Předního českého houslového virtuóza Pavla Šporcla jsme zastihli v Praze na Letné na akci, na níž zrovna vystupoval s cimbálovkou Gipsy Fire. Zeptali jsme se ho nejen na to, co mu cikánská hudba a svobodná duše dává, ale také na současné mladé umělce.
Světoznámý houslista je totiž také porotcem v mnoha soutěžích mladých talentů. Nedávno předsedal porotě slavné Kocianovy houslové soutěže. Jejím patronem se stal mimo jiné i Český královský institut, který zároveň soutěži věnoval vzácné historické housle od českého mistra houslařského Jana Špidlena, na které hrál například i Josef Suk.
V posledních deseti letech vystupujete s cikánskou cimbálovkou Gipsy Fire. Co vám to propojení dává?
Cikánskou cimbálku jsem miloval od dětských let a vždycky jsem si nějakým způsobem přál být primášem. A jsem rád, že se mi ten sen splnil...
Vy se jako porotce či mentor účastníte i spousty soutěží pro mladé talenty. Jsou mladí muzikanti odlišní od vašich vrstevníků, třeba když vám bylo patnáct, dvacet?
Každopádně je krásné, že na housle stále hrají děti z celé světa. A určitě je rozdíl v celé té edukaci a metodice.
Takže zatímco před dvaceti, třiceti či třeba čtyřiceti lety bylo pár vynikajících houslistů, tak teď jich jsou desítky.
Vy jste byl nedávno také porotcem slavné mezinárodní Kocianovy houslové soutěže. Předával jste také hlavní cenu, historické housle špidlenky po Josefu Sukovi, kterou do soutěže věnoval Český královský institut. Kdo ji nakonec získal?
Ty housle jsou hlavně velmi výjimečné, protože to je první houslový nástroj našeho nejlepšího houslaře a také houslisty Jana Špidlena. A předávali jsme je společně s Českým královským institutem a panem Zdeňkem Prázdným nejlepšímu českému laureátovi Kocianovy houslové soutěže, v níž jsem byl předsedou poroty.
Český královský institut se tak vlastně zároveň stal jedním z významných partnerů této soutěže a podporovatelů a já jsem moc rád, že ta tradice Kocianovy houslové soutěže pokračuje dál.
