Japonsko je nejstarší monarchií na celém světě. Alespoň tedy podle tradičního výkladu vládnoucí dynastie, který udává, že kořeny její vlády sahají až do roku 660 před naším letopočtem. Země vycházejícího slunce během své existence zažila mnoho vzestupů i pádů.

Přesto že je tamní monarchie jednou z nejstarších institucí svého druhu na planetě, stojí dnes v čele jedné z vůbec nejvyspělejších a nejzavedenějších demokracií.

Císař Naruhito

Hlavou Japonska je v současnosti 65letý císař Naruhito, po jehož boku stojí císařovna Masako. Naruhito usedl na trůn v roce 2019 poté, co jeho předchůdce Akihito abdikoval kvůli svému pokročilému věku a s ním spojeným zdravotním problémům.

Naruhitově intronizaci tehdy přihlíželo mnoho zahraničních hostů, mimo jiné tehdejší britský korunní princ Charles nebo český premiér Andrej Babiš. Akihito vládl od roku 1989, kdy zemřel jeho otec, dlouholetý císař Hirohito.

Nebyl bohem

Právě během Hirohitovy vlády, která trvala už od roku 1926, došlo v Japonsku k zásadním politickým změnám. Protože se země do druhé světové války zapojila po boku poražené osy, musela po jejím konci přijmout podmínky určené Spojenými státy, jež japonské ostrovy okupovaly.

Až do roku 1946 byl císař oficiálně vnímán jako božská bytost. Hirohito ale pod tlakem USA mýtus odmítl a prohlásil, že je běžným člověkem. Tento moment se do historie zapsal jako chvíle, kdy Japonci vůbec poprvé prostřednictvím rádia mohli slyšel hlas svého panovníka.

Američané ho nechtěli

Američané také pro poražené Japonsko vypracovali novou ústavu, podle níž veškerá moc v zemi patří lidu a císař je pouze „symbolem státu a jednoty lidu“. Monarcha podle ní už nemá právo veta a ani není vrchním velitelem ozbrojených sil, jak tomu do té doby bylo.

Okupační správa si původně pohrávala s myšlenkou úplného odstranění monarchie. K tomuto kroku však nakonec nepřistoupila, protože se bála destabilizace společnosti, pro niž je císař po staletí psychologicky důležitou osobností.

Monarchie tak pomohla zemi, jež byla těžce postižena válečným běsněním, udržet pohromadě, což se v následných letech projevilo obrovským ekonomickým rozvojem a s ním spojeným zvýšením životní úrovně obyvatel.

Nebyli mocní

Císař tedy v japonském politickém systému v současnosti nemá prakticky žádnou moc, jeho pozice je především ceremoniální. A bylo tomu tak i po většinu historie země. Zatímco v současnosti zemi řídí vláda v čele s premiérem, až do 19. století tak činili vojenští vládci zvaní šógunové.

Velkým zlomem bylo přijetí ústavy Meidži v roce 1889, která na jednu stranu tuto po staletí uzavřenou zemi otevřela světu a přinesla jistou demokratizaci, zároveň však hlavu státu označila za posvátnou a nedotknutelnou a svěřila jí přímé řízení armády. To trvalo až do zmíněného konce druhé světové války.

Akihito získal respekt

Hlava státu se v Japonsku dosud těší velkému respektu ze strany obyvatel. Podle britského think tanku Clatham House za tím stojí především bývalý císař Akihito, který se během své vlády snažil panovnický post polidštit.

Navštěvoval oběti přírodních katastrof, jako bylo třeba ničivé zemětřesení v Tóhoku v roce 2011, zasazoval se o mír ve světě, distancoval se od militaristické minulosti země a usiloval o přiblížení císařské instituce běžným lidem.

Problém nástupnictví

Jedním z hlavních témat okolo japonské císařské rodiny je v posledních letech otázka nástupnictví. Císař Naruhito má jen jedinou dceru, 24letou princeznu Aiko. Podle tamních zákonů však na trůn může usednout pouze muž.

V úvahu tak připadá Naruhitův o pět let mladší bratr, korunní princ Fumihito. Vzhledem k malému věkovému rozdílu je však takové řešení poněkud riskantní. Dalším na řadě je Fumihitův jediný syn Hisahito, jemuž je aktuálně 19 let. Jiného muže už císařská rodina v záloze nemá.

Chtějí ženu

Z logiky věci by tak mělo dojít ke změně japonské ústavy, aby na trůn mohla usednout žena, čímž by se tento problém vyřešil. Toto řešení však naráží na odpor japonských konzervativců, podle nichž musí po staletí nepřerušená vladařská linie i do budoucna pokračovat v mužské podobě.

Ženu v čele státu nedávno odmítla také japonská premiérka Sanae Takaičiová. To je však v ostrém kontrastu s pohledem tamní veřejnosti. Podle průzkumu pro deník Asahi Shimbun z letošního ledna totiž ženské nástupnictví podporuje minimálně 65 procent obyvatel země.