečně válce na Ukrajině, ale také vzestupu krajní pravice v Evropě, zejména strany AfD v Německu.

„Jenže se může stát, že lidé najdou jen málo a zůstane mnoho mezer. Nebo samozřejmě můžou narazit na hrozné věci, které jsou v rozporu s rodinnými vyprávěními,“ připomíná. „Možná chtějí lidé prozkoumat, zda by mohla existovat souvislost mezi vzestupem extremistických politických stran a neřešenou nacistickou minulostí.“

Měly být zničeny

Kartotéky sestavené nacisty stále existují díky činu či spíš "nečinu" jednoho konkrétního člověka. Na konci války měly být logicky zničeny, protože nacisté nepotřebovali důkazy pro spojence.

Generální ředitel mnichovské papírny Hanns Huber, který měl za úkol je zničit, rozkaz úplně neuposlechl a ukryl spisy pod horou odpadního papíru. Na podzim roku 1945 je americká armáda vyzvedla a uložila ve svém berlínském dokumentačním centru.

Vše bude online

Podle Spohra je skutečnost, že Národní archiv USA nyní zpřístupnil soubory online, primárně administrativním opatřením. Vše se podle něj postupně digitalizuje.

Německý federální archiv své soubory pravděpodobně zpřístupní online také, a to nejspíš v roce 2028. To totiž podle Deutsche Welle uplynou všechny zákonné lhůty pro ochranu osobních údajů, které se týkají jednotlivců.