Před 450 lety převzal vládu nad habsburskou monarchií Rudolf II. Panovník, který je dnes často vykreslován jako podivín fascinovaný alchymií, hvězdami a tajemstvím, byl ve skutečnosti jedním z nejvýznamnějších mecenášů své doby. Právě za jeho vlády se Praha na několik desetiletí proměnila v politické, kulturní a vědecké centrum střední Evropy.

Rudolf II. se narodil roku 1552 ve Vídni jako syn císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské. Velkou část dospívání strávil na španělském dvoře svého strýce Filipa II., kde získal vzdělání a poznal prostředí jednoho z nejmocnějších evropských panovnických dvorů.

V roce 1575 byl v Praze korunován českým králem. O rok později, po smrti svého otce, převzal vládu nad habsburskými zeměmi a stal se císařem Svaté říše římské.

Přestavěl Hrad

Zlomovým okamžikem jeho vlády byl rok 1583byl rok 1583. Rudolf II. tehdy přesunul své sídlo z Vídně do Prahy. Město se tím prakticky přes noc stalo centrem císařského dvora a do naší metropole začali proudit umělci, vědci, řemeslníci, obchodníci i šlechtici z celé Evropy.

Rudolf nechal Pražský hrad rozsáhle přestavět a vytvořil z něj reprezentativní rezidenci. Vznikaly tam nové paláce, zahrady i prostory pro jeho obrovské umělecké sbírky. Jedním z nejvýraznějších projektů byla také nová císařská konírna, protože Rudolf byl kromě umění a vědy také vášnivým milovníkem koní.

Praha centrem vědy

Praha se zároveň stala místem, kde se díky Rudolfovým zálibám potkávali lidé, kteří by se za normálních okolností setkali asi jen těžko. U královského dvora tehdy působili například astronomové Tycho Brahe a Johannes Kepler, malíři Giuseppe Arcimboldo, Bartholomeus Spranger nebo Hans von Aachen a řada dalších umělců a učenců z celé Evropy.

Císaře zajímaly i drahé kameny, astrologie, přírodní vědy, mechanické přístroje i nejrůznější kuriozity. Jeho sbírky měly být jakousi encyklopedií světa.

Byl to šílenec?

A právě kvůli jeho vášni vznikl obraz Rudolfa jako „šíleného císaře“, který hledal kámen mudrců. Realita ale byla o něco složitější. Podle historiků sice alchymii skutečně podporoval, zároveň ale nebyl naivním člověkem, který by věřil každému šarlatánovi.

Jeho důvěru získali především lidé jako Brahe, Kepler nebo český astronom Tadeáš Hájek z Hájku. Hradní sbírky byly každopádně během třicetileté války vyloupeny, část jejich pozůstatků dnes nalezneme ve vídeňských muzeích.

Slabý politik

Rudolfova vláda však nebyla jen příběhem kulturního rozkvětu. Jeho pozice na mezinárodním poli totiž nebyla nikterak slavná a postupem let se zhoršovala.

Od konce 16. století provázely císařův život vážné zdravotní a psychické problémy, které vedly k tomu, že se stáhl do ústraní Pražského hradu a byl čím dál méně schopný aktivně řídit politické záležitosti. V té době se komplikovala válka s Osmanskou říší a v habsburské říši sílily spory mezi katolíky a protestanty.

Bratr Matyáš

V roce 1608 Rudolf v takzvaném Libeňském míru přišel o vládu nad Rakousy, Uhrami a Moravou. O rok později byl nucen učinit další významný ústupek, když majestátem z roku 1609 potvrdil náboženskou svobodu českým protestantským stavům.

V roce 1611 pak vpadlo do Prahy vojsko pasovského biskupa Leopolda. Rudolf byl následně donucen vzdát se českého trůnu ve prospěch svého bratra Matyáše. Zůstal sice na Pražském hradě, ale jeho politická kariéra skončila. Zemřel 20. ledna 1612.

Zapsal se do historie

Dědictví slavného císaře však v Praze najdeme dodnes, a to například v architektonické podobě Pražského hradu. Památkou na Rudolfovu vládu je také technický unikát v podobě takzvané Rudolfovy štoly.

Jde o tunel, který pod letenským kopcem propojuje řeku Vltavu a park Stromovka. Historie pak na panovníka pamatuje jako na toho, kdo dokázal z českého hlavního města na několik desetiletí udělat jedno z nejvýznamějších center Evropy.