Elitní sportovci čelí kromě fyzické zátěže také řadě faktorů, které mohou negativně ovlivňovat jejich duševní zdraví. Mohou to být zranění, přetrénování, vyhoření, tlak na výsledky, intenzivní zájem veřejnosti i urážky na sociálních sítích.

Mezinárodní olympijský výbor (MOV) proto podle webu The Conversation vyzval sportovní organizace, aby zavedly účinnější postupy pro ochranu psychického zdraví sportovců.

Nejsou stroje

Vrcholoví sportovci jsou často vnímáni jako lidé s mimořádnou psychickou odolností, kteří dokážou zvládat tlak spojený se soutěžením na nejvyšší úrovni. Tento obraz ale podle odborníků může zastírat skutečné dopady vrcholového sportu na psychiku.

Ani ti nejúspěšnější sportovci totiž nejsou imunní vůči úzkostem, depresím nebo dalším psychickým problémům.

Největší hvězdy

Jen v posledních několika letech přiznali boj s psychickými problémy třeba olympijský vítěz v běhu na sto metrů Noah Lyles, nejlepší gymnastka světa Simone Biles nebo legendární boxer Tyson Fury.

A dokonce i plavec Michael Phelps, který je rekordman v počtu zlatých medailí z olympijských her, se během kariéry potýkal s depresí. Nyní je z něj jeden z nějvětších bojovníků za prevenci v oblasti duševního zdraví ve sportu.

Pravidelné kontroly

Jedním z hlavních doporučení MOV je zavedení pravidelného screeningu duševního zdraví. Při něm sportovci odpovídají na stručné a strukturované otázky, které mohou odhalit příznaky psychických obtíží.

Cílem je rozpoznat co nejdříve případná rizika a zajistit včasnou odbornou pomoc nebo odpovídající podporu. Psychologický screening by se měl stát přirozenou součástí péče o sportovce tak, jako je tomu u pravidelných kontrol jejich fyzického zdraví.

Podle odborníků by takový přístup mohl pomoci odstranit stigma spojené s psychickými problémy a usnadnit sportovcům vyhledání pomoci. Mnozí totiž o svých potížích neradi mluví a někdy se k potřebné péči dostanou až ve chvíli, kdy se jejich stav výrazně zhorší.

Stres a obtíže

Odborníci zároveň upozorňují na nutnost rozlišovat mezi běžným stresem spojeným se sportovním výkonem a závažnějšími psychickými obtížemi. Nervozita před soutěží nebo proměnlivé emoce během sezony jsou běžné.

Screening však může pomoci odhalit také příznaky deprese, úzkostných poruch, problémové užívání návykových látek nebo poruchy příjmu potravy.

Důležité momenty

MOV doporučuje provádět screening v několika klíčových obdobích sportovní kariéry. Patří mezi ně začátek soutěžní sezony nebo období po významných událostech, jako jsou olympijské hry a mistrovství světa. Po ukončení velkých turnajů totiž někteří sportovci zažívají pokles nálady a motivace, který může souviset s náhlým koncem dlouhodobé přípravy a intenzivního soutěžního nasazení.

Zvýšenou pozornost by si podle doporučení měla zasloužit také období po vážných zraněních. Zranění totiž neznamená pouze fyzické omezení, ale může sportovce připravit o možnost trénovat, soutěžit i udržovat kontakt s týmem. Rizikovým obdobím je rovněž konec kariéry, ať už jde o dobrovolný odchod do sportovního důchodu, nebo vyřazení z týmu.

Strach se svěřit

Ani samotné testování přitom není bez rizik. Sportovci, u nichž se objeví možné známky psychických potíží, mohou pociťovat stud, obavy ze stigmatizace nebo strach z negativních důsledků pro svou kariéru.

Proto je podle odborníků zásadní, aby screening prováděli kvalifikovaní specialisté, kteří dokážou zajistit důvěrnost informací a vytvořit prostředí založené na důvěře.

Situace je složitější v amatérském a komunitním sportu, který zpravidla nemá stejné finanční a personální možnosti jako profesionální organizace. Pokud nejsou k dispozici kvalifikovaní odborníci, neměl by se screening podle doporučení provádět. Vhodnější je zaměřit se na vzdělávání, prevenci a vytvoření dostupných cest k odborné pomoci.

Směr ukazuje Austrálie

V tomto směru podle magazínu The Conversation pokročili v Austrálii. Země vydala sbírku doporučení pro amatérský a komunitní sport, která má zvýšit povědomí o duševním zdraví a zlepšovat dostupnost odborné pomoci.

Sportovní kluby by podle těchto doporučení měly omezovat stigmatizaci psychických problémů, vzdělávat trenéry v oblasti bezpečného a podpůrného vedení sportovců a připravovat krizové plány pro případy, jako je riziko sebevraždy nebo sebepoškozování.

Součástí doporučení je také vytvoření akčního plánu, který stanoví, jak bude organizace psychickým potížím předcházet a jak na ně reagovat.