Koncem dubna proběhl v prostorách Španělského sálu na Pražském hradě výjimečný gala koncert k 680. výročí od povýšení arcibiskupství pražského.
Nejen o samotném koncertu, ale i o rozdílech mezi Prahou a Vídní či o blízkosti Čechů a Rakušanů jsme mluvili s operním pěvcem Adamem Plachetkou. Koho by si sólista newyorské Metropolitní opery představoval na českém trůně?
Caldara i Händel
Gala večer ve Španělském sále Pražského hradu pořádal Český královský institut s Hudebním festivalem Znojmo. Na programu byla dvě hudební díla. Jedním z nich byla nově zpartovaná mše Antonia Caldary, která byla složena k výročí světce Jana Nepomuckého, a druhým dílem, které rozeznělo Španělský sál, bylo slavné „dettingenské“ Te Deum od Georga Friedricha Händela.
Světově uznávaný operní pěvec Adam Plachetka díla přednesl s vycházející evropskou hvězdou, Chorvatem Frankem Klisovićem, a za doprovodu sólistů z Czech Ensemble Baroque.
Jaký je to pro vás pocit zpívat tady na Hradě ve Španělském sále?
Tak je to krásná záležitost, je to vlastně vždycky sváteční příležitost se sem podívat...
Dlouhá léta jste působil i ve Vídni. Dokážete srovnat, kde je to lepší? Praha, nebo Vídeň?
Tak ve Vídni je z hlediska opery přece jenom ta tradice, nedá se říct, že úplně delší, ale je o něco hlubší.
A zároveň bych řekl, že Praha je možná rozmanitější, co se zrovna staré hudby a dobových ansámblů týče.
Myslíte si z vaší zkušenosti, že k sobě mají Češi a Rakušané blízko?
Myslím si, že rozhodně. Přece jen je tam těch pár set společných let určitě znát.
Dnešní gala koncert spolupořádá Český královský institut. Koho vy byste si dokázal představit jako českého krále?
Tak to si netroufám... Máme tady pár pokračovatelů z monarchie, tak kdyby se někdo z nich zadařil, asi by to fungovalo. Ale těžko říct, kdo by to měl být.
