Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se před koncem svého mandátu vydala ještě naposledy do Prahy. Po pěti letech v čele země ji nahradí jeden z dvojice Peter Pellegrini a Ivan Korčok.
Její podporovatelé a voliči na ni budou vzpomínat jako na skvělou, slušnou a hodnotově orientovanou prezidentku. Druhá část společnosti si z Čaputové udělala jeden z hlavních terčů hněvu. To se projevilo i na jejím rozhodnutí, že nebude post hlavy státu obhajovat.
Pět let a dost: Čaputová se loučí
Slovensko v sobotu 23. března čeká první kolo prezidentských voleb. A to znamená mimo jiné i to, že prezidentský mandát Zuzany Čaputové se nevyhnutelně blíží ke konci.
https://twitter.com/CT24zive/status/1768689265578586558
Její rozhodnutí znovu nekandidovat zklamalo její především liberální podporovatele, pro které byla důstojnou a lidskou političkou. Její kritici naopak rozhodnutí neobhajovat oslavují, pět let s Čaputovou jim úplně stačilo.
Válka, pandemie i domácí chaos
Nebylo to úplně jednoduchých pět let. Čaputová se musela potýkat s covidovou a energetickou krizí, válkou na Ukrajině, ale také totálně rozhádanou politickou scénou. Vrásky na čele jí nepřidělával jen vzrůstající populismus Roberta Fica, ale také chaotická vláda Igora Matoviče.
Toho následně v pozici předsedy vlády nahradil Eduard Heger a Hegera zase Ľudovít Ódor, který stanul v čele úřednického kabinetu.
Očekávaný střet s Ficem
Třešničkou na dortu mizerných pěti let na domácí politické scéně pak byla pro liberální Čaputovou nutnost kooperace s nově zvoleným premiérem Robertem Ficem. Ten prezidentku už ve volební kampani otevřeně kritizoval a označoval za svého hlavního nepřítele.
Není překvapení, že se jeho dosavadní účinkování v křesle premiéra potýkalo s hlasitým nesouhlasem prezidentky. Ve slovenském politickém systému ale nemá prezident dostatek pravomocí, aby vládní politiku zastavil.
Slabá politicky, silná lidsky
Prezidentka Čaputová do úřadu vstoupila bez předchozích výrazných politických zkušeností. To se projevilo v jejím fungování, nebyla vždy zrovna silným politickým hráčem. Ukázalo se to zejména během vládních krizí, kdy od ní Slováci očekávali výraznější vstup do děje.
To ale nikdy nebyl její styl, na rozdíl od mnoha zahraničních kolegů se nesnažila překračovat své pravomoce. Spíše tlumila emoce a hledala konsenzus. Například ve vztahu mezi Českem a Slovenskem byla velice konstruktivním a pozitivně působícím aktérem. Na rozdíl od současného premiéra Fica.
Růže mezi trny?
Vyčnívala také svým důrazem na slušnost a důstojnost. To jsou hodnoty, které se z politiky v posledních letech vytrácí prakticky po celém světě. Čaputová dávala hlas menšinám a slabším. Nehodila přes palubu ani tu část společnosti, která ji nevolila.
Z mnoha důvodů se jí ale zcela nepodařilo si tyto voliče získat na svou stranu. To ukazuje i návrat vlády Roberta Fica a prognózované vítězství Ficova znovunalezeného politického souputníka a prezidentského kandidáta Petera Pellegriniho.
