V sobotu končí 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Byli jsme u toho. Ochutnali jsme oficiální festivalový drink a návštěvníků se pak narovinu zeptali, zda jsou pro ně ve Varech zásadnější filmy, nebo večírky.
Hostů jsme se ale vyptávali i na to, co si myslí o generaci Z a jak by stát měl podporovat kulturu. Na úvod je potřeba říct, že i když jsou Vary během festivalu plné hvězd, není je vždy úplně jednoduché dohnat. Což si i naživo vyzkoušela naše redaktorka, která se na čas festivalu stala reportérkou.
V kůži reportérky
Jak jsme slíbili, tak jsme i udělali. Vyrazili jsme do Karlových Varů živě sledovat dění 58. ročníku prestižního filmového festivalu. A jelikož tento festival probíhá v létě, tak jsme se v jeho úvodu potýkali hlavně s vedrem.
A já osobně trochu taky s trémou či nervozitou. Introvertní redaktorka, která běžně vysedává za klávesnicí a monitorem, se vydala do Karlových Varů s mikrofonem jako reportérka.
Je to hlavně o chození
Na místo určeného počtu úhozů do klávesnice jsem za dva dny ve Varech měla v nohách okolo 36 tisíc kroků. Naprosto jsem záviděla těm skupinkám lidí, které seděly s ledovým drinkem a ledovým klidem v trávě pod stromy.
Je pravda, že i já jsem natočila krátké video, jak si vychutnávám oficiální drink festivalu. To ale bylo spíš jen na kuráž a pak už hurá před kameru a mezi lidi na anketu.
Tak film, nebo večírek?
Nebohé návštěvníky jsme přepadávali jednoduchou otázkou: “Co je pro vás na festivalu víc, filmy, nebo večírky?” Festival se sice týká hlavně filmu, ale pro mnoho lidí je to příležitost pro párty a celodenní vysedávání s drinkem v ruce. Někomu zkrátka stačí, že je léto a že je “u toho”.
Upřímně jsem se bavila při anketě “Kdo to je”, kterou hned tak neuvidíte. Návštěvníků jsme se ptali na různé české herce, mladších na herce starší, starších na herce mladší. Snad z toho bude aspoň nějaký sestřih.
Bavila jsem se totiž hlavně tím, jak to nezvládám. Mikrofon správně natočený logem na kameru, mluvit a pak dát mikrofon k ústům tázaného… Řekněme, že jsem se bavila já, ale kameraman vůbec.
Mezi celebritami
Anketní trénink mezi normálními smrtelníky mi tedy vyšel tak napůl a už bylo potřeba vyrazit mezi vážené hosty. Při zahájení bylo mou milou povinností lovit slavné celebrity na červeném koberci a říct na mikrofon něco ve smyslu “už jsme tady a už to vypuklo”.
To jsem ale nepočítala s tím, že budeme s kamerou a mým stand upem (to je to, jak stojíte s mikrofonem někde a něco do něj vykládáte) překážet ostatním. Než jsem tedy správně položila věty, už nás z místa vyháněly další štáby.
A tou největší byl Viggo
Bezesporu největší osobností festivalu byl hned od jeho začátku Viggo Mortensen. Ten přijel představit svůj nový film Až na konec světa a s pokorou převzal cenu od prezidenta KVIFFU.
Na tiskové konferenci k filmu se ho ale novináři ptali hlavně na jeho roli Aragorna z filmů o Pánu prstenů. Protože Vigga Mortensena tyhle otázky moc nebavily, mluvil dál o svém filmu, k němuž dělal scénář, režii, hudbu a také si zahrál jednu z hlavních rolí. Podle něj je snímek mimo jiné ukázkou, jak silné ženy musely být, když byli jejich muži nuceni odejít do války.
Ulov tu hvězdu
Festival mě hned v úvodu pohltil tak, že tréma a nervozita pomalu opadávaly. Člověk na takové akci zjistí, že i celebrity, herci, herečky, režiséři, producenti či influenceři jsou taky lidi.
Takže jsme si příjemně popovídali například s herečkou Hankou Vagnerovou, která mluvila o už teď oceňovaném filmu Jirky Mádla Vlny a o nedoceněném Jiřím Bartoškovi. Mluvili jsme s moderátorem Čestmírem Strakatým a dostali jsme se i k jeho práci, které měl sám ve Varech hodně.
Práce reportéra má zkrátka tu výhodu, že se díky mikrofonu seznámíte a pak už můžete i s celebritou mluvit úplně normálně. A Vary jsou pro to báječná příležitost.
Kdo je za tou promítačkou?
Popravdě jsme ale nehonili jen známé osobnosti. Zajímala nás třeba i práce, která na první pohled není vidět. Třeba práce techniků, kteří makají v zázemí na tom, aby vše na festivalu fungovalo tak, jak má.
Ve svém nabitém programu si na nás udělali čas Míša a Václav z týmu promítačů. Technici prý během festivalu pracují nějakých 16 hodin denně, takže pro ně je dotaz, zda film, nebo večírek, vlastně bezpředmětný. Neužijí si ani jedno, ale bez nich by festival nebyl festivalem.
Pokud jste dočetli až sem, tak vězte, že další videa z festivalu se budou objevovat na našem Instagramu. A i když mi víc sedí to psaní, s mikrofonem to ještě někdy určitě zkusím. Už se toho díky Varům tolik nebojím.
