Čeští politici stále častěji vyvolávají veřejné lynče na novináře, jejichž články se jim nelíbí. Poté, co se Filip Turek a jeho příznivci pustili do šéfredaktorky Page Not Found Apoleny Rychlíkové, která upozornila třeba na jeho rasistické výroky či údajné násilí k ženám, přišla na řadu Zdislava Pokorná z Deníku N.

Nyní převzal pomyslnou štafetu v rozdmýchávání nenávisti poslanec Jindřich Rajchl (za SPD) se svým příspěvkem na Facebooku, ve kterém označil mladého novináře Jiřího Labance mimo jiné za „pseudointeligenta“. Jenom proto, že Labanc ve svém komentáři o americkém ministrovi zdravotnictví a známém konspirátorovi Robertu F. Kennedym napsal, že není lékař, ale konspirátor.

Na novináře často útočí i šéf SPD Tomio Okamura. A články, které se mu nezdají, s oblibou vyčítá novinářům Seznam Zpráv či Novinek i premiér Andrej Babiš (ANO). Cílem těchto politiků je poštvat proti novinářům i své příznivce na sociálních sítích. Ti si pak na sítích dovolí i to, co by si samotní politici dovolit nemohli. My jsme o situaci mluvili s dotčenými redaktorkami i šéfkami novinářských spolků.

Ti, co chtějí svobodu

Politici dobře vědí, že jako zástupci, které si volí a také platí občané, jsou pod drobnohledem novinářů. Někteří se ale nechtějí smířit s tím, že ne všechny články na jejich adresu mohou být pouze pozitivní a pochvalné.

A dávají to čím dál víc najevo. Jsou to většinou ti, kteří nejvíce volají po svobodě slova a ohánějí se pojmy, jako je cenzura či nová totalita. Prostřednictvím svých účtů na sítích a svých fanoušků pak vyvolávají veřejné lynče novinářů.

Rasismus i vyhrožování

Největší zkušenost s mobilizováním příznivců proti nepohodlným novinářům má zřejmě čestný prezident Filip Turek. V minulosti je "vypustil" třeba na šéfredaktorku Page Not Found Apolenu Rychlíkovou.

Ta ve svém textu upozornila na trestní oznámení, které proti poslanci podala jeho bývalá partnerka. V oznámení šlo o domácí násilí, vyhrožování střelnou zbraní a znásilnění. V jiném článku pak psala o Turkových rasistických komentářích na sociálních sítích. Rychlíková pak v dalším článku popisovala i to, jak čestný prezident Motoristů vyhrožoval klientům svého autoservisu. Stačí, aby politik podobné články označil za lži, poslal urážlivý vzkaz na danou novinářku a zbytek už dokonají jeho sledující na sítích, kteří si na daného autora zkrátka došlápnou.

„S útoky jsem se setkala už mnohokrát, u Filipa Turka bylo nové pouze to, jak úzce to bylo propojené s polickou stranou, a to, jakým způsobem se o mně vyjadřoval pan Macinka," říká pro Bold News Apolena Rychlíková a naráží přitom mimo jiné na komentář ministra zahraničí Petra Macinky, který na sítích Rychlíkové články označil za "nehoráznou kampaň levicové extremistky proti europoslanci Filipovi Turkovi" před volbami .

"Srovnatelné to bylo s tím, jakým způsobem na nás s kolegou Jakubem Zelenkou útočili lidé po kauze Feri," připomíná Rychlíková. "Všechno to umocňuje to, že jsou dnes sociální sítě pro politiky naprostá nezbytnost a vytvářejí takový paralelní svět.“

Druhé kolo lynče

Podobně se Turek vymezil i proti investigativě Zdislavy Pokorné z Deníku N. Pokorná se mimo jiné věnovala smazaným komentářům a příspěvkům z poslancova Facebooku, na němž podle autorky opakovaně adoroval Hitlera a nacistické Německo nebo se třeba rasisticky vyjadřoval o vysokých představitelích jiných států.

Od Turkových fanoušků pak přišly nejen útoky na práci obou novinářek, ale také některé velmi osobní. Sama Pokorná je popisovala například v rozhovoru pro magazín Heroine. „V reakcích třeba na bitcoinovou kauzu a na kauzu Filipa Turka vidím obrovský rozdíl. Turkovi fanoušci jsou mnohem osobnější, agresivnější, vulgárnější a mnohem častěji vyhrožují," řekla magazínu novinářka. "U bitcoinové kauzy sice taky přišla snaha o diskreditaci veškeré mojí dosavadní práce, ale připadala mi sofistikovanější.“

Rajchlův atak

S prací novinářů se rád konfrontuje i šéf SPD a Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, komantáře pod jeho příspěvky pak mluví samy za sebe. A s chutí si do nich kopne i předseda hnutí ANO a premiér Andrej Babiš.

Do novinářů se umí obout také předseda strany PRO a poslanec za SPD Jindřich Rajchl. Ten se naposledy pustil do redaktora Deníku N Jiřího Labance, který si dovolil napsat, že americký ministr zdravotnictví Robert F. Kennedy je "vědeckou katastrofou". Ve svém komentáři jej také s poukazem na jeho vyjádření a šíření konspirací, které vydává za vědecká fakta, označil za dezinformátora.

„Připustili jsme, aby se tito indoktrinovaní pseudointeligenti, kteří v životě nedokázali postavit ani psí boudu, stali arbitry pravdy v rádoby nezávislých médiích, jež mají ke skutečné nezávislosti asi stejně daleko, jako aktuálně Venezuela," napsal na svém facebookovém účtu Rajchl. "Tato situace, kdy si pseudoelity přivlastnily pozice skutečné elity národa, nutně vede k naprostému úpadku společnosti jako celku. Pokud budeme i nadále dopřávat sluchu woke aktivistům z Deníku N, Reflexu, Seznamu, nebo České televize, tak nás nečeká nic dobrého."

Součást politického napětí

Podle Karolína Kašparové z české pobočky organizace International Press Institute jsou útoky na novináře ze strany politiků novým fenoménem i na západě od nás, který se pak týká zejména žen.

„Monitoring prováděný CZ IPI poukazuje na to, že útoky a verbální nátlak vůči novinářům, zejména online, je významným fenoménem a mnoho novinářů hlásí opakované negativní reakce na svou práci, přičemž ženy jsou takovým útokům vystaveny častěji," říká pro Bold News Kašparová. "I zkušenosti z jiných zemí naznačují, že tlak, zastrašování a útoky na novináře v digitálním i veřejném prostoru dlouhodobě narůstají jako součást politického napětí."

Stejný trend pozoruje i předsedkyně Syndikátu novinářů České republiky Ivana Šuláková. „Útoků na novináře ze strany politiků jednoznačně přibývá. Novináři v Česku jsou už dlouho vystavováni různým dehonestačním praktikám, někteří politici vyzývají i své příznivce k tomu, aby na novináře cílili na sociálních sítích. Výjimkou není, když je novinářům a jejich rodinám vyhrožováno ublížením či zabitím.“

Pomoc pro novináře

Pracovníci v médiích, kteří se stanou cílem podobných útoků, se mohou kromě svých nadřízených, Syndikátu novinářů či na policii obrátit i na projekt Bezpečná Žurnalistika, který provozuje právě CZ IPI.

Ten kromě informací nabízí i právní podporu a psychologickou pomoc. Rychlíková říká, že pomáhá také to, když lidé souběžně s útoky vyjadřují podporu a nenechávají v tom novináře samotné. „Vážím si každého, kdo se zastává svobodné nezávislé novinařiny,“ uzavírá.