Evropskou unii má většina z nás spojenou s novodobou historií. Po druhé světové válce panovala v západní části kontinentu shoda na tom, že pro zajištění míru, bezpečnosti a prosperity je nutné, aby spolu jednotlivé státy navzájem spolupracovaly. Tato myšlenka ale má kořeny v mnohem dávnější historii.
Psal se rok 1464. Evropou tehdy zmítaly války, soupeření jednotlivých panovníků i náboženské konflikty. Světlo světa tehdy spatřil návrh, který byl na svoji dobu naprosto revoluční.
Jeho cílem bylo vytvořit společenství evropských států, které by vzájemné spory neřešily zbraněmi, ale jednáním. A přestože jsou dnes Češi jedním z nejeuroskeptičtějších národů široko daleko, stál za tímto návrhem český král Jiří z Poděbrad.
Spolek panovníků
Tento středověký mírový projekt vstoupil do historie pod lehce krkolomným názvem Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu a za jeho vznikem stál z velké části „Jiříkův“ diplomat Antonio Marini z francouzského Grenoblu.
Tento projekt počítal se vznikem spolku evropských panovníků, kteří by se dohodli na vzájemném neútočení a řešili konflikty prostřednictvím společné diskuse. Důležitým účelem mírové smlouvy měla být i obrana proti rozpínající se Osmanské říši.
Jak to mělo fungovat
V rámci plánu se počítalo se vznikem institucí, které do jisté míry dnešní Evropskou unii připomínají. Jednalo se o stálý kongres delegátů, který by byl rozdělený na jednotlivé kurie podle národů, mezinárodní soud i radu kongresu, v níž by byli zastoupeni jednotliví panovníci.
Navržený plán se nakonec neujal a důvodů bylo hned několik. Jedním z nich byl fakt, že Jiří z Poděbrad byl v očích tehdejšího papeže Pavla II. problematickou osobností kvůli svému pozitivnímu postoji k husitství. Evropa se v té době místo podpory mírové iniciativy soustředila spíš na mocenské soupeření jednotlivých vládnoucích dynastií.
Ani Jiřík nevěřil
Podle Denka Čumilovskiho z Národního archivu navíc v úspěšnost smělého plánu nevěřil ani sám král Jiří.
„Už když jeho poselstvo jelo do Francie, plnou mocí podpořil pouze mírovou smlouvu s francouzským králem, nikoli samotný projekt. Zajistil si tak alespoň „vrabce v hrsti”, se kterým mohl dál počítat ve svém diplomatickém úsilí,“ uvedl při příležitosti vystavení smlouvy v roce 2014 v Praze Čumilovski.
Duchovní otec integrace
O návrhu českého krále však nelze mluvit jako o přímém předchůdci Evropské unie. Je důležité zmínit, že projekt se měl týkat pouze křesťanských monarchií a nepočítal se společným trhem, volným pohybem ani s evropskými zákonodárnými institucemi, jako je tomu dnes.
Podobnost obou projektů spočívá především v myšlence, že evropské státy mohou spolupracovat, vytvářet společná pravidla a ve sporných otázkách usednout k jednacímu stolu. A právě proto bývá Jiří z Poděbrad označován za jednoho z duchovních předchůdců evropské integrace, jehož plán si v roce 1964 vysloužil uznání v podobě zapsání na seznam událostí evropského významu UNESCO.
