Před volbami často stoupá napětí nejen v ulicích a při předvolebních debatách, ale i u rodinného stolu. Podle psychoterapeutky Zuzany Steigerwaldové z platformy Hedepy jsou politické hádky tak časté, protože se v nich střetávají nejen názory, ale i hlubší hodnoty či zkušenosti.

Rodiče mají tendenci vysvětlovat a poučovat, zatímco dospělé děti se chtějí vymezit. Aby se debata nezvrhla, je důležité dodržet několik zásad.

Hádky o politice

Blížící se volby nevíří emoce jen na ulicích či v televizních debatách. Rozdílné názory na budoucí směřování země dělí i samotné rodiny. Je vůbec možné mluvit s blízkými o veřejném dění před volbami v klidu a bez toho, aby z místnosti někdo uraženě odešel?

Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka, která působí na online platformě Hedepy, vysvětluje, jak se s rodinou bavit o politických tématech bez narušení vztahů.

Narušená bublina

Podle Steigerwaldové se v rodinných rozhovorech obvykle střetávají hodnoty, zkušenosti, loajalita i potřeba "cítit se přijímaný".

Včera 5 hodin diskuze s rodiči.
O politice.
A bylo to super. Odbourával jsem ideologické a trochu agresivní tendence otce, jelo se čistě fakticky, programové nesmysly factcheckovány.
Výsledek.
Matka: "Tak koho tedy podle tebe máme volit?"
O jednoho voliče Stačilo možná méně.

— CAPS LOCK🤙 (@CAPSLOCKCZ) September 21, 2025

"Proto bývají tyto rozhovory tak křehké. Dotýkají se toho, čemu věříme, a tím i toho, kým jsme. V rodinách se k tomu navíc přidává dlouhá historie vztahů zahrnující nevyslovená očekávání, staré spory nebo potřebu mít pravdu. To vše může způsobit, že se debata vyostří,“ vysvětluje psychoterapeutka.

Děti se vymezují

Rodinné debaty bývají často bouřlivé i proto, že rozdílnost v názorech obvykle narušuje pocit sounáležitosti. Člověk je totiž evolučně nastaven tak, že pro něj každé názorové vybočení uvnitř blízké skupiny může působit jako ohrožení jednoty.

„Rodič má často potřebu vysvětlovat a předávat rady, zatímco dospělé dítě chce projevit vlastní názor a vymezit se,“ dodává Steigerwaldová.

Odborníci zároveň uznávají, že někdy je lepší se rozhovorům o politice zcela vyhnout. Pokud totiž během rodinné debaty začne stoupat hlas nebo se vyskytnou pocity hněvu či frustrace, je pravděpodobnost příjemné a obohacující debaty jen malá. Pokračovat má smysl jen tehdy, když si obě strany zvládají naslouchat, reagovat bez ironie, ponižování nebo osobních útoků

Není nutné vyhrát

Pokud má domácí politická debata proběhnout v klidu, je podle terapeutky nutné dodržet několik základních pravidel. Jedním z nich je snaha pochopit, jaký význam má pro druhého to, co říká.

Je také nutné během argumentace zmínit, že se jedná o náš osobní názor, nikoli prezentovat svůj pohled na věc jako "neprůstřelnou pravdu". "Rozumím tomu, že to vidíš takto. Já to mám odlišně, protože…" To je věta, která může podle Steigerwaldové pomoci předejít vyhrocení debaty. Někdy také není důležitý samotný obsah toho, co druhý říká, nýbrž to, proč to pro něj tolik znamená.

Odborníci také radí během diskuze mluvit o sobě, ne o druhém. A namísto argumentů typu „to je nesmysl“ zvolit třeba „já to vnímám jinak, protože...“. Diskuze by také měla začít a skončit ujištěním, že vztah v rodině je pro nás důležitější než názorový soulad.