Jak to vypadá, když se nový král ujímá trůnu? V každé monarchii se jedná o významnou společenskou událost, která v dané zemi oslavuje nástup nové historické éry. Zatímco se ale třeba ve Velké Británii jedná o velkolepý obřad v podobě slavnostní korunovace, v jiných zemích nástup na trůn probíhá o poznání skromnějším a civilnějším způsobem.
Miliony diváků po celém světě v roce 2023 sledovaly velkolepou korunovaci britského krále Karla III. Podle tradice se korunovace konala osm měsíců po smrti Karlovy matky Alžběty II. Tento časový odstup poskytuje dostatečný prostor pro truchlení po zesnulé hlavě státu a zároveň také umožňuje celou událost do detailů zorganizovat.
Přísaha i pomazání
Samotná korunovace v Británii zahrnuje nespočet obřadů, mezi ty základní patří představení panovníka lidu, přísahu věrnosti anglikánské církvi a zákonům země, pomazání panovníka olejem nebo předání korunovačních klenotů.
Od 20. století je významnou součástí korunovace také vystoupení královské rodiny na balkoně Buckinghamského paláce. Po samotném uvedení nového panovníka na trůn následuje tradiční hostina. Celé události se obvykle účastní významní zástupci společenského života, politici, ale také zahraniční státníci.
V Belgii nemají ani korunu
O něco skromněji se králové ujímají funkce hlavy státu v Belgii. Když v roce 2013 abdikoval král Albert II. ve prospěch svého syna a nynějšího krále Filipa, nekonala se žádná velkolepá ceremonie.
Nový král pouze pronesl slavnostní přísahu před zákonodárci v parlamentu, čímž se oficiálně ujal vlády, a následně se vydal na cestu limuzínou ulicemi Bruselu. Na programu bylo také vystoupení královské rodiny na balkoně královského paláce či přelet stíhaček nad městem. Korunovace se jinak v Belgii koná zcela bez jakékoli koruny.
Skromné Dánsko
Podobně je tomu i v Dánsku, které poslední "pravou" korunovaci zažilo v 19. století. Na začátku roku 2024 abdikovala dlouholetá královna Markéta II. V poslední den své vlády se v kodaňském paláci Amalienborg, který je sídlem dánského parlamentu, sešla se svým synem, korunním princem Frederikem, kde na zasedání Státní rady oficiálně podepsala svou abdikaci.
Premiérka Mette Frederiksenová následně z balkonu paláce před shromážděným davem prohlásila dosavadního prince za nového krále Frederika X. Čerstvý panovník následně pronesl projev k národu. Ani v Dánsku se novému panovníkovi nenasazuje žádná královská koruna. S tou se tamní vládci setkávají pouze jednou, a to sice tehdy, když je při pohřbu položena na jejich rakev.
Přísaha na ústavu
Téměř stejným způsobem nastupují na trůn králové a královny také v Nizozemsku. Změna v čele země se tam od konce 19. století odehrává výhradně na základě abdikace panovníka.
Odstupující hlava státu nejprve za přítomnosti členů vlády a svědků podepíše korunovační dekret, zatímco nastupující král následně skládá přísahu na ústavu. Celý tento akt má zdůraznit, že král vládne z moci lidu, nikoli na základě božského práva. Poslední takovou ceremonii zažilo Nizozemsko v roce 2013, když se ujal vlády současný král Vilém Alexandr.
Ceremonie po španělsku
Současná španělská monarchie funguje od roku 1975, kdy zemřel dlouholetý diktátor Francesco Franco, na jehož místo nastoupil král Juan Carlos I. Franco si Juana Carlose vybral sám v domnění, že bude nový král vládnout absolutistickým způsobem. Juan Carlos se však nakonec vydal jiným směrem a v zemi zavedl demokratické reformy.
Nakonec vládl až do roku 2014, kdy se novou hlavou státu stal jeho syn Filip VI. Filipovo uvedení do čela Španělska zahrnovalo slavnostní přísahu před parlamentem a převzetí funkce vrchního velitele ozbrojených sil z rukou otce.
V zasedacím sále byly při této příležitosti vystaveny korunovační klenoty. Stejně jako jiné výše jmenované evropské monarchie se i ta španělská snaží lidu dlouhodobě ukázat svoji střídmější tvář. Proto nebyli na poslední slavnostní ceremonii pozváni žádní zahraniční panovníci.
Lichtenštejnská bohoslužba
O něco odlišnější průběh pak má nástup nového panovníka v Lichtenštejnsku, které poslední změnu v čele státu zažilo v roce 1989 po smrti knížete Franze Josepha II.
Nový kníže Hans Adam I. nejprve složil přísahu v parlamentu. Monarcha však má v této maličké alpské zemi poměrně silné pravomoci, proto zároveň zákonodárci také skládají přísahu panovníkovi. Protože je Lichtenštejnsko silně katolická země, důležitou součástí bývá slavnostní bohoslužba Te Deum.
