Střelba na Filozofické fakultě

Dilema českých médií: Jak informovat o střelci?

Jak zvládla informování o tragické střelbě na Filozofické fakultě česká média? Pustila se do závodu o informační tok neověřených informací se sociálními sítěmi.

V případě samotného střelce udělala přesně to, co se dělat nemá. Asi se to dá napravit. Sama média si musí ale definovat, jakou roli v “online společnosti”, kde je médiem každý, kdo se umí připojit na Facebook, vlastně chtějí hrát.

Zastiženi bez přípravy

Pokud někdo bude po útoku střelce na Filozofické fakultě psát, jak byly nějaké "složky" a "úřady" na situaci nepřipraveny, není potřeba na podobné úvahy brát velký zřetel. Obzvlášť, bude-li je psát někdo z médií. Česká média totiž na podobný útok nebyla připravena vůbec.

Důkazem jsou zveřejněné, pak narychlo smazané, poté zase upravované a znovu vydávané články či posty na sociálních sítích. Není divu, s podobnou situací, jako je střelba ve škole, se Česko ještě nesetkalo.

Útoky v Uherském Brodě nebo ostravské fakultní nemocnici byly jiné. Neodehrávaly se v centru hlavního města a nezažívali jsme je prakticky "online". Zde jsme naopak prakticky online viděli nejen útok, ale také podobiznu a část příběhu střelce.

Jak nestvořit mediálního hrdinu

Příručky a americké výzkumy, které české redakce neznají, radí, aby se o útočníkovi a jeho motivech psalo v podobných případech co nejméně. Aby se z něj zkrátka nedělal "mediální hrdina", kterého by mohla nějaká bezvýznamná existence toužící po rychlé slávě napodobit. Co ale mají média dělat? Mají identitu střelce a jeho motivy tajit?

To v online světě dost dobře nejde. Vždycky je jen otázka času, kde se daná informace objeví, kde se objeví fotka a kde se zveřejní "co byl dotyčný zač". Asi největší veletoč předvedly Novinky.cz, které nejdříve zveřejnily útočníkovu tvář s tím, že šlo o studentského premianta. Teprve poté útočníkův obličej zakryly na fotce černou páskou a článek s fotkami z jeho profilů stáhly.

To už se ale na sítích sdílelo leccos včetně seznamu "hledaných studentů", které nemohli spolužáci po střelbě najít. Za ten seznam, který šířili i lidé z veřejnoprávních médií, museli být rodiče "hledaných" rozhodně vděční. Úkolem médií by nemělo být informace zamlčovat nebo tajit. Rozhodně by se ale neměla pouštět do spekulací a honit body na tom, že jejich reportéři možná mluvili s někým, kdo možná něco viděl nebo možná něco ví.

Vyšinutý jedinec a vrah

Zveřejněná fotka vraha, který už nikomu neublíží, není důležitá pro nikoho, jedině pro samotného vraha. Jeho motivaci se dozvíme od policie a do té doby nemá cenu spekulovat. Víme, že šlo o narušeného jedince a o vraha. K tomu není třeba nic dodávat a touto informací snad nikdo nebude motivován, aby střelce napodobil. Bude totiž maximálně považován za vyšinutého jedince a za vraha.

Úkolem médií by mělo být i vysvětlovat, proč, co a jak média dělají. To by to však sama média musela ve věku "online" vědět. Sociální sítě s miliony uživatelů už žádné české noviny, zpravodajské servery ani televize nedoženou. Smysl médií by měl spočívat v tom, že v podobných případech dokážou informace korigovat, oddělit je od dezinformací, důležité od nedůležitého. V případě útoku na Filozofické fakultě a samotného útočníka se to nepovedlo. Tradiční média tu totiž přistoupila na ony marné závody s uživateli sítí. A nevyhrála je.