Rozhovor

Augustine Dunn: Místo bačkor nosím na zámku sněhule

V nejnovější epizodě podcastu Hradní harašení, který vydává Český královský institut, odpovídal Augustine Dunn, charismatický frontman kapely The Silver Spoons. Řeč přišla nejen na jeho anglo-francouzské šlechtické kořeny a život na zámku v Česku, ale také na jeho hudební cestu. Od prvních koncertů až po současné úspěchy.

Augustin Dunn, zpěvák kapely The Silver Spoons, pochází ze staré anglické šlechtické rodiny s anglo-francouzskými kořeny. Když se jeho rodina rozhodla přestěhovat z Francie do Česka, zamířili do zámku v Domoušicích u Loun.

Pro tehdy devítiletého Augustina to byl zážitek jako z filmu. „Vnímal jsem Česko trochu jako Divoký západ, moc jsme o něm s rodinou nevěděli,“ vzpomíná.

Zámek od Schwarzenberga

A jak se do Česka s jeho rodinou vlastně dostal? „Jednoduše. Autem,” říká Augustin pobaveně.

„Táta hledal ideální místo pro domov a farmu. Měli jsme tady kamarády Holanďany, kteří nám říkali, že je to tu skvělé. A měli pravdu,” říká. Zámek jeho otec zakoupil od Karla Schwarzenberga.

O původu nemluví

Augustine se nerad veřejně vyjadřuje ke svému šlechtickému původu. Prý mimo jiné proto, aby tímto faktem nezastínil svou kapelu, a také proto, že preferuje, aby byl hodnocen podle charakteru, nikoli původu.

„Chodil jsem na vesnickou školu hned vedle zámku a byl jsem tam naprostej exot,” vzpomíná Dunn. „Místo aut jsme měli koně, i když se mě občas někdo ptal, kde mám Ferrari, jako bych byl nějaký milionář. Jenže my měli tolik starostí právě s koňma, třeba když nám utíkali, že na řešení nějakých aut opravdu nezbýval nikomu z rodiny čas,“ dodává pobaveně.

Češi mají podle něj často romantické představy o šlechtě, spojené práve s bohatstvím. Zámek pro Augustina nebyl jen domovem, ale také nekonečným hřištěm. Se spolužáky si tu prý často hráli na schovku nebo na babu a zažívali různá dobrodružství. „Rodiče asi ani nevěděli, co všechno provádíme,” vzpomíná. „Často jsme se pohybovali i v prostorách, kde to bylo docela nebezpečné, ale byly to úžasný časy,“ dodává hudebník.

Monarchie do Česka?

Na otázku, zda by uvítal návrat monarchie do Česka, reaguje Augustin Dunn s úsměvem a zamyšlením: „Wow. Tak já svého krále mám – jako Brit. A zároveň žiju s republikou, protože mám i francouzské kořeny, a žiju v Česku. Myslím, že zrovna Čechům ten příběh dává smysl. Je v tom určitá nostalgie, spojení s historií a taková bohémská představa království. Ale hodně záleží na čase a kontextu. Každý si může myslet, co chce. Pokud by lidi chtěli, tak ať to klidně zase je,“ říká.

Zajímalo nás, jak vnímá přínosy moderní monarchie ve srovnání s republikou. „Nejsem na to žádný expert,“ přiznává. „Ale chápu tu debatu. Teoreticky může být monarchie méně demokratická, ale v praxi může působit víc demokraticky než systém, kde se společnost úplně rozděluje. Třeba v Americe, když se volí buď Biden, nebo Trump, vzniká hluboký rozkol ve společnosti, země je rozdělena napůl. To mi přijde nebezpečné.“

Podle něj tak může mít monarchie i svou výhodu. „Panovník je tmelící prvek. Má být čistě symbolická postava, která nesmí zasahovat do politiky, ale reprezentuje všechny. A to je na tom vlastně krásné.“

Chladná úskalí

„Na zimu na zámku si člověk prostě zvykne,” říká s nadhledem Augustine Dunn. „Když vyrůstáte v takových domech, je normální mít na sobě tři mikiny najednou. Já třeba teď od kamaráda dostal staré sněhule, které mu už nebyly. A hned jsem si řekl: Super, to jsou skvělé bačkory na doma! Takže je teď nosím po zámku místo bačkor.”

Jinak je to ale prý na zámku krásné a romantické. „Mě strašně baví být obklopený věcmi, které mají nějaký příběh,” říká mladý hudebník a šlechtic. „Když je na něčem škrábanec nebo je něco trochu poškozené, neberu to jako vadu. To není důvod to vyhodit. Naopak. Je to důkaz, že ta věc má historii. Třeba to měl kamarád, dal to mně, a já to jednou pošlu dál. Nebo je to něco, co vlastnil děda nebo praděda. A právě tyhle příběhy jsou hrozně důležité, protože to jsou věci, které spojují lidi.“

Začátky kapely

„Když jsme začínali s kapelou, naše první zkoušky byly dost divoké. Sousedi nás v té době asi moc nemuseli. Dělali jsme pořádný hluk. Pamatuju si, že když byla zima, šel jsem se zahřát na bubny třeba až o půlnoci a hrál tam několik hodin,“ vzpomíná Augustin Dunn. "Zima v takovém domě je náročná i pro hudební nástroje. Struny, kytary, piana… to všechno tím trpí. Ale zároveň to mělo svoje kouzlo.“

Na zámku se navíc natáčelo i několik klipů skupiny The Silver Spoons. „Hlavní byl k písničce Don’t Trust You. To jsme z jídelny udělali improvizované pódium. Hlavně ze stolů, na kterých jsme hráli. Pozvali jsme kamarády a udělali tam takový minikoncert,“ vzpomíná Dunn.

Podle něj je právě tohle důležité proto, aby zámek žil i pro další generace. „To je velký rozdíl mezi státními zámky a těmi, kde lidé opravdu žijí. Ve státních zámcích je to jen muzeum: nesahat, jen koukat. Ale když je to soukromý domov, tak musí fungovat. Nábytek má sloužit, ne stát jen za šňůrou. Jasně, dáváme si pozor, aby to vydrželo, ale zároveň to nesmí ztratit svou funkci.“