Protože se blíží podzimní parlamentní volby, určitě nebude od věci si zopakovat základní pojmy. V podzimních volbách budeme volit poslance do dolní komory, tedy do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Právě na výsledcích, a tedy i na počtu zvolených poslanců jednotlivých stran a hnutí ve sněmovně bude záviset to, jakou budeme mít po volbách vládu.
Prezident republiky jejím sestavením tradičně pověřuje předsedu vítězné strany či hnutí. Šéf vítězné strany se pak snaží sestavit vládu tak, aby měla ve dvousetčlenné sněmovně většinu.
To proto, aby mohla budoucí vláda pohodlnou většinou prosazovat své zákony a program, který slíbila voličům. Z poslanců vládních stran pak vzniká takzvaná vládní koalice. No a z těch zbylých pak vládní opozice.
Blíží se to
V pátek 3. října a v sobotu 4. října proběhnou v České republice parlamentní volby. Ty rozhodnou o tom, které strany a hnutí budou mít na další čtyři roky zastoupení ve vládě a které skončí v opozici.
Prezident po skončení voleb většinou sestavením vlády pověří šéfa vítězné strany, který se má stát budoucím premiérem. Šéf vítězné strany se pak, pokud jeho strana nezískala více než 101 poslanců, snaží získat koaliční partnery. Pokud se mu to povede, vzniká vláda a ve sněmovně tábor vládních a opozičních poslanců.
Jde to i jinak
Pokud se pověřenému šéfovi vítězné strany většinu ve sněmovně najít nepovede, může prezident pověřit například šéfa druhé vítězné strany v pořadí, aby sestavil funkční vládní koalici.
Vláda může být v některých případech i menšinová, to znamená, že jejích poslanců může být ve sněmovně méně než 101, pak se jí ale zákony prosazují hůř a musí spoléhat i na hlasy opozice. Jaká je tedy během volebního období funkce vlády a jaká opozice?
Pravomoci vlády
Česká vláda je formálně nejvyšší výkonný orgán státu, který zajišťuje správu země a implementaci legislativy. Vzniká na základě výsledků parlamentních voleb a je odpovědná celé Poslanecké sněmovně.
Vláda je složena z premiéra a ministrů, kteří řídí jednotlivé resorty. Její hlavní úlohou je řídit veřejnou politiku, spravovat státní rozpočet a zajišťovat fungování státní správy.
Jak vzniká?
Po parlamentních volbách, které letos proběhnou 3. a 4. října, začíná proces tvorby vlády. Prvním krokem je jmenování premiéra prezidentem republiky. Ten obvykle vybírá předsedu strany, která získala nejvíce hlasů, nebo lídra koalice, která má jasnou většinu v Poslanecké sněmovně.
Nově jmenovaný premiér poté sestavuje kabinet, tedy tým ministrů. Tento kabinet musí být schválen Poslaneckou sněmovnou, a to v takzvaném hlasování o důvěře vládě. Pokud vláda nezíská důvěru, musí premiér buď navrhnout novou vládu, nebo rezignovat a nechat sestavení kabinetu na někom jiném, pravděpodobně na dalším šéfovi strany či hnutí, které skončilo jako druhé.
Pravomoci české vlády
Česká ústava konkrétně neukládá, jak dlouho po volbách musí být vláda sestavena, rozumí se ale, že se tak má dít bez zbytečných průtahů, tedy co nejdříve. Samotná vláda má pak široké pravomoci, které jsou opět zakotveny v Ústavě České republiky.
Vláda neboli kabinet může vydávat nařízení, která mají právní účinnost, předkládat návrhy zákonů Poslanecké sněmovně, navrhuje a spravuje státní rozpočet, který schvaluje parlament a je také odpovědná za národní bezpečnost a obranu státu. Vláda podle právního řádu také zastupuje Českou republiku v mezinárodních vztazích a uzavírá mezinárodní smlouvy.
Jak vzniká opozice
Opozice je formálně "soubor politických stran a hnutí, které nejsou součástí vládnoucí koalice". Jsou to tedy ty strany zastoupené v Poslanecké sněmovně, které vítěz voleb nepřizval do vládní koalice. Hlavním úkolem opozice je kontrolovat vládu, kritizovat její rozhodnutí, ale také navrhovat alternativní řešení.
Opozice tak po volbách není zbytečná. Jejím hlavním posláním je "zajištění demokratického fungování státu a ochrana zájmů občanů". Hájí přitom hlavně své voliče a programy jednotlivých opozičních stran.
Opoziční mise
Z logiky věci opozice monitoruje a kritizuje činnost vlády, aby zajistila, že vláda bude jednat v souladu se zájmy občanů. Měla by ale také navrhovat alternativní řešení a řešení těch problémů, které vláda neřeší. Opozice se tak zároveň snaží oslovit voliče svými myšlenkami.
I opozice každopádně hraje klíčovou roli v demokratickém procesu, protože je nezbytná pro udržení rovnováhy moci a zajištění odpovědnosti vládnoucí strany. Tím, že vyjadřuje nesouhlas s vládními politikami a navrhuje alternativy, vlastně přispívá k otevřené a pluralitní diskusi o směřování země. Být v opozici sice znamená menší odpovědnost, ale o to větší vůli dostat se po dalších volbách do příští vlády.