Na kameru vystoupit nemohou, bojí se o místo. Přesto se lidé přímo zevnitř ministerstva kultury rozhodli vyjádřit a reportérům pořadu CONTROL poskytli exkluzivní písemná svědectví o tom, co se skutečně odehrává za zavřenými dveřmi Nostického paláce.
Z jejich detailních výpovědí vyplývá obraz resortu, v němž byl strategický dokument přepsán umělou inteligencí, úředníci jsou trestáni za nesouhlas odebráním prémií a šéfka ministrova kabinetu Barbora Šťastná zatajila ministrovi zásadní mezinárodní výzvu proti účasti Ruska na benátském Bienále.
Zatímco vedení ministerstva kultury na dotazy novinářů nereaguje, samotní zaměstnanci úřadu popsali v podrobných svědectvích pro pořad CONTROL konkrétní situace z uplynulých měsíců.
Kulturní politika od AI
První část exkluzivních svědectví rozkrývá zákulisí boje o Státní kulturní politiku, tedy o zásadní strategický dokument vlády, který určuje směřování české kultury zhruba na pět let dopředu a ovlivňuje práci více než 220 tisíc lidí, kteří v kultuře pracují.
Původní verze pro roky 2026–2030+ přitom nevznikla za zavřenými dveřmi. Za vlády Petra Fialy (ODS) se rodila po většinu let 2024 a 2025, a to na základě osmdesátistránkové analýzy Institutu umění Divadelního ústavu a NIPOSu, a navazovala na vyhodnocení předchozí strategie.
Každou kapitolu garantoval příslušný odbor ministerstva a na přípravě se prostřednictvím kulatých stolů, dotazníkových šetření i individuálních konzultací podílely kulturní asociace, kraje i obce. Fialova vláda ji schválila 8. října 2025.
Podle zdrojů z ministerstva kultury byl přitom zpočátku se strategií spokojený i sám Oto Klempíř (Motoristé), současný šéf resortu. „A je tu zajímavý detail: Ještě letos v březnu ji nový ministr Klempíř označil za ‚perfektní‘,“ uvádí zdroje přímo z ministerstva.
AI to psala téměř celé
V létě však přišel zlom. Koncem července se zcela nová Státní kulturní politika paradoxně neobjevila na kanálech ministerstva kultury, ale na připomínkovém webu Hospodářské komory. Dopředu o vydání nové strategie nikdo nevěděl. Jako její autorka je v dokumentu oficiálně uvedena ministrova mluvčí a ředitelka kabinetu Mgr. Barbora Šťastná.
Podle lidí z ministerstva za textem nestojí odborná práce. „Text nesl zřetelné stopy umělé inteligence, resp. AI to psala téměř celé.“
Úředníci, kteří léta chystali původní strategii, přitom podle lidí z ministerstva dostali na reakci na novou koncepci jen minimální časový prostor. „Vedoucí úředníci, kteří na původní politice roky pracovali, dostali pár hodin na to, aby vyjádřili pochybnosti. Neměli ji přepisovat, jen se vyjádřit,“ popisují svědectví, která se k reportérům projektu CONTROL dostala.
Nedobrovolný podpis
Jména těch, kteří se v tomto šibeničním termínu neozvali, například proto, že zrovna nebyli v práci, skončila v tiráži strategie Státní kulturní politiky taky. Byla zařazena mezi členy “odborné rady”.
„S textem přitom dotyčný nemusel ani souhlasit, ba o podpisu ani vědět. A to, že nesouhlasili, v zákulisí vyjadřují téměř všichni,“ dodávají v exkluzivním svědectví zdroje z úřadu.
V tiráži dokumentu pro roky 2026–2029 tak dodnes figurují jména patnácti vedoucích pracovníků resortu, od státního tajemníka Michaela Formana přes vrchní ředitele sekcí Milana Němečka, Petru Smolíkovou, Jana Vořechovského a Jiřího Vajčnera až po ředitele a vedoucí jednotlivých odborů (Michaela Exnarová, Michal Fojtík, Jan Holovský, Petr Hnízdo, Jan Hubka, Kateřina Klementová, Michal Mejdrech, David Polášek, Věra Skopová a Zuzana Zahradníčková).
Právě na ně se přitom snesla vlna kritiky z oboru. Otevřený dopis proti dokumentu podepsalo šest desítek kulturních organizací od Asociace nového cirkusu po Sdružení knihoven ČR.
Tohle obhajovat nebudeme
Napětí kolem Státní kulturní politiky uvnitř resortu vygradovalo 31. srpna. V ten den měla novou strategii projednat vláda. Premiér Andrej Babiš (ANO) však bod z programu stáhl a jednání bylo odloženo. Ministr Klempíř na to podle svědků okamžitě zareagoval svoláním vedení odborů.
„Ještě ten den si ministr svolal ředitele a ředitelky odborů. Chtěl, aby mu stáli po boku před sněmovním výborem a pomohli dokument obhájit,“ zní pod přísným příslibem anonymity z úřadu. Ministr ale tehdy narazil na odpor „Několik z nich (nejméně tři) odmítlo s tím, že tohle obhajovat nebudou.
Hrozba vyhazovem
Následovala okamžitá reakce. „Ministr se zlobil a oni ten den odcházeli s otázkou, jestli brzy nepřijdou o práci, což tam prý nepřímo zaznělo od paní Šťastné.“ Tím to ale neskončilo.
„Od té doby nedostávají prémie, vedení je ignoruje a ocitli se na seznamu nepřátel. Lidé, kteří předchozí politiku poctivě psali s celým sektorem, jsou trestáni za to, že nechtěli hájit cizí text,“ stojí ve svědectví. Vláda přitom dokument 5. října schválila beze změn a jména úředníků pod ním zůstala i nadále.
Mocenský filtr Barbory Šťastné
V další části exkluzivních svědectví je detailně popsáno každodenní fungování Barbory Šťastné, manželky ministra pro sport, prevenci a zdraví Borise Šťastného (Motoristé). Šťastná v sobě na resortu kultury koncentruje funkce mluvčí, ředitelky kabinetu ministra Klempíře i autorky nové Státní kulturní politiky.
Podle lidí zevnitř úřadu se její styl řízení opírá o neustálé zadávání práce prostřednictvím umělé inteligence. „Zahlcuje vrchní ředitele, ředitele odborů i řadové úředníky neustálými e-maily generovanými AI. Zadává v nich úkoly, analýzy a tabulky bez jasného konce a účelu.“
Zároveň má pod kontrolou veškerý tok informací směrem k ministru Klempířovi. „Připravuje ministrovi všechny podklady. Vyžádá si stanoviska odborů a ředitelů a pak je ministrovi filtruje,“ popisují svědci fungování kabinetu.
(Ne)protest proti Rusku
Že má toto filtrování informací přímý dopad i na mezinárodní reprezentaci Česka, dokládá podle svědků březnová kauza kolem 61. mezinárodní výstavy umění v Benátkách. Poté, co Rusko v březnu 2026 oznámilo svůj návrat na bienále, zorganizovala lotyšská ministryně kultury Agnese Lāce společný dopis evropských ministrů. Výzvu organizátorům, aby účast Ruska přehodnotili, podepsali ministři kultury a zahraničí z 22 zemí. Zveřejněna byla 11. března.
Český podpis však pod dokumentem chyběl, přestože úředníci na ministerstvu svou práci odvedli včas. „Ministerstvo kultury bylo požádáno o stanovisko a odbor ho připravil,“ popisují svědci průběh událostí. Materiál se ale podle nich k ministru Klempířovi vůbec nedostal. „Podle lidí z ministerstva ho Šťastná ministrovi nepředala. Česko mezi 22 signatáři chybělo.“
Pozdní souhlas
Kroky ze strany ministra přišly až ve chvíli, kdy se o selhání začalo mluvit na veřejnosti. „Věc prosákla a vznikl tlak. Klempíř pak po termínu poslal prezidentovi Bienále Pietrangelu Buttafuocovi vlastní dopis,“ uvádějí zdroje z ministerstva.
V dopise, který ministr následně zveřejnil na síti X, Klempíř píše, že se Česko k iniciativě „připojuje“ a že dopis „podpořilo 22 evropských států“, tedy bez České republiky. Zároveň v něm ministr uvádí, že Rusko „pokračuje v nevyprovokované agresi proti Ukrajině“, že dochází k „rozsáhlému ničení ukrajinského kulturního dědictví“ a že by ruská účast „vyslala velmi problematický signál“.
Podle svědectví se tak ukázalo, že ministr s obsahem výzvy ve skutečnosti souhlasil, jen se o dokumentu zkrátka dozvěděl pozdě. „Jeho nejbližší spolupracovnice mu podle lidí z ministerstva zatajila zásadní mezinárodní dokument odsuzující ruskou agresi. Česko kvůli tomu chybělo mezi státy, které se postavily proti účasti Ruska,“ uzavírají zdroje přímo z Ministerstva kultury.
Celou videoreportáž NEŠŤASTNÁ KULTURA a kompletní rozhovory najdete na YouTube kanálu Bold News TV.