Zástupci generace Z si podle několika průzkumů, které se od roku 2021 do roku 2025 prováděly v různých zemích světa, myslí, že je lidstvo odsouzeno k zániku. A potvrzuje to i nejnovější švýcarská studie nazvaná „Role klimatické úzkosti a vnímání hrozeb v motivaci rodičovství“.

Podle ní má obavy o zánik lidstva víc než polovina (56 %) mladých dotazovaných Švýcarů ve věku od 18 do 25 let. Dvě třetiny respondentů pak uvedly, že pociťují smutek, strach a úzkost. Mnozí uváděli jako důsledek také hněv a zoufalství.

Je to osobní

Největší průzkum svého druhu prováděla v roce 2021 Univerzita v Bathu, dopady klimatu na mladé zkoumala nejen v Británii, ale celkem v deseti zemích. Autoři shromáždili odpovědi deseti tisíc lidí ve věku 16 až 25 let.

Mnozí z dotázaných opět vnímali, že nemají budoucnost, že je lidstvo odsouzeno k zániku a také to, že vlády nedokážou adekvátně reagovat. Jeden ze šestnáctiletých respondentů do dotazníku uvedl: „U mladých lidí je to jiné. Pro nás je ničení planety osobní záležitostí.“ On i další se cítí politiky zrazeni, ignorováni nebo dokonce opuštěni.

Vlády, které nekonají

Autoři této britské studie shrnují, že mladí lidé jsou z nečinnosti vlád zmatení. Tvrdí, že obavy z environmentálních problémů „hluboce ovlivňují obrovské množství mladých lidí“, způsobují například chronický stres, který pak zvyšuje riziko duševních a fyzických problémů. A to podle nich souvisí také s neochotou mít děti.

Obavy z dopadů klimatu postihují podle autorů studie zejména mladé lidi proto, že se ještě psychicky, sociálně i fyzicky vyvíjejí.

„Ekologické obavy nejsou jen kvůli ničení životního prostředí, ale jsou neoddělitelně spjaty s nečinností vlád v oblasti klimatických změn,“ uvedla pro BBC hlavní autorka studie Caroline Hickmanová.

Míra úzkosti je podle autorů nejvyšší v zemích, kde je vládní politika v oblasti klimatu považována za nejslabší. V těchto zemích je podle Hickmanové běžné, že čtyři z deseti mladých lidí váhají, zda mít děti. „Vlády musí naslouchat vědě a nebagatelizovat mladé lidi, kteří pociťují úzkost,“ stojí ve zprávě.

Až k soudu

Největší obavy v době sběru dat pro studii Univerzity v Bathu panovaly na globálním Jihu. Nejvíce znepokojenou bohatou zemí je podle výsledků průzkumu Portugalsko, které opakovaně zažilo lesní požáry.

Jedna z odpovědí zněla: „Nechci zemřít, ale nechci žít ve světě, který se nestará o děti a zvířata.“ Šest mladých lidí portugalskou vládu dokonce zažalovalo a u soudu argumentovali tím, že se domnívají, že selhání vlád v oblasti změny klimatu lze definovat jako zásah do lidských práv.

Od požárů po povodně

Kromě Portugalska byli v průzkumu zapojeni také lidé z Velké Británie, Finska, Francie, USA, Austrálie, Brazílie, Indie, Filipín a Nigérie. Článek magazínu Time z roku 2025 popisuje, že klimatickou úzkost způsobují také konkrétní extrémní projevy počasí, jako jsou lesní požáry, sucha, povodně nebo například hurikány.

I podle tohoto článku trpí problémy spojenými s klimatickou změnou nejvíce mladí lidé do 25 let. Časopis Time zároveň upozorňuje, že příznaky někdy vykazují i ​​předškolní děti.

Klimatická traumata

Průzkum Proceedings of the National Academy of Sciences, který vyšel rovněž v roce 2025, uvádí, že 20 procent Američanů ve věku 16 až 24 let se bojí mít děti kvůli oteplujícímu se světu a nevyzpytatelnému počasí. Vědci se ptali téměř tří tisíc mladých lidí v USA, a potvrdili tak zjištění dřívějších studií.

Přímo na klimatická traumata se v roce 2024 zaměřovala také studie publikovaná ve vědeckém odborném časopise Preventive Medicine Reports. Její autoři se ptali 39 tisíc amerických středoškoláků, kteří zažili některou z environmentálních katastrof.

Katastrofy, ne potomci

Výzkumníci hledali známky duševní tísně, smutku, beznaděje nebo špatného spánku. V celém vzorku zjistili, že mladí lidé, kteří zažili nejvyšší počet katastrof, měli o 25 procent vyšší míru duševních problémů.

Podle studie ekonoma ze Stanfordu Marshalla Burkeho z roku 2018, jež byla publikovaná v časopise Nature Climate Change, to souvisí také se zvýšenou mírou sebevražd, kriminality, násilí a neochoty mít vlastní děti.