V pondělí 28. září si Česko připomíná Den české státnosti. Ten připadá na výročí smrti knížete Václava. Z jeho života se dochovalo jen málo spolehlivých informací a řada známých příběhů pochází z pozdějších legend. Ty ho ale po staletí vykreslovaly jako zbožného a mírumilovného vládce, který dával přednost vyjednávání před násilím.
Podle Českého královského institutu by právě proto měl mít “jeho den”, tedy Den české státnosti, ještě větší význam a mohl by se stát hlavním českým svátkem.
Významný svátek
V pondělí 28. září máme volno. Česko si totiž tradičně připomíná Den české státnosti, který je od roku 2000 státním svátkem. Tento den připadá na výročí úmrtí knížete Václava, patrona české země. Podle některých úvah by si ale tento den zasloužil ještě větší význam, a to třeba v podobě „hlavního“ českého svátku.
Například Český královský institut ve své Svatováclavské deklaraci navrhuje mimo jiné přesunout předávání státních vyznamenání právě na 28. září.
Důvodem má být především historická kontinuita. Zatímco 28. říjen připomíná vznik Československa, tedy dnes již neexistujícího státu, svatý Václav podle institutu odkazuje k více než tisícileté historii české státnosti. Dalším argumentem je snaha omezit spojování hlavního státního svátku s aktuální politikou.
Spojující společnost
Jedním z hlavních argumentů je podle institutu také skutečnost, že Václav představuje symbol, který může spojovat různé části společnosti. Jeho odkaz představuje především hodnoty, jako jsou lidskost, odvaha, odpovědnost a péče o slabší.
Právě to je podle zastánců myšlenky rozdíl oproti 28. říjnu, který je neodmyslitelně spojen se vznikem Československa v roce 1918, tedy s konkrétní politickou a historickou událostí první světové války.
Český královský institut naopak Václavův kult popisuje jako tradici, která dokáže překračovat politické a společenské rozdíly. K Václavovi se totiž v různých obdobích českých dějin hlásili katolíci, husité i další představitelé českého kulturního a politického prostoru.
Uprostřed konfliktů
A kdo vlastně svatý Václav byl? Legendy ho po staletí vykreslují jako zbožného a mírumilovného vládce, který dával přednost vyjednávání před násilím a péči o slabší před vlastní mocí.
Václav se narodil patrně kolem roku 907 jako syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry. Jeho život výrazně ovlivnila babička Ludmila, manželka knížete Bořivoje I., která patřila k prvním generacím křesťanských Přemyslovců. Právě ona se podle legend podílela na Václavově výchově a vedla ho ke křesťanství, vzdělání a pokoře.
Její vliv ale vyvolával napětí u Václavovy matky Drahomíry. Konflikt nakonec vyústil v Ludmilinu vraždu na Tetíně roku 921. Václav tak dospíval v prostředí, kde se vedle sebe střetávaly křesťanské a starší pohanské tradice, mocenské zájmy jednotlivých skupin i tlak sousední Východofranské říše
Plno legend
Jedna z nejznámějších legend vypráví, že Václav dokázal zastavit souboj s knížetem Radslavem. Ten měl podle příběhu před útokem spatřit nad Václavem kříž a anděly a nakonec se mu podvolit.
Podobně měl Václav vyjednat mír i s mocným římským králem Jindřichem I. Ptáčníkem. Historici dnes nedokážou všechny tyto příběhy potvrdit, právě ony ale pomohly vytvořit obraz Václava jako vládce, jehož autorita nestála jen na síle.
Český symbol
Jeho život nakonec skončil nešťastně. Právě 28. září, nejčastěji se uvádí roku 935, byl Václav ve Staré Boleslavi zavražděn svým bratrem Boleslavem a jeho spojenci. Z jeho smrti postupně vznikl kult, který přežil po celá staletí až do současnosti.
Václav se stal patronem českých zemí a symbolem, ke kterému se hlásili panovníci, církev i různé politické a náboženské proudy. Jeho symbolika přitom nezůstala ve středověku.
Od roku 2000 je 28. září slaveno jako státní svátek pod názvem Den české státnosti. Kult významného panovníka zosobňuje také Myslbekova socha svatého Václava na pražském Václavském náměstí patřící k nejznámějším symbolům země i českého hlavního města. A právě na Václavském náměstí se navíc odehrály některé z klíčových momentů moderních českých dějin.
