Těžko říct, jestli to byl záměr, ale Petru Macinkovi se prostřednictvím nočních více či méně vydíracích esemesek adresovaných přes hradního poradce prezidentovi povedla jedna věc: Udělat z hlavy státu lídra opozice. To pro Petra Pavla není vůbec komfortní pozice.
Jeho současná podpora od opozičních stran, ale i od nevládek, jako je Milion chvilek, mu zřejmě sebere body u lidí, kteří třeba i volí hnutí ANO či Motoristy, ale prezident u nich důvěru doteď měl.
Příkop ve společnosti se ještě prohloubí a prezidentovi, který zvládal držet neutrální pozice a společnost jakžtakž spojoval, nezbude, než stát na jedné straně.
Role vydíraného
Máme za sebou první vážnější rozepři mezi novou vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Ministr Zahraničí Petr Macinka vypustil v jakémsi opojení, možná svou mocí a možná ještě něčím jiným, výhrůžné esemesky směrem k poradci prezidenta.
Ten je prezidentu doručil a Petr Pavel se svým týmem usoudil, že bude nejlepší esemesky zveřejnit a postavit se do role vydíraného. Byl to dobrý nápad?
Stojí Turek za to?
Macinkovi nejde stále o nic jiného, než aby mu prezident jmenoval na ministerstvo životního prostředí čestného prezidenta Motoristů Filipa Turka. Proč to Petr Pavel udělat nechce, je pochopitelné. Můžeme polemizovat o tom, zda je jeho rozhodnutí v souladu s ústavou, ale rozhodně není taktické.
Petr Pavel dosud působil jako klidná síla, byl symbolem nadhledu, který spojoval i zdánlivě neslučitelné. O tuto pozici, která je jeho největší zbraní, teď přichází. Poté, co se proti Macinkově korespondenci, a tím i proti celé vládě, vymezil, se o něm hovoří jako o lídrovi opozice, která teď ve skutečnosti žádného lídra nemá. Což je ale positioning, který pro Pavla vůbec není výhodný.
StB a hajlování
Prezident se nechal dotlačit veřejným míněním a velkou částí občanské společnosti do role, která mu jako prezidentovi nenáleží. Do role arbitra, kdo v Babišově vládě má být a kdo už ne. Ve vládě přitom sedí dva bývalí agenti StB, z toho je jeden z nich stále ve střetu zájmů. Přerostlé hajlující dítě už ale bylo na Petra Pavla právě i pod tlakem veřejnosti prostě asi moc.
Z nedávné historie přitom víme, že prezident odmítl navržené kandidáty jmenovat a tito kandidáti se nakonec stáhli. Jenže to v česku ještě fungovala stranická politika a v ČSSD, jejichž členů se odmítnutí Milošem Zemanem týkalo, prostě svým nominantům vysvětlili, že jim za to souboj s Milošem Zemanem nestojí. Zeman byl totiž nakonec prezident také voličů ČSSD.
Strana na jedno použití
Jenže Motoristé jsou stranou na jedno použití, takže musí dosáhnout maxima toho, čeho se ve vládním angažmá dosáhnout dá. Proto do souboje s Petrem Pavlem šli. A Petr Pavel na ten souboj nepříliš takticky přistoupil. Přitom mohl přerostlé hajlující dítě nechat, ať si své hračky rozbije samo.
Možná to zní v souvislosti s resortem životního prostředí nezodpovědně. Ale Motoristé mohou udělat víc škody, když budou ve vládě využíváni jako strana, která má oslabit prezidenta. To se jim prozatím jeho instalací do role lídra současné opozice podařilo.
A kdo z toho má největší profit? Premiér Andrej Babiš. Bude to on, kdo se bude tvářit státotvorně, moderovat diskusi mezi Hradem a Motoristy a jako bonus dostane tu výhodu, že nebude mediální pozornost zaměřená na něj.
