Po parlamentních volbách na přelomu let 2024 a 2025 zachvátily Gruzii masové protivládní protesty. Světová média tehdy živě přenášela záběry tisíců převážně mladých lidí, kteří pravidelně zaplňovali ulice gruzínských měst na protest proti výsledkům voleb i následnému rozhodnutí vlády pozastavit přístupová jednání s Evropskou unií.

Na to, že volby nebyly zrovna demokratické upozorňovaly všechny nevládní organizace i zahraniční pozorovatelé. Protesty pokračují dodnes, i když ne v takové intenzitě a už bez zájmu zahraničních médií.

Tvrdě potlačeno

Demonstrace provázely tvrdé policejní zásahy. Proti protestujícím byly nasazovány obušky, slzný plyn i vodní děla. Střety si vyžádaly stovky zraněných a zatčených. Přestože se pozornost světových médií postupně přesunula jinam, situace v této kavkazské zemi zůstává i dnes velmi napjatá.

Day 582 #GeorgiaProtests
Dare to Protest Everywhere!
Chkhorotsku 🇬🇪🇪🇺🇺🇦#FreePoliticalPrisonersInGeorgia#StandWithGeorgia#GloryToGeorgianPeople#GloryToUkraine#GeorgiaIsEurope#NoToRussianInfluence#DemocracyForGeorg pic.twitter.com/2cDUSGz0uc

— Nana Tskvitishvili (@NTskvitishvili) July 3, 2026

Bold News oslovily několik mladých lidí, kteří současnou atmosféru v zemi zažili nebo zažívají na vlastní kůži. Ti tvrdí, že protesty pokračují, i když se o nich v zemi mlčí a jsou brutálně potlačovány.

Úpadek práv

Organizace Amnesty International letos v červnu vydala zprávu, ve které varuje, že země aktuálně zažívá největší úpadek občanských práv od znovunabytí nezávislosti na Sovětském svazu v roce 1991.

Vládnoucí strana Gruzínský sen, kterou z pozadí ovládá nejbohatší člověk v zemi, oligarcha Bidzina Ivanišvili, podle ní v posledních letech vybudovala koordinovaný systém represí vůči opozici, občanské společnosti i nezávislým médiím. Více než 150 osob zatčených při protestech navíc stále zůstává za mřížemi. Problémem je také beztrestnost policistů, kteří za své brutální chování vůči demonstrantům většinou nenesou žádnou odpovědnost.

Represe jako nikdy

Nutsa Tavartkiladze prožila celé dětství i dospívání v Tbilisi, před rokem se však rozhodla svoji domovinu opustit a vydala se studovat do Prahy.

„Vždycky jsem si představovala, že budu žít v Gruzii, obklopena svými přáteli a rodinou. Jak se ale situace dál vyostřuje, nedokážu si představit, že bych tam žila,“ uvádí pro Bold News dvacetiletá Nutsa, která by ráda zůstala v Evropě a své zemi v budoucnu nějakým způsobem pomohla. Politika se podle ní kvůli vládním represím stala součástí každodenního života Gruzínců jako nikdy předtím.

Riskovali zdraví

Mladí Gruzínci se podle Nutsy v poslední době stále více bojí otevřeně vyjadřovat své názory. Problémem přitom nemusí být jen fyzická účast na protestu.

„Když jsme protestovali a veřejně vyjadřovali své postoje, vždycky jsme riskovali své fyzické zdraví, a to ani nemluvím o psychických dopadech celé situace. Příslušníci speciálních jednotek se nás snažili chytit, zatknout a stříkali na nás různé chemické prostředky. Nezáleželo jim na tom, jestli šlo o ženu, staršího člověka nebo dítě,“ vypráví Nutsa, podle níž jde nyní vláda v represích ještě dál.

Gruzínská vláda se totiž dohodla na založení zvláštního útvaru, jehož úkolem je kontrolovat, co lidé říkají a zveřejňují na internetu. „Každý den se bojíme veřejně říkat, co si myslíme. Mnoho lidí přichází o práci. Třeba jako moje babička, která je povoláním novinářka. Spousta lidí také čelí obtěžování na internetu,“ dodává.

Zatýkání a bití

Děsivou atmosféru gruzínských protestů pro Bold News popsal také Irakli, bývalý student medicíny z Tbilisi, který si kvůli obavám o vlastní bezpečnost nepřál zveřejnit své pravé jméno. Redakce však jeho skutečnou identitu zná.

„Během posledních protestů bylo mnoho mých přátel i členů rodiny zatčeno a zbito, v podstatě byli psychicky mučeni. Oba moji bratři a téměř všichni moji přátelé ze země uprchli. Odešel zkrátka každý, kdo mohl,“ uvádí Irakli a popisuje, že kvůli atmosféře v zemi nemohl pokračovat ve studiích. Na čas se dokonce vydal cestovat po světě, teď se ale do hlavního města Gruzie vrátil.

Alarmující situace

Slova mladých Gruzínců o zhoršující se situaci v zemi potvrzuje i nedávno vydaná zpráva lidskoprávní organizace Human Rights Watch. Ta mimo jiné upozorňuje, že vládní strana Gruzínský sen v posledních letech přijala sérii zákonů, které výrazně omezily prostor pro fungování občanské společnosti.

Příkladem je třeba speciální zákon, který nevládním organizacím, jež jakýmkoli způsobem přijímají podporu ze zahraničí, nařizuje, aby se registrovaly pod označením „zahraniční agenti“. Organizace také poukazuje na sílící omezování médií, pronásledování opozičních politiků nebo na omezování svobody shromažďování.

Policejní stát

Svoji přímou zkušenost s aktuální situaci v Gruzii má i Jakub Tuček, osmnáctiletý student z Prahy, který letos na jaře strávil několik měsíců na stáži v sídle jedné z gruzínských neziskových organizací v Tbilisi.

Z Gruzie se podle něj postupně stává skoro policejní stát. „Kousek od mého bydliště se téměř každý den konaly protesty. Pouhá přítomnost v jejich blízkosti mohla pro mě jako pro cizince znamenat problémy a v krajním případě i deportaci,“ vysvětluje pro Bold News Jakub a dodává, že se během svého pobytu v gruzínské metropoli několikrát dostal do situace, kdy mu někdo z bezpečnostních složek naskenoval obličej nebo si jej policista bez jakéhokoli vysvětlení vyfotil na telefon.

Protesty však podle Jakuba měly i nečekaný vedlejší efekt. „Jednou jsem se bavil s majitelkou jednoho z tamních gay barů. Ta mi vysvětlila, že právě díky protestům se jim i v konzervativním gruzínském prostředí daří zachovávat poměrně svobodnou undergroundovou kulturu. Policie je podle ní natolik zaměstnaná demonstracemi, že jí zbývá méně času zaměřovat se na bary a další místa, kde se mladí lidé mohou svobodně setkávat,“ vypráví.

Důležité techno kluby

Jakub také zmiňuje, že důležitými místy pro svobodné setkávání mladých Gruzínců jsou nejen tamní bary, ale třeba také techno kluby. I tyto podniky se však musí potýkat s existenční hrozbou. Tou však není policejní dohled, nýbrž jejich postupné vytlačování developerskými projekty.

„Místo klubů a kulturních podniků často vyrůstají investiční bytové domy, což postupně mění charakter města i jeho nezávislé kulturní scény,“ říká.

Žádné změny

Mají tedy téměř dva roky trvající protesty vůbec nějaký výsledek? Podle Nutsy byla jejich jediným pozitivním dopadem mezinárodní pozornost, která se demonstrantům dostala.

„Protesty více upozornily na korupci a nespravedlnost. Evropská unie sleduje boj obyčejných lidí a vidí jejich úsilí. Tím, že protestujeme, také upozorňujeme na to, jak se k nám vláda chová a jak nám postupně bere práva. V tuto chvíli ale žádné změny k lepšímu nevidím,“ uzavírá Nutsa.