Ptáte se, jak se teď žije v Paříži? Hlavní město Francie finišuje před pátečním zahájením letních olympijských her. Několik týdnů bude hostit jednu z nejsledovanějších událostí světa. Veškeré přípravy ale značně komplikují životy Pařížanů i turistů, kteří se přijeli kochat krásami města světel.
Hodně památek a turistických atrakcí v centru je téměř uzavřeno a za všechno se tu platí daleko víc než obvykle. No a ani metro nefunguje tak jako dřív.
V plném proudu Seiny
Ti nejlepší sportovci z celého světa se už sjíždějí do Paříže, aby zde zakusili boje o medaile v rámci Třiatřicátých letních olympijských her. Ty začnou slavnostním ceremoniálem v pátek 26. července a potrvají až do 11. srpna.
Město se na přívaly sportovců, jejich týmů a stovek tisíc diváků připravovalo týdny. A já až do čtvrtka na vlastní kůži poznávala, jak vlastně olympiáda ovlivňuje pohyb turistů i životy Pařížanů.
Jak ji neznám
Do Paříže jsem přijela navštívit kamarádku. Jakožto velká fanynka sportu jsem si samozřejmě byla vědoma toho, že se tu za pár dní uskuteční asi nejznámější a největší sportovní událost světa.
Přesto mě na místě překvapilo, jak moc tahle akce, která vlastně ještě ani nezačala, pobyt v městě světel ovlivňuje.
Policie na každém kroku
Hned první den svého pobytu a necelý týden před zahájením olympiády si to vesele štráduju k Trocadéru, slavnému pařížskému náměstí s fenomenálním výhledem na špičatou doménu města. Policista na mě už z dálky kroutí odmítavě hlavou. Tudy, holka, cesta nevede.
Na mou jen stěží oprášenou francouzštinu odpovídá dle francouzských tradic lámanou angličtinou, že na tuhle vyhlídku směrem na Eiffelovu věž mě prostě pustit nemůže. O pár kilometrů dál narážím opět nejen na uniformované muže, ale i na železné zábrany, které mi nedovolují přejít most, abych se dostala do čtvrtého okrsku, kde kamarádka bydlí. Vstup je jen na povolení. Fajn… Mersý boků.
Nedobytná pevnost
Centrum Paříže se kvůli rozsáhlým bezpečnostním opatřením s ohledem na páteční slavnostní zahájení, ale i kvůli samotným sportovištím proměnilo na mnohých místech v pevnost.
K muzeu Louvre se slavnou Monou Lisou, po požáru stále opravované katedrále Notre Dame či největšímu pařížskému náměstí Place de la Concorde se prostě nedostanete. “Bohužel jsi přijela ve špatnou dobu, s návštěvou památek a muzeí tentokrát nepočítej,” potvrzuje kamarádka Adéla, když se mi za ní po všech peripetiích podaří konečně dorazit.
Astronomické ceny
Být obyčejným turistou v ostře střežené sportovní Paříži zkrátka není med. Nehledě na fakt, že se už tak jedno z nejdražších měst Evropy rozhodlo z obrovské události vytěžit maximum a zdražilo se, co se ještě zdražit mohlo. A mnohdy i o sto procent.
Cesta z letiště vlakem, která mě normálně stála něco přes deset eur, nyní zdražila na dvaadvacet. I restaurace mají často speciální, ano, tušíte správně, olympijské ceny. Někdy dokonce jen tak halabala přelepené přes ty staré, ale vždycky vyšší.
Ani metro nezastavuje
A jaké povolení je tedy pro vstup do “zakázaných” zón potřeba? Musíte mít po ruce speciální QR kód, bez nějž je velká část historické Paříže prostě nedostupná. Tento kód je však pro „obyčejné“ turisty, jako jsem já, tedy bez akreditací a vstupenek, těžké získat.
Pokud navíc nemáte ani potvrzení o ubytování v dané uzavřené lokalitě či rezervaci v jedné z místních restaurací, velká část “města kultury” vám protentokrát zůstane odepřena. Já ovšem měla ještě aspoň to štěstí, že se ke kamarádce dalo nakonec dostat metrem. V řadě stanic v centru se teď totiž z bezpečnostních důvodů ani nezastavuje. Takových je celkem sedmnáct.
I tak to stojí za to
I přes to přese všechno Paříž nabízí místa, která nic ze své „neolympijské“ krásy neztratila a dá se k nim jednoduše dostat. Například kouzelné náměstí Place de la Contrescarpe si pořád žije místním životem. V přilehlých restauracích si za zvuku trumpet pouličních umělců můžete vychutnat zdejší skvělé víno i jídlo.
A to jsem přesně udělala já. Hlavní dominanty Paříže mi tentokrát zůstaly odepřeny, a díky tomu jsem mohla plně ocenit skryté krásy města. Takové ty neturistické.
