Ještě na začátku 20. století bylo Britské impérium největší koloniální říší na světě. Pod jeho vlajku patřila přibližně čtvrtina území planety a stejné množství světové populace. Dnes již impérium na mapě nenajdeme.

Co na ní ale naopak najdeme, je mezinárodní organizace s názvem Společenství národů (v angličtině Commonwealth of Nations), která dnes propojuje desítky států napříč světem.

Koloniální historie

Dějiny impéria sahají až do 16. století, kdy se Anglie začala zapojovat do zámořských objevů a budovat své první kolonie. Nejprve mělo podobu obchodního společenství, z něhož se postupem času stala globální politická mocnost.

V průběhu 19. století pak impérium expandovalo do Afriky, Asie i Pacifiku a stalo se dominantní světovou silou. Růst říše byl spojen s modernizací a zakládáním institucí v kolonizovaných zemích, ale i s ekonomickým vykořisťováním, potlačováním místních kultur a vznikem nerovností.

Postupný úpadek

Ještě v meziválečném období se Spojené království snažilo udržet svůj vliv ve velké části světa. Na počátku třicátých letech minulého století však přišel zlom v podobě takzvaného Westminsterského statutu, který přijala londýnská vláda.

Ten formálně uznal nezávislost nejvyspělejších britských dominií, jako byly Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Jihoafrická unie, Irsko a Newfoundland. Během druhé světové války a pak v druhé polovině 20. století britský vliv na mezinárodním poli postupně slábl a britský koloniální systém se rozpadal.

Vznik Commonwealthu

V roce 1949 byla britskou vládou přijata takzvaná Londýnská deklarace, která státům pod britskou nadvládou i mimo ni umožnila stát se členy Commonwealthu, a to i bez nutnosti uznávat britského panovníka jako svoji hlavu státu.

V současné době toto společenství čítá 56 nezávislých států ze všech světových kontinentů. Jeho hlavou je britský panovník, v současnosti tedy král Karel III. Hlavním fórem pro rozhodování je Summit hlav států, který se schází každé tři roky.

Role Alžběty II.

Se vznikem a fungováním Commonwealthu je hodně spojená bývalá královna Alžběta II., která by mimochodem 21. dubna letos oslavila sté narozeniny.

Na trůn nastoupila v roce 1952, tedy v době, kdy se britská říše rychle rozpadala a jednotlivé kolonie získávaly nezávislost. Alžběta byla hlavou Commonwealthu víc než sedmdesát let a snažila se udržovat vztahy mezi jeho členy.

Nebyla to politická role, spíš symbolická, ale i tak měla velký význam. Během svého života byla královna hlavou až 32 zemí a ještě na konci své vlády stála v čele 15 států.

Demokracie a lidská práva

Mezi hlavní principy, na nichž Commonwealth stojí, patří demokracie, právní stát, lidská práva, hospodářský rozvoj a společenská spravedlnost. Jeho posláním je mimo jiné podpora míru a bezpečnosti, podpora demokratických principů, pomoc s ekonomickým rozvojem a bezpečností, ekonomická spolupráce či řešení mezinárodních problémů, jako jsou změny klimatu a migrace.

Není tajemstvím, že státům Commonwealthu plyne z členství řada výhod. Patří mezi ně třeba přístup k širšímu trhu s nižšími obchodními bariérami, což vede k podpoře vzájemného obchodu. Společenství také podporuje vzdělávání, zdravotní iniciativy, kulturní výměnu či sportovní akce, jako jsou třeba mezinárodní Hry Commonwealthu.

Členové napříč světem

Počet členských států Commonwealthu aktuálně čítá 56 zemí. Mezi ty největší patří Indie, Austrálie, Kanada, Jižní Afrika, Nigérie, Pákistán, Dominikánská republika nebo Nový Zéland. Kromě Spojeného království má společenství ještě další dva evropské členy, ostrovní státy Maltu a Kypr.

Zajímavostí je, že některé z členských zemí nikdy nebyly součástí Britského impéria. Platí to třeba v případě Mosambiku a Rwandy, které se ke Commonwealthu připojily na základě sdílení jeho hodnot a cílů, přestože nemají historické vazby na britskou koloniální minulost.