Herec, zpěvák a držitel Českého slavíka. Tím vším je další host podcastu Českého královského institutu Hradní Harašení Josef Vágner. Skladatel Karel Svoboda byl podle něj králem muzikálů, kdo by ale podle Vágnera mohl být králem českého lidu?
Kvůli jaké nečekané pracovní nabídce zrušil svůj odjezd do Anglie, kde měl studovat? Proč nemá rád lidi a v jakém historickém období by se mu líbilo žít?
Muzikálové devadesátky
K těm vůbec nejproslulejším a nejlepším českým muzikálům, jako je například Dracula nebo Monte Christo, se Josef Vágner dostal už jako malé dítě. Až zpětně si prý uvědomuje, čeho všeho byl tehdy v 90. letech součástí.
„Bylo to velkolepé a organizačně propracované, to už se dnes nedá zažít," vzpomíná Josef, který se do muzikálové společnosti dostal díky svému slavnému tatínkovi Karlu Vágnerovi.
Po sálech na koloběžce
Malému Josefovi bylo tehdy okolo osmi let a na Kongresovém centru si prý nejvíc užíval to, že se na tak velkém prostoru jezdilo dobře na koloběžce.
"Už jako malýho mě do Kongresového centra vozila máma a já počítal, kolik před ním stojí autobusů. Jezdily zájezdy zdaleka, kolikrát až čtyřicet autobusů třeba z Moravy. Bylo to neskutečný," vzpomíná.
Když se hrály dvojáky
Často se prý technikům v sále motal pod nohy. To asi ještě netušil, že se na tak velká jeviště jednou postaví v hlavní roli i on sám.
„Muzikály se v 90. letech hrály od pondělí do neděle, přičemž o víkendech takzvané “dvojáky”, to už se dnes neděje,” vzpomíná Josef.
Dracula mu vysál studium
Sám si do rolí ve zmíněném Draculovi či Monte Christovi, jak sám říká, dorostl. „Často se mi stávalo, že jsem si v některých představeních rostl z role do role. Například v Bídnících jsem hrál roli Gavroše a po letech, když se muzikál vrátil, jsem už hrál hlavní roli Mária. To bylo krásný, jako dítě jsem k této roli vzhlížel a představoval jsem si, že ji hraju,” vypráví Josef.
Vágner dokonce kvůli jedné roli neodjel na studium do Anglie, kde už bylo k jeho nástupu vše zařízeno. „Právě jsem dokončoval gympl a měl odjet studovat do zahraničí, když v tom jsem na I.P. Pavlova potkal legendu Richarda Hese. Divil jsem se, že mě vůbec poznal. Naposledy mě viděl jako dítě,” vzpomíná Vágner. Hes mu prý řekl: „Hele, Pepo, ještě hraješ a děláš divadlo? Budeme vracet Draculu do Hybernie, nechtěl by sis zahrát Stevena?”
Vágnerova odpověď byla okamžité ano, ačkoliv mu došlo, že se studiu v Anglii bude muset vzdát. Ničeho však nelituje. „Chtěl jsem zpívat a došlo mi, že po studiu by se mi do branže těžko vracelo. Byla to úžasná příležitost,” vzpomíná.
Chtěl by mezi Vikingy
Kdyby měl Vágner stroj času, nemusel by hrát a mohl by se podívat na dvůr nějakého panovníka, kam by to bylo a co by Josefa zajímalo?
„Asi bych nahlédl do období Vikingů. Já totiž nemám rád lidi a jsem nerad ve společnosti,” prozrazuje v podcastu Vágner. „Já mám strašně rád přírodu, třeba i co se turistiky týče. Proto nepotřebuju obrážet města a nepotřebuju ani ty památky. Přírodou se chci dostávat k zámkům a hradům a tak,” říká zpěvák a dodává, že by si tedy vybral období, které je hodně surové a kde by měl hezké výhledy na přírodu.
Kdybychom naopak zůstali v současnosti, rád by se prý, pokud jde o monarchie, podíval do Norska. „Zajímalo by mě Norsko, opět hodně kvůli přírodě. Vlastně tam i sám jezdím. Splnil jsem si totiž sen a koupil dodávku, kterou jsem si přestavěl na bydlík,” říká s úsměvem zpěvák.
Neuvěřitelné příběhy pomoci
Josef má blízko i k norskému království. Především díky neuvěřitelnému projektu, do kterého se zapojil už v 17 letech. Jde o Hnutí Na vlastních nohou – Stonožka, za nímž stojí výjimečná žena, Čechonorka jménem Běla Gran Jensen. Tato dáma zasvětila celý svůj život pomoci dětem zasaženým válkou po celém světě.
Děti ve školách kreslí obrázky, pořádají jarmarky, a tím se vytěží peníze. „A co udělá Běla? Vezme tyhle peníze, nakoupí sanitky, pastelky, tužky a sešity, vše naskládá do auta a prostě jede. Zavolá generálovi a řekne mu, že potřebuje letadlo. A světe, div se, do týdne ho má! Tahle postarší, ale nesmírně odhodlaná žena si nasadí helmu, nasedne do letadla a zamíří rovnou do válečné zóny, aby tam pomohla dětem v nouzi,” vypráví nadšeně Vágner.
Na oplátku pak místní vracejí laskavost tím, že podporují české vojáky. „Je to takový krásný, spontánní řetězec pomoci, který začíná dětským obrázkem a končí skutečnou změnou k lepšímu v těch nejdrsnějších podmínkách světa,” říká Josef a dodává, že jsou na Běle vidět její noblesní hodnoty, které pramení z toho, odkud pochází. „Ta monarchie to do těch lidí jednoduše dá.”
Srovnávání s tátou
Slavný rodič může být mnohdy i trošku zátěž. Jak Josef snáší věčné srovnávání s otcem Karlem Vágnerem? „Slýchám to často, ale já jsem si s tím rozhodně nikdy nedělal těžkou hlavu a nebudu se kvůli tomu hroutit. Naopak jsem to vždy bral jako jistou motivaci a důvod si dokázat, že to, co dělám, má smysl,” říká Josef s úsměvem.
Zajímá vás víc z Hradního harašení s Josefem Vágnerem? Celý díl podcastu si můžete pustit na Spotify nebo Apple podcasts.
