Proč krvavé protesty v Africe vede právě Gen Z

zdroj: SERGEY PONOMAREV / New York Times / Profimedia

Vlna protestů mladých mění Afriku. Keňa, Madagaskar i Maroko čelí masivním protivládním demonstracím vedeným generací Z, která požaduje ekonomické příležitosti a spravedlnost. Protesty často přerůstají v násilí. Stovky mrtvých a svržený prezident na Madagaskaru ukazují, jak hluboká je nespokojenost.

Podle deníku New York Times je hlavním problémem nezaměstnanost mladých lidí, přičemž průměrný věk na kontinentu je pouhých 19 let. Mladí Afričané využívají sociální sítě k organizaci spontánních demonstrací a jejich tlak už otřásá dlouholetými režimy, a to od Botswany po Jihoafrickou republiku.

Jak podle New Yor Times upozorňují analytici, vlády teď stojí před zásadní výzvou: nabídnout mladé generaci nejen naději, ale i skutečnou změnu.

Neschopné vlády

Africký kontinent stihla vlna protivládních demonstrací, které vede generace Z. Demonstranti obsazují parlamentní budovy, bezpečnostní složky zranily a zabily stovky lidí. Například na Madagaskaru už byl svržen prezident. A příčina?

Podle amerického deníku za ní stojí neschopnost vlád zajistit ekonomické příležitosti pro mladé lidi. A to je problém. Věkový průměr na celém kontinentu je totiž pouhých 19 let, což je nejméně na světě. Frustrace mladých lidí tak pro africké vlády představuje výzvu, protože mladí lidé vstupují na pracovní trh a začínají být i politicky aktivní.

Politické změny

Nespokojenost mladých voličů v afrických zemích nicméně postupně proměňuje tamní politiku. V Botswaně loni pomohli porazit stranu, která zde vládla od získání nezávislosti na Británii v roce 1966. Výsledky strany Afrického národního kongresu v JAR vedly k tomu, že poprvé od konce apartheidu v roce 1994 nezískala strana ve volbách přes padesát procent.

@boldnews.cz Afrikou se šíří vlna protestů, které vede generace Z. V Keni, na Madagaskaru i v Maroku vycházejí tisíce mladých do ulic proti korupci, drahotě a vládám, které jim nenabízejí budoucnost. V Keni kvůli protestům padl daňový zákon, na Madagaskaru prezident a v Maroku už zemřeli tři lidé. Kontinent s průměrným věkem 19 let má novou sílu, která se ozývá nahlas a díky sociálním sítím ji není možné umlčet. #GenZProtests #Kenya #Madagascar #Morocco #Africa ♬ původní zvuk - Bold News

„Mladí lidé chtějí nějakou formu prosperity a naděje, ale nic z toho od svých vlád nevidí,“ říká pro New York Times senegalský ekonom Ndongo Sylla. Pokusy bezpečnostních sil potlačit protesty pak podle něj naznačují jen to, že vlády si se situací neví rady a nedokážou nabídnout jiná řešení.

Generace Z se spojuje

Mladým lidem při změnách režimů pomáhají i sociální sítě. Lidé se totiž na nich dokáží rychle domluvit na uspořádání demonstrace, a tím i "vyzrát" na úřady.

Zároveň se ale politické požadavky demonstrujících často mění a jsou stále ambicióznější. Typickým příkladem je v tomto Keňa. Mladí lidé na demonstracích pochodovali Nairobi a dalšími městy, aby protestovali proti rozpočtu předloženému vládou prezidenta Williama Ruta, který podle nich povede ke zvýšení cen. Na pozadí toho se Keňa zadlužovala, trápila ji korupce i nezaměstnanost mladých lidí.

Úspěch v Keni

Prezident zákon nakonec stáhnul, demonstranty ale rozlítilo násilné potlačení protestů, při kterých zahynulo na 60 lidí. Demonstrace proto pokračovaly, ovšem dále už jen bez konkrétnějších výsledků.

Na Madagaskaru pak lavinu demonstrací a následný pád vlády prezidenta Andryho Rajoelina způsobila podle New York Times jeho neschopnost zajistit základní služby, jako jsou elektřina nebo přístup k vodě. Ani pád vlády ale nakonec mladé lidi neuspokojil. „Odvolání vlády není řešením. Skutečný problém nebyl vykořeněn,“ říká pro deník Rakoarivao Andritiana Kevin, 20letý student práv na univerzitě Ankatso v hlavním městě Antananarivo.

V Maroku pak demonstranti protestovali proti obrovským výdajům do infrastruktury kvůli letošnímu pořádání fotbalového mistrovství Afriky a fotbalového mistrovství světa v roce 2030. Skupina, která si říká Gen Z 212 a podílela se na organizaci demonstrací na sociálních sítích, vyzývala místo toho k investování do nových škol, nemocnic i rozvolnění svobody. Takové investica mají podle ní význam pro budoucnost.